Pořadatelé festivalu Letní slavnosti staré hudby jsou známí tím, že pro své produkce vybírají sály, které se vhodně doplňují s hudbou, která má na koncertě zaznít. Předposlední večer festivalu to byla především vokální hudba první poloviny 17. století a letohrádek Hvězda postavený v roce 1555 uprostřed císařské obory. Ferdinand I. zde tehdy nechal vystavět tzv. filosofickou stavbu, která měla obsáhnout celý kosmos. Půdorys šesticípé (Davidovy či Šalamounovy) hvězdy se skládá z dvou rovnostranných trojúhelníků, jež představují protiklad přírody a životní síly ve vzájemné rovnováze. Každé patro bylo pojmenováno po jednom ze čtyř živlů, každý cíp hvězdy, ale i prostory mezi nimi, jsou věnovány konkrétním antickým bohům a postavám z mytologie a jejich prostřednictvím také planetám a dalším vesmírným tělesům.
Koncert se konal v horním patře zasvěceném ohni. Tvoří ho – oproti ostatním podlažím – jediný sál, který tak i zevnitř podává představu o celé stavbě. Dřevěný strop se sbíhá v centrálním bodě, uprostřed kterého mělo být podle tehdejších představ Slunce, ale též letohrádek a 5. srpna také publikum koncertu (oživením tohoto sálu místa se tak daří obnovit renesanční představu o doplňujícím se světě makrokosmu a mikrokosmu). Škoda, že strop není původní, pochází z 50. let 20. století, kdy byla střecha letohrádku naposledy upravena a snížena. V sále se ale nachází původní kachlová podlaha, proto se sem běžně nedostanete.
Dramaturgie koncertu nebyla špatná, ale… Program tvořily skladby známých i pozapomenutých skladatelů tzv. hudebního stylu seconda pratica. Vokální kompozice se vyznačují důrazem na srozumitelnost, často připomínají recitaci. Doprovod je střídmý, spíše jen podporuje zpěv, ve Hvězdě šlo o theorbu a kytaru (Thomas Boysen) a varhany s cembalem (Bart Rodyns). Příběh Orfea a jeho manželky Eurydiky se těšil zájmu umělců již v antice, další vlna zájmu nastala v renesanci, pochopitelně zejména mezi hudebníky, neboť Orfeus dokázal údajně svým zpěvem krotit divou zvěř a díky lahodnosti svého hlasu se mu povedlo dostat do podsvětí za svou zesnulou manželkou. První polovina večera se skládala z kusů radostných, opěvujících lásku, přírodu a život. Pak Orfeus propadl zoufalství a na řadu přišly kompozice plné smutku, mezi nimi Orfeovo lamento z první dochované opery Euridice od Jacopa Periho. Bohužel již brzy bylo zřejmé, že i přes snahu a kvality všech tří účinkujících bude večer poněkud monotónní. Celkový zvuk byl totiž stále stejný, tempo volné. To ještě zvýraznil o čtvrt hodiny opožděný počátek (zatím ani jeden koncert festivalu nezačal, jak měl) a vložená pauza (původně byl koncert ohlášen bez přestávky), která se protáhla na více než půl hodiny. Z dvou hodin, které večer trval, přitom hudba tvořila jen 70 minut. K přídavku si pánové pozvali flétnistku Janu Semerádovou a hned se ukázalo, že osvěžení v podobě jiného nástroje i tempa by koncert obohatilo.
Tenorista a specialista na starou hudbu hudby Jan van Elsacker podal skvělý výkon, kromě jednoho dvou zaváhání ve vyšších tónech absolutně bez chyb. Do svého hlasu velmi příjemné barvy dokáže promítnout citové stavy, o kterých zpívá a které ještě navíc podpoří mimikou a gesty. Zpíval téměř zpaměti, takže si i tímto svým hereckých výkonem mohl získat publikum na svou stranu, což se mu také povedlo.
Letní slavnosti staré hudby 2010
Il Trionfo del Tempo
Jan van Elsacker – tenor
Thomas Boysen – theorba, kytara
Bart Rodyns – varhany, cembalo
5.srpna 2010 Letohrádek Hvězda Praha
Program tvořily skladby těchto autorů:
Girolamo Alessandro Frescobaldi
Francesco Rasi
Giulio Romolo Caccini
Luigi Rossi
Giovanni Girolamo Kapsberger
Jacopo Peri
Sigismondo s´India
Benedetto Ferrari
Giovanni Francesco Capello
Giovanni Felice Sances
www.letnislavnosti.cz
