420PEOPLE OFFline v interaktivním večeru

420PEOPLE jsou souborem, jehož založení provázelo nadšení pro tanec a houževnatá víra, ideální směs, díky které se během několika let stal nedílnou součástí naší současné taneční scény, otevřený komunikaci a nápadům, jak jej popularizovat. Jejich projekty a premiéry i vlastní angažovanost v tanečním dění v České republice jsou toho stále důkazem. I v této sezoně pokračují dál v dříve proklamovaném plánu přivážet do Prahy hosty ze zahraničí a vytvářet netradiční produkce jen pro domácí publikum, pro oživení, poučení nebo jen tak pro potěšení všech smyslů. Právě jako nyní, kdy připravili pro návštěvníky Divadla Archa živý večer tance a hudby OFFline.Název vlastně patří k produkci hlavního hosta – nizozemské skupiny OFFprojects – ale hodí se pro celý program, naznačuje, že divák tu musí být skutečně přítomen všemi smysly, tady a teď v realitě kolem sebe, v přítomném okamžiku a ve společenství s ostatními. Trochu surreálné hravosti dodalo programu oživené prostředí Divadla Archa, kde v předsálí na návštěvníky čekala instalace, na které si mohli vyzkoušet, jak dalece spolehlivé či nespolehlivé jsou lidské smysly, především zrak, jak snadno se dá ošálit mozek a ohlásit věci, které nejsou, jsou jinde nebo jinak… Někdy bylo vidět jistou zdrženlivost, s níž se dospělý chápe kaleidoskopu nebo záludného dalekohledu, který místo přibližování oddaluje, může to celé být nevinná hra, úvod na rozproudění energie, anebo také malý test, zda se nám vůbec chce vstoupit do neznámého stavu bezprostřednosti.Samotný program začal reprízou choreografie Václava Kuneše REEN, která měla premiéru v listopadu 2010 na Nové scéně Národního divadla.

Vznik této choreografie byl tehdy specifický: Václav Kuneš jako choreograf odhalil svou pomyslnou tvůrčí dílnu a nechal skupinu mladých publicistů a zájemců o tanec sledovat vývoj díla, jak se postupně rodilo na baletním sále Nové scény za vzájemné interakce tanečníků a hudebníka. Choreografie se od té doby proměnila spíš v detailech, ale vzhledem k tomu, že vždy vzniká s živým doprovodem, je pokaždé originální. Od první premiéry zůstali v obsazení z šesti původních interpretů jen dva a nadto byl toho večera v Arše i řádně rozšířen hudební doprovod. REEN vznikl původně za spolupráce s tanečníkem a hudebníkem Amosem Ben-Talem, k němuž se tentokrát přidala komorní sestava alternativně rockové kapely Please The Trees, která zakončila celý program vlastním malým koncertem.Choreografie sama nedoznává výrazných změn, všechny sekvence jsou na sebe navázané tak, jak byly, hudební podklad sice vzniká živě na místě a nyní byl o poznání více improvizovaný, ale základní rytmické struktury jsou pro každou část stále stejné. Amos Ben-Tal u mixážního zařízení a s elektrickou kytarou a mikrofonem je tím, kdo udává rytmus, natáčí si první zvukové smyčky, které se pak mixují jako podklad, na nějž lze improvizovat přidáním kytarových rifů nebo dalšího rytmického doprovodu. Živá hudba ve větším obsazení dodala choreografii velkou sílu, tanečníci vyplnili prostor svou energií vycházející v pohybu a prostor byl téměř hmatatelně zaplněn i akusticky. A hudba nepochybně i přispěla k sehranosti tanečníků jako týmu.

Pohyb je plný dynamických proměn, ale také vláčný. Zůstala zachována i vtipná situace s mikrofonem, mnoho diváků vidělo choreografii poprvé, takže zvědavost, co se ze smyčky s dlouhými pomlkami vyklube. Choreografie gradovala až do samého závěru. REEN není příběhem, je volným odrazem inspirace. Jeho základním tématem je návrat, tedy cesta za více či méně jasným cílem, místem či lidmi, cesta osamělá nebo společná. Střídají se skupinové formace, duety, které zdůrazňují komunikaci mezi tanečníky, jejich interakci, vzájemnou oporu, reakci jednoho na druhého, zklidňování a vedení, usměrňování bez agrese. Mohou to být individuality, které se setkávají náhodně na cestě, anebo skupina mířící za společným cílem. Prostor pro vlastní projev využil každý z nich, Šárka Bočková (která přebrala také v Mirage taneční part Zuzany Herényiové) vnášející na jeviště ženskost i sílu, věčně elegantní a subtilní Nataša Novotná, bezprostřední Helena Arenbergerová, vážnější a přesný Milan Odstrčil, zdrženlivý Kenta Kojiri a klukovský Štěpán Pechar, všichni tak rozdílní, a přece perfektně spolupracující.

OFFprojects, komorní soubor současného tance, který vede choreograf, tanečník a hudebník Amos Ben-Tal, se prezentoval vystoupením, ve kterém figurovali jen tři tanečníci: Amos Ben-Tal jako spolutvůrce i interpret a dvě členky skupiny, Aurélie Cayla (dříve členka Nederlands Dans Theater) a Milena Twiehaus (tančila s Batsheva Dance Company Ohada Naharina). OFFline není choreografií v pravém slova smyslu, je spíš živou laboratoří. Jak bylo zřejmé z průběhu performance, a jak choreograf potvrdil po představení v diskusi, jde především o improvizaci. Tanečníci pracují s určitými sekvencemi, pohybovými frázemi, které kombinují ve vzájemné komunikaci. Taneční sekvence jsou pro Amose jako věty, ze kterých se skládá vždy nový text, ale vždy s jinou intenzitou, dynamikou, s jinými pocity, atmosférou. Pro tanečníky je to variabilní jazyk, protože jde o materiál nastřádaný v průběhu let a mají jej pod kůží jako gramatiku. Mohou ale vznikat i nepřehledné situace, tanečníci na sebe reagují libovolně, ovšem musí být stále ve střehu, aby mohli danou situaci rozvíjet a posunovat. Každý může přepnout na CD přehrávači hudbu na novou stopu, přemístit stojan se světlem, vypínat a zapínat všechno osvětlení, které chce. Hlavní zákon je akce a reakce, výsledkem vždy nová pohybová kompozice.Pohybové sekvence nenesou konkrétní význam, tak daleko jejich podobnost s jazykem nezachází. Představení je tedy třeba sledovat jako hru, jak sám choreograf uvádí, jde o „choreografickou práci v přímém přenosu“, ale v zásadě bez tématu, bez určeného průběhu a jakékoli dramaturgie, respektive ta se rodí přímo v procesu, protože tanečníci mohou rozehrát sóla i duety a naznačit tak existenci vztahů. Pohyb je hodně sekvenční, tanečníci používají především širokou škálu gest, postojů, kontrakcí a příliš nevyužívají podlahu. Svoji hru s pohybem si užívají a snaží se do ní vtáhnout i diváky. Proto poměrně obšírný úvod, ve kterém Amos vysvětlil, co od představení čekat a nečekat, stejně jako následné odkrytí principu tvorby. Dokonce se snažil zapojit diváky do hry s jednoduchým metrorytmickým vzorcem, aby si vyzkoušeli, jak dovedou naslouchat a reagovat zastavením pohybu. Postupně se i několik přítomných tanečníků z řad diváků připojilo na chvíli na jevišti.

V této fázi, do které se hříčka dostala kolem desáté hodiny, se k tanečníkům nenápadně přidali také hudebníci kapely Please The Trees, kteří jinak do choreografie OFFline nezasahovali, a svou produkcí se plynule přesunuli do fáze koncertu. Milovníci rockové hudby mohli zůstat a protáhnout si už tak nabitý večer dalším programem.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

OFFline
REEN
Choreografie: Václav Kuneš
Hudba/interpretace: Amos Ben-Tal
Kostýmy, scéna: Václav Kuneš
Světelný design: Jackie Shemesh
Premiéra 15. listopadu 2010 Nová scéna Praha
(psáno z reprízy 19. 5. 2014 Divadlo Archa Praha)

Tančí – Helena Arenbergerová, Šárka Bočková, Kenta Kojiri, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Štěpán Pechar

www.420people.org

OFFline
Choreografie a hudba: Amos Ben-Tal
Dramaturgie: Yvan Dubreuil
Design: Milena Twiehaus, Yvan Dubreuil
Premiéra 21. března 2014 Korzo Theater Haag
(psáno z reprízy 19. 5. 2014 Divadlo Archa Praha)

Účinkují – Amos Ben-Tal, Aurélie Cayla, Milena Twiehaus

www.offprojects.com

Foto Kryštof Havlice