Zsolt Hamar: Šéfdirigent musí s problémy pracovat, hostující dirigent je raději potlačí
Zsolt Hamar, nositel Rytířského kříže Řádu Maďarské republiky, působil v letech 2017–2020 na postu hudebního ředitele Maďarské národní filharmonie. Bude znít touto moravskou metropolí v následujících třech letech více maďarské hudby? Uvítala jsem možnost, že mohu s Zsoltem Hamarem vést „inaugurační rozhovor“ a zjistit tak, jaké má plány a kam s Moravskou filharmonií hodlá směřovat.
Působil jste na postu hudebního ředitele Maďarské národní filharmonie, máte tedy zkušenost být kmenovým dirigentem orchestru. V čem spatřujete rozdíl být pouhým hostujícím dirigentem a šéfdirigentem?
Jako hostující dirigent má člověk většinou pár dní, v lepším případě týden s daným orchestrem. Tato doba může být dostatečná k tomu, aby dirigent zhodnotil orchestr, odhalil jeho silné a slabé stránky a zaměřil se na zdůraznění předností. Na druhé straně je úkolem šéfdirigenta – pramenícího z odpovědnosti role samotné – na těchto slabinách pracovat a zlepšovat je. Šéfdirigent tedy musí s problémy pracovat, hostující dirigent je raději potlačí.
Od roku 2009 působíte jako profesor dirigování na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti – využijete své pedagogické schopnosti i pro práci s orchestrem?
Skutečně se mi ve velmi mladém věku dostalo té cti učit na Hudební akademii Ference Liszta a řídit orchestr této instituce. Domnívám se však, že člověk by se měl nejprve učit a sesbírat zkušenosti, jež by ho pak opravňovaly učit mladší generaci. Teprve před pár lety jsem začal cítit, že možná teď už mám dost znalostí, abych byl hoden tohoto privilegia. V současné době jsem založil postgraduální instituci Collegium Symphonicum Hungaricum, jejímž jsem zároveň uměleckým vedoucím. Tato instituce nabízí mladým dirigentům šanci na další rozvoj a v dlouhodobém horizontu k tomu plánuji přidat program i pro orchestrální hráče.
Jak dlouho hodláte u Moravské filharmonie setrvat?
To je vždy výsledkem vzájemné dohody a smlouvy, která je tříletá. Pokud se mnou budou orchestr a publikum spokojeni, pak rád zůstanu.
Rozhodl jste se k působení v ČR, měl jste/máte speciální vztah k české hudbě?
Dvořák a Smetana jsou samozřejmě základní součástí světové hudební kultury, ale mám velmi rád i hudbu Janáčka a Martinů. Dirigoval jsem mnohá díla každého z nich. Ale samozřejmě jsem vždy otevřený novým vlivům. Velkým a radostným objevem uplynulého období pro mne bylo například seznámení se skladatelskou tvorbou Josefa Suka.
Máte nabídky na hostování i od nějakých jiných českých orchestrů?
Často jsem pracoval v Praze, před pár lety i v Ostravě a předtím v Českých Budějovicích, takže mám pocit, že se při návštěvě České republiky vracím domů. Spolu s tím, že mé srdce nyní bije pro Olomouc, samozřejmě rád přijmu další pozvání a výzvy.
Říká se: co Čech, to muzikant – tedy naznačujeme, že my Češi máme mimořádný hudební talent. Vy už jste poznal pár lidí v ČR – například členy Moravské filharmonie, máte možnost srovnávat s jinými světovými orchestry, potvrdil byste toto rčení?
Čeští hudebníci jsou opravdu velmi talentovaní. Pro mě jako dirigenta je obzvlášť potěšením, že v sobě nesou německou preciznost a středoevropskou senzitivitu.
Působí v řadách Moravské filharmonie i cizinci?
Ano, Moravská filharmonie je orchestrem s mezinárodním obsazením. Členy jsou také polští, angličtí, ruští a italští hráči. To je podle mého názoru velmi přínosné, protože tak obohacují orchestr svým talentem, znalostmi a možná i hudebními kořeny. Nemluvě o tom, že tento druh internacionality zvyšuje profil a hodnotu orchestru doma i v zahraničí.
Začínal jste jako hudební skladatel – hodláte v Olomouci provést i nějakou svoji skladbu?
Nevím, jestli chci svou hudbou zatěžovat orchestr nebo publikum. Možná jednoho dne seberu všechnu svou odvahu a provedu jedno ze svých děl. Uvidíme…
Působil jste také v opeře – je vám bližší symfonická hudba nebo máte raději operu?
Tyto dvě oblasti nelze oddělit. Bez znalosti Mozartových oper nelze porozumět jeho symfoniím. Stejně jako člověk nemůže dirigovat Wagnerův Prsten, když nezná hudbu Brahmse. Považuji se za šťastného; cítím se obeznámen s oběma žánry. Dlouhá léta jsem byl stálým dirigentem Opernhaus Zürich, jednoho z nejlepších operních domů své doby na světě, a také jsem mohl mnoho let působit jako generální hudební ředitel v Německu.
Viděla jsem vás na fotce, kde jste před domem Gustava Mahlera, máte nějaký zvláštní vztah právě k tomuto světovému velikánovi – skladateli českého původu?
Mahlerova hudba a celá jeho osobnost je mi velmi blízká. Především proto, že – na rozdíl od všech jeho kritiků – si myslím, že jeho hudba není konzervativní, ale velmi perspektivní a progresivní. Pak se mi moc líbí jeho evropanství, které je středoevropanem hluboce prožíváno, včetně české národní povahy. Jeho osud, jeho hledání cesty je někde ve společném příběhu a zkušenosti nás všech. A to, že tady v Olomouci můžu chodit po stejných kamenných ulicích, po kterých kdysi chodil on, je prostě povznášející pocit.
Nechci být pesimistická, ale pokud by Češi měli jmenovat maďarské skladatele, obávám se, že by byli schopni vyslovit pouze jedno, dvě jména – a to by byli Béla Bartók a Ferenc Liszt. Hodláte českému publiku představit nějaké další významné maďarské skladatele – kdo to bude?
Jsem rád, že mohu představit maďarská díla; hudba Zoltána Kodályho a Ernőa Dohnányiho mi obzvlášť přirostla k srdci. Vždy však hledám ideově-hudebně-intelektuální souvislosti. Srovnání hudby Martinů například s Bartókovou nebo srovnávání Dvořákovy hudby s uměním Ference Liszta.
V této sezóně máte v Olomouci sedm různých koncertních dramaturgií – měl jste už možnost ovlivnit výběr? “Vpašoval” jste tam již nějakého Maďara?
Vytvoření sezóny je vždy výsledkem společné práce. Mám velké štěstí, že mohu pracovat s fantastickými kolegy zde v Olomouci. Ani jsem nemusel nic “pašovat”; sami mě požádali, aby byl v programu Bartók. Což je pro mě samozřejmě velká radost. Ostatně Bartók pro mne znamená totéž co můj skutečný mateřský jazyk.
Na koncertě 27. října vystoupíte s houslistou Ivanem Ženatým. Měl jste možnost se s ním už dříve umělecky setkat?
S Ivanem Ženatým jsem ještě nespolupracoval, ale v době, kdy se dělá tento rozhovor, už máme za sebou první zkoušku. Musím říct, že fantasticky hraje Fantazii pro housle a orchestr Josefa Suka, což je technicky i hudebně náročné dílo. Navíc je to vynikající muzikant, se kterým je radost spolupracovat.
Které další umělce byste v budoucnu rád přizval ke spolupráci do Olomouce?
Pozvání hostujících umělců je vždy založeno na srovnání dvou aspektů – a to uměleckých a materiálních kritérií. Moravská filharmonie pod vedením ředitele pana Jonáše Harmana nyní nastoupila cestu rozvoje, na jejímž konci se nám, jak doufáme, podaří pozvat všechny významné české i světové umělce a budeme věřit, že oni k nám rádi přijedou.
Chystáte se vystupovat v Praze nebo jinde v ČR? Nebo za vámi musí vaši příznivci zajet do Olomouce?
Snad obojí!
Děkuji vám za rozhovor. Přeji vám i Moravské filharmonii hodně krásných koncertů!
Uznávaný maďarský hudebník a dirigent Zsolt Hamar se narodil v Budapešti 25. října 1968. Od raného mládí projevoval hudební talent a vášeň, což nezůstalo bez povšimnutí, a v šesti letech byl proto zapsán k intenzivnímu studiu hry na klavír. Brzy poté v sobě objevil nadšení pro komponování symfonické hudby a ve svých čtrnácti letech nastoupil na budapešťskou konzervatoř ke studiu hudební kompozice. (přečtěte si více…)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
