Zvítězil. Ale jeho životní sen je ještě výš

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s Václavem Petrem, novým koncertním mistrem violoncell České filharmonie

O konkurzu na toto prestižní místo jsme před nedávnem psali (fotoreportáž najdete zde). Vítěz tohoto klání teď na Opeře Plus osobně: čtyřiadvacetiletý violoncellista Václav Petr.   

Zvítězil jste v říjnovém konkurzu koncertního mistra České filharmonie, co to pro vás znamená? Splnění snu nebo jen jeden zářez v rozbíhající se kariéře?

Především chci poděkovat všem, kteří ve mně viděli potencionál koncertního mistra a svými hlasy rozhodli o mém vítězství. Je to pro mě nesmírná čest a já jsem poctěn, že se stanu koncertním mistrem orchestru číslo jedna v mé rodné zemi. Česká filharmonie je orchestrem s úžasnou historií, má za sebou spolupráci s těmi největšími osobnostmi klasické hudby – dirigenty, sólisty… – a být její součástí bude jistě maximálně inspirující. Nicméně když budu naprosto upřímný, tak to pro mě není splnění životního snu. Můj takový první velký sen byl zahrát si ve Dvořákově síni pražského Rudolfina Dvořákův Violoncellový koncert h moll jako sólista. Tento sen se mi splnil už jako studentovi Gymnázia Jana Nerudy, kdy jsem si v patnácti letech zahrál Dvořáka s Pražskou komorní filharmonií – sice jen první větu, ale to mě netrápilo. Sedět před orchestrem a spolupracovat s ním se mi zalíbilo natolik, že mým dalším snem nebylo nic menšího, než abych mohl jezdit po celém světě a vystupovat sólově s nejrůznějšími orchestry. Stále doufám, že se mi to ještě může splnit. (úsměv) 

Jak moc a dlouho jste se musel na konkurz připravovat? A jak hodnotíte repertoár, který jste musel nastudovat?

Čistě na konkurz jsem se připravoval tak necelý měsíc. Někomu to může připadat málo a může říct, že jsem měl štěstí a že jsem tomu z daleka nevěnoval tolik. Ale abych vysvětlil, proč tomu tak bylo. Jsem členem klavírního kvartetu Ensemble Taras a už v květnu tohoto roku jsme byli vybráni do semifinále soutěže Premio di Trieste. Jedná se o jednu z nejprestižnějších soutěží svého druhu, přirovnat ji můžeme ke slavným sólovým soutěžím, jako je Čajkovského soutěž, ARD a jiné. Semifinále a finále mělo proběhnout na začátku září 2013, což pro nás znamenalo zničené prázdniny… Ale vynaložený čas a úsilí se vyplatilo, neboť jsme tuto soutěž nakonec vyhráli. Takže teď už je jasné, že bohužel dříve než měsíc předem prostě nebyl čas. Ale na druhou stranu se také musí vzít v potaz, že to nebyl můj první konkurz a program, až na pár maličkostí, nebyl zas tak neobvyklý. Co bylo výjimečné a co mě opravdu dostalo, bylo druhé kolo s orchestrem. A to nejen sólové koncerty, ale i orchestrální sóla. Tím se z druhého kola stal neobyčejný zážitek, na který jsem se musel těšit – a nemohl mít stres. (úsměv)Čeká vás významná pozice v prostředí samých výrazných individualit. Vaším úkolem nebude jen dobře hrát, ale řešit také celou řadu dalších otázek personálního, administrativního charakteru. Jak vnímáte tuhle stránku své nové role?

S tím počítám, a právě proto chci být koncertním mistrem. (úsměv) I když jsem ještě nikdy nebyl zaměstnán a z tohoto úhlu pohledu to pro mě bude nové, tak se sezením na této pozici už nějaké zkušenosti mám. Vím, že sedět na židli prvního cellisty znamená nejen dobře hrát, ale hlavně vést skupinu, inspirovat a motivovat k lepším výkonům. Jakékoli další povinnosti, které jsou s vykonáváním této práce spojené či v jejím průběhu vzniknou, budou pro mě výzvou, kterou rád přijmu.

Na co se ve svém novém angažmá s českými filharmoniky nejvíce těšíte?

Hodně se těším především na spolupráci s panem dirigentem Bělohlávkem, neboť je to velký umělec, který dokáže vést orchestr jako málokdo na světě. Hrát pod jeho vedením bude pro mě obrovská zkušenost. Dále je tu hostování těch nejlepších světových sólistů a nejbližší možný kontakt s nimi. Ale na co se těším asi nejvíc, je chystané turné po Americe, zakončené koncertem ve slavné Carnegie Hall v New Yorku.

Vyhrál jste také místo koncertního mistra v britském Birminghamu, zvládnete obě pozice najednou?

Ano, vyhrál jsem i v Birminghamu. Rozhodování bylo nakonec celkem jednoduché, neboť ve Velké Británii fungují v tomhle ohledu orchestry úplně jinak. Trochu to objasním: ve většině Evropy to funguje tak, že proběhne konkurz, ze kterého vzejde většinou jeden vítěz, kterému je nabídnuta roční smlouva a během této doby tento vítěz funguje jako regulérní člen orchestru a je pod jakýmsi drobnohledem, jak tuto práci zvládá. Po roce jsou buď všichni spokojeni a smlouva je prodloužena na neurčito, anebo nejsou spokojeni a na řadu přichází další konkurz. Naproti tomu v Anglii proběhne konkurz, ze kterého těch vítězů vzejde několik a nastává pro ně období takzvaného trialu – tedy zkušební doba. Tito lidé jsou pak postupně zváni do orchestru na tak zvané patche – tedy krátký časový úsek, ve kterém odehrají několik koncertů, během kterých o nich orchestr nabývá vědomí a zjišťuje, jak by si vzájemně „sedli“. Je běžné, že je hudebník v několika trialech najednou a nikdo tím není pohoršen. Podle mě je to skvělý systém, jen s jednou chybičkou – že nemá moc pravidel. Není nikde dáno, kolik může být trialistů, na kolik patchů můžou být pozváni, ani do kdy nejpozději se musí orchestr rozhodnout, komu nabídne smlouvu. Takže věci se teď mají tak, že jsem na ročním „trialu“ v České filharmonii a zároveň zůstávám v trialu v CBSO – City of Birmingham Symphony Orchestra. Já však pevně doufám, že všechno bude probíhat hladce a bezproblémově a budu zde moci zůstat. Stále je Praha mým rodným městem a zároveň jedním z mých nejoblíbenějších míst na světě.

Díky za rozhovor, hodně úspěchů! 

Vizitka:
Violoncellista Václav Petr se narodil 10. května 1989 v Praze. Na sklonku letošního roku. zvítězil v konkurzu na koncertního mistra České filharmonie. Je také koncertním mistrem v Komorním orchestru Pavla Haase a City of Birmingham Symphony Orchestra (CBSO). Věnuje se rovněž komorní hře v souboru Ensemble Taras (klavírní kvartet).

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama