Závěr Dvořákovy Prahy: Truls Mørk nadchl obecenstvo

Dramaturgie závěrečného koncertu letošního ročníku Dvořákovy Prahy přinesla stejně náročný jako atraktivní program: dva „těžkotonážní“ opusy z dílny Ludwiga van Beethovena (Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“) a Antonína Dvořáka (Violoncellový koncert h moll). Obě díla se z rámce svých žánrů vymykají nejen nadstandardními rozměry, ale především výraznou osobitostí. Přibližně padesátiminutová Eroica představovala v době svého vzniku (1804) zcela zásadní zlom v pojetí symfonického žánru, který se tímto definitivně stal vrcholnou, reprezentativní orchestrální formou s osobitým autorským vkladem. Dvořákův violoncellový koncert (1894/95), který bývá právem označován za „nejkrásnější violoncellový koncert všech dob“, je pak díky svému rozmachu a velkorysému formálnímu založení zcela originální syntézou symfonického a koncertantního stylu, takže se lze často setkat i s tvrzením, že se vlastně jedná o skladatelovu desátou symfonii. Na sobotním koncertu zazněla obě díla ve svrchované interpretaci. Lze snad jen litovat, že nebyla zařazena v opačném pořadí, neboť díky strhujícímu výkonu sólisty se vrchol večera přece jen odehrál v jeho první polovině.


Když dvoumetrový norský violoncellista Truls Mørk a asi o čtvrt metru menší kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin vstoupili na pódium, jednalo se o vizuálně velmi nesourodou dvojici. Tento dojem se však záhy rozplynul – při interpretaci Dvořákova koncertu dýchali jako jeden muž. Nézet-Séguin nasadil v první větě poměrně pomalé tempo, čímž sólistovi umožnil maximálně zvýraznit klenutou, kantabilní melodiku. V této souvislosti lze pro zajímavost uvést, že letos šestatřicetiletý Kanaďan za svůj největší dirigentský vzor považuje Carla Mariu Giuliniho, se kterým měl možnost rok spolupracovat. A byl to právě Giulini, který první větu Dvořákova koncertu kdysi interpretoval právě v takto výrazně volném tempu.



Truls Mørk se ukázal být ideálním tlumočníkem Dvořákova koncertu. Vtírá se myšlenka, že jako rodilý seveřan může dokonale chápat jeho zvláštní podzimní melancholii. Úspěšně se mu však podařilo vyhnout úskalí, na němž občas ztroskotávají i zkušení hráči, totiž tendenci nechat se strhnout patosem tohoto díla natolik, že krajní expresivita vede až k intonačním lapsům. Mørk hrál důsledně „správné noty“, aniž by tím jakkoli utrpěla emocionální výpověď sólového partu. Právě naopak. Dokázal z violoncella vyčarovat takovou škálu barevných a náladových odstínů, že se až tajil dech. Svůj podíl na lahodně plném a sytém zvuku má i samotný nástroj. Mørk hraje na vzácné violoncello Domenico Montagnana z roku 1723, jehož cena byla vyčíslena na dvanáct milionů norských korun (v přepočtu asi 37 milionů Kč).

Dovolte malou odbočku: Po světové premiéře Dvořákovy Novosvětské v New Yorku roku 1893 napsal jeden z kritiků: „Člověk by zůstal v hudební síni celou noc jen proto, aby je [tóny symfonie] mohl znovu a znovu vychutnat.“ Totéž doslova platí o Mørkově interpretaci Dvořákova koncertu. Lze jen stěží uvěřit, že letos padesátiletý violoncellista před dvěma lety prodělal klíšťovou encefalitidu, jejímž následkem mu ochrnuly ramenní svaly na levé ruce. Na podzim 2009 v novinovém rozhovoru vyjádřil obavu, že již nikdy nebude moci hrát. Tato předpověď se naštěstí nesplnila. Při sobotním koncertu se po závěrečném akordu rozezněl nejméně desetiminutový bouřlivý potlesk a četné volání „bravo“. Publikum si nakonec vytleskalo přídavek v podobě Dvořákovy drobnosti „Klid“ (někdy uváděné i pod titulem „Klid lesa“). Nesmírně skromným, téměř až plachým dojmem působící Mørk ji sám uvedl včetně pěkného „ř“ ve skladatelově jméně. S vkusem zahraný přídavek svým charakterem velmi dobře korespondoval s náladou předchozí hudby. Dlouhotrvající standing ovations vyprodaného Rudolfina byly tentokrát zcela na místě.


Druhá polovina večera patřila už jen Rotterdamské filharmonii se svým šéfdirigentem Yannickem Nézet-Séguinem. Ten již v současné době patří k nejvýraznějším dirigentským osobnostem své generace a zejména ve své rodné Kanadě je doslova miláčkem publika. Pro dirigentskou dráhu se prý rozhodl již ve svých deseti letech, když dirigoval sbor zpívající státní hymnu. Kromě Rotterdamské filharmonie působí jako hlavní hostující dirigent u Londýnské filharmonie, v letech 2009 a 2010 dirigoval inscenace Carmen a Dona Carlose v Metropolitní opeře v New Yorku a od roku 2012 bude stát v čele Filadelfského orchestru. Beethovenova 3. symfonie v jeho podání skutečně dostála svému podtitulu. Obě krajní věty, stejně jako věta scherzová, byly interpretovány se značnou dávkou lesku a s důrazem na plnost zvuku orchestrálního pléna. Za velký klad hry Rotterdamské filharmonie lze považovat fakt, že i nejvýraznější fortissima zněla kultivovaně a měkce. Vrcholem provedení byl ne zcela obvyklý způsob interpretace druhé věty, slavného smutečního pochodu. V pojetí Nézet-Séguina se jednalo spíše o jakési ztlumené drama, průběh věty měl téměř narativní charakter, jako bychom slyšeli vyprávět příběh, v němž pod zdánlivě klidným povrchem bublají skryté emoce. Závěrečná variační věta byla provedena s důrazem na čitelnost variovaných témat a zároveň s velkým zápalem (obdivuhodným obzvlášť s přihlédnutím k celkové délce koncertu), takže se stala přesvědčivou tečkou večera. Energií překypující a stále usměvavý kanadský dirigent si vysloužil velké ovace publika a jeho pražský debut lze považovat za více než důstojné završení čtvrtého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha.


Dvořákova Praha 2011
Rotterdamská filharmonie
Dirigent: Yannick Nézet-Séguin
Truls Mørk (violoncello )
24.září 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Antonín Dvořák:
Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104

přídavek :
Antonín Dvořák:
Klid lesa pro violoncello a orchestr op.68/5

-přestávka-

Ludwig van Beethoven:
Symfonie č. 3 Es dur op. 55 „Eroika“

www.dvorakovapraha.cz


Náš exkluzivní rozhovor s dirigentem Yannickem Nézet-Séguinem, pořízený koncem loňského roku, najdete zde

Související články


11 responses to “Závěr Dvořákovy Prahy: Truls Mørk nadchl obecenstvo

  1. Vážený pane Ondřeji Šupko, děkuji vám za krásně napsané, i já jsem měla tu čest a štětsí vidět tento závěrečný koncert. Protože plně souhlasím s vašimi slovy, přejdu na úplně jinou stránku, a to estetické (podotýkám nikoli muzikantské) působení dámské části orchestru. Snad se najde někdo, kdo mně vysvětlí nebo svým názorem mne vysvětlí můj třeba pomýlený názor. Z první řady jsem viděla různé druhy kabelek a kabel visících na ždili, peněženku a propisovací tužku pod židlí, boty bez paty, boty kotníčkové, polobotky ženské a snad i Loubutinky. Z oblečení dam a dívek převládaly kalhoty, úzké džínsy, plisované a mnoho dalších střihů. Když šaty, tak tuniky krajkové, taftové s krajkovými punčochami, úpletový svetřík s tričkem, a tak bych mohla pokračovat. Nevím, ale snad to mají muži jednodušší, frak, uniforma vždy sluší každému věku. Nesetkal se prosím někdo s touto otázkou třeba v jiném tisku. Měla bych malý návrh, když orchestr doprovází tak velké hvězdy a jistě i operní, nemohl by pro své členky zvolit dres code také černo-bílý, nebo naopak barevný, ale v jednotném stylu. Chápu, že to není pěvecký sbor a nebudoua hráčky se nebudou. Ale nebylo by vzhledem klonovat Ale nebylo by možné vzhledem k minulosti velkých hudebních scén, trochu na tomto zapracovat. Možná namítnete, že první je hra, což je jasné, ale ještě jsou tu estetické zážitky. Abych téma odlehčila, myslíte, že ona hráčka s propisovací tužkou u nohy si stačí dělat poznámky a co skrývají ty kabelky? Něco jiného je kufřík a v něm nástroj. Mně prostě přišly jako když nastupují do tramvaje, a ne na podium Rudolfina. Je hezké, že mají dobrou náladu, že se škádlí, to je lidské, nejsou stroje. Ale při pohledu na operní hvězdy jsou trochu Popelkami. Myslíte, že se úplně mýlím, nebo je to tak, jak to má být. Docela bych ráda poznala vaše názory, jestli by byl nebo byla někdo ochoten či ochotna se zabývat. Děkuji.

  2. Skvělá recenze. Pokud jde o stížnost oné dámy týkající se nesourodého oblečení ženské části orchestru, doporučuji koupit příště lístek na balkon, nejlépe za sloup. Tam tento rozdíl zanikne. Nebo se soustředit na tu, co nejlépe vypadá, což je ovšem spíš mužská záležitost. Třeba ta blondýna nevypadala nejhůř, bohužel mi ve výhledu překážel dirigent. :-) mb

  3. Na blondýny ani velikost vnadů nechodím, chodím na koncerty a poslouchat Miloši. Takže mi nevadí zavřít oči a poslouchat. To jen na okraj (i když nesourodost oblečení dam mi někdy také přijde děsivá a projevuje se hlavně poři nástupech orchstru).
    Opět se ukázalo, co to je špičková interpretace a jak málo se nám jí doma dostává. Díkybohu za tenhle fesťák – roste nám předočima v prestižní událost roku!
    J.

  4. Domnívám se, že nejméně 3 pražská tělesa snesou bez uzardění mezinárodní srovnání: ČF (přes všechny její vnitřní problémy je většinou řazena mezi 20 nejlepších světových těles, a rotterdamští nebývají hodnoceni výše), PKF a Collegium 1704. Stihnout všechna jejich vystoupení je časově dost náročná záležitost. Takže nářky nejsou na místě. Připočteme-li ještě špičková zahraniční tělesa a sólisty, je pro pracujícího člověka na hranici lidských sil to všechno zvládnout. A to neberu v úvahu, že za 150 euro si můžete poslechnout 30 přímých přenosu Berlínských filharmoniků přes IT a ve zbývajícím čase si za necelé 2 stovky měsíčně můžete tamtéž do bezvědomí pouštět nejlepší světová provedení desítek oper z MET. mb

  5. Jak je to s oblečením dam v orchestru?Oblek je pracovní oděv,tedy se fasuje nebo proplácí.Takže je to věcí zaměstnavatele.Ale nepřejte si slyšet,co říkaly dámy,když jim v jednom divadle nechali ušít jednotný oděv.Hlavně každému sluší něco jiného a dámy to hodně prožívají :-) .Někdo je malý-velký-hubený…atd a ve stejných šatech vypadá někdo dobře a někdo strašně :-).
    Takže většinou mají dámy nějaký limit,jak drahé šaty jim proplatí,a jenom hrubé nastínění,jak to má vypadat,a záleží na nich,co si koupí.

  6. Koncert byl vynikající a ani mě nenapadlo příliš zkoumat, co má kdo na sobě, je ale pravda, že někdy je to do očí bijící. Na jiném koncertě tohoto festivalu, vystupovali Kolínští, jsem měl pocit, že se snad v Rudolfinu krade, protože kabelky měly všechny dámy, a i někteří páni měli svou hromádku drobností vyskládanou u nohou. Krabička cigaret byla jen nepěkným vrcholem. Uniformy nejsou nutné, ale dělat z jeviště odkládací plochu, to ne. :)

  7. Děkuji za odpovědi na mou otázku týkající se odívání ženské části orchestru. Ocenila jsem i radu koupit si lístek na balkon za sloup, tam jsem ještě nikdy nebyla. Mohu k tomu jen podotknout, že na všechny koncerty si lístky kupuji, nevztahují se na mne žádné slevy ani nemám známé z oboru. První řada má u mne jednoduché vysvětlení, od dětství nosím brýle a jsem malé postavy. Tato řada mi jistí, že uvídím více než hlavy ostatních diváků. Ale vážně, potěšilo mne, poznání, že podium by nemělo být odkladiště. Myslíte, že je to doopravdy kvůli krádežím? Souhlasím, že nelze obléknout dospělé ženy do jednoho oděvu, ale jakási uměřenost by mohla existovat. Možná by šlo začít stejnou látkou hodnou koncertního vystoupení. A šaty různého střihu by hned vypadaly jednotněji. Možná si někdo řekne, proč se tím zabývat, ale ono se to patří a do Rudolfina zvlášť. Ovzduší vytváří hudba a krása s ní spojená, a to v prostoru cítite i za sloupem.

  8. V Rudolfinu se bohuzel v prostoru za jevistem obcas krade…Satny pro hostujici orchestr jsou prilis daleko v labyrintu v podzemi.A jeste k obleceni dam-jednotna latka znamena nutnost sit-naklady navic.Plus damy potrenuji nekolikery saty.Takze otazka penez,ktere vetsinou nejsou.Presto si myslim,ze nase orchestry byvaji obleceny primerene.

Napsat komentář