Já bych tak rád zpíval… Zemřel basista Milan Bürger

Dvaapadesát let je věk, kdy basisté jsou na svém vrcholu a pevně kralují jevišti. Milan Bürger (10. června 1963 – 19. ledna 2016) na ten vrchol měl. Zastavil se před ním, z vlastní vůle, navzdory všem předpokladům, kterými doslova hýřil: nádherný sametový hlas s onou pověstnou slzou, která je vlastní jen málo pěvcům – u nás mne napadá snad jen paní Gabriela Beňačková – a srdcem na dlani – když třeba zazpíval Vodníkovo „On že tě zavrh‘, jenž měl tě rád“, bylo to neskutečně pravdivé, neskutečně bolestné. Přidejme k tomu charismatický nepřehlédnutelný zjev, už v mládí interesantně prošedivělou kštici… Co víc by si pěvec mohl přát? V případě Milana pevné nervy, aspoň trochu sebedůvěry a zbavení se trémy. Bohužel si pomáhal tím, co ho posléze zabilo.

Milan Bürger (foto Karel Kouba)
Milan Bürger (foto Karel Kouba)

Ještě před absolutoriem Pražské konzervatoře byl angažován jako sólista opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Odtud odešel do opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde zažil, jak sám mnohem později vzpomínal, velmi šťastné období. Tam zpíval největší role basového oboru, Gounodova Mefista, Verdiho Filipa II. a Sparafucila, ďábelskou čtyřroli v Hoffmannových povídkách, Smetanova Raracha v Čertově stěně, Dvořákova Hraběte Viléma v Jakobínovi a mnoho dalších. A samozřejmě Dvořákova Vodníka a Smetanova Kecala.

V jednom rozhovoru řekl: „S Dvořákovým Vodníkem jsem se dostal nejen pod vodu, ale i do Japonska. Moje velké role byli Gounodův Mefisto nebo Verdiho král Filip a pod kůži mi skoro devadesátkrát vlezl Kecal z Prodané nevěsty, prý jsem jím i v životě.“ To ještě oplýval humorem, i po odchodu z Plzně v roce 1995 do Státní opery Praha, kam ho přivedla tehdejší ředitelka Eva Randová. Byly další role – Sarastro (Kouzelná flétna), kníže Gremin (Eugen Oněgin), Timur (Turandot), Král (Aida) a jiné. Také Kostelník v Pucciniho Tosce, do kterého se mu nechtělo a k němuž ho doslova přinutila Eva Randová. Pak to byla jeho parádní role, úžasná figurka, neznám lepšího, a to ani na světových scénách.

Byl neobyčejně muzikální, to ho přivedlo i na koncertní pódia, k účinkování v kantátách a oratoriích i k sólovým písňovým recitálům. Nejraději měl Antonína Dvořáka, miloval Stabat Mater a Biblické písně, nahrál je i na CD. Měl štěstí, že se potkal s Iljou Šmídem, který ho pozval opakovaně ke spolupráci: Pro jeho firmu Clarton nahrál v roce 1995 na CD ve světové premiéře kantátu Americký prapor Antonína Dvořáka (basové sólo), v létě 1996 své první profilové CD (duchovní skladby Antonína Dvořáka) a v roce 2000 druhé profilové CD, tentokrát s pravoslavnými zpěvy. Podílel se také na nahrávce Dvořákovy opery Armida s Českou filharmonií pod taktovkou Gerda Albrechta (Orfeo), opery Pavla Haase Šarlatán (DECCA) a Requiem Václava Jana Tomáška s Pražskými filharmoniky pod taktovkou Bohumila Kulínského (Multisonic). Opakovaně hostoval na mezinárodních festivalech Pražské jaro, Moravský podzim v Brně a Bratislavské hudební slavnosti, na Slavnostech Emy Destinnové v Českých Budějovicích, Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově a dalších. Účinkoval na koncertech a v operních představeních v Japonsku, Německu, Belgii, Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku, Izraeli či Dánsku.

Zhruba před osmi lety začal přecházet k menším rolím, ale jeho Kostelník byl stále neodolatelný. 1. února 2014 vystoupil ve své milované Státní opeře naposled, jako doktor Grenvil ve Verdiho Traviatě. Do poslední chvíle svého života opakoval: Já bych tak rád zpíval, já bych se tak rád vrátil na jeviště… Říkal, že zpěv není povolání, ale poslání. Pro něj ale byl tou poslední nití, která ho spojovala s životem.

Související články


Reakcí (2) “Já bych tak rád zpíval… Zemřel basista Milan Bürger

  1. Úmrtí pana Bürgera je pro jeho příznivce a obdivovatele neuvěřitelné. Zdá se, že jeho úmrtí zřejmě nevěří ani Národní divadlo, protože se o tom na jeho webových stránkách mlčí…Přitom dát na web krátkou vzpomínku na kdysi předního sólistu, to by měla být elementární slušnost Národního divadla

Napsat komentář