90. výročí narození Ivana Moravce oslavuje vydání dosud největší kolekce jeho nahrávek

Celý hudební svět si dnes, 9. listopadu 2020, připomíná 90. výročí narození velkého umělce Ivana Moravce, který nás opustil v roce 2015 ve věku nedožitých pětaosmdesáti let. Jeho výsadní postavení mezi světovou klavírní špičkou bylo v roce 1998 deklarováno jednoznačně, když společnost Philips vydala 2CD s jeho nahrávkami v reprezentativní ediční řadě „Great Pianists of the 20th Centry“. Britský časopis Gramophone označil Moravce za „Klavíristu všech klavíristů“, francouzský časopis Repertoire o něm hovoří jako o „nejpřísněji střeženém tajemství světa klasické hudby.“

„Takové výročí jsme prostě nemohli minout bez povšimnutí. Ivan Moravec nahrával pro několik především amerických labelů a jeho snímky jsou tak dost rozptýlené a často nedostupné. Tohle byla velká příležitost pro velkou věc. Společně s paní Zuzanou Moravcovou a klavíristou Janem Bartošem se nám podařilo sestavit kolekci, která je skutečným Moravcovým portrétem. Je tam jeho stěžejní repertoár, ale i unikátní snímky, které na CD dosud nikdy nevyšly. Dali jsme si velkou práci s dohledáním co nejpůvodnějších zdrojů a ošetřením zvuku; kde to bylo možné, šli jsme do původních analogových pásů a pár snímků jsme dokonce museli přepsat z gramofonové desky, protože jiný zdroj neexistuje. Většina nahrávek tady je v lepší zvukové kvalitě než kdy dřív.“, říká k projektu šéfproducent klasické hudby Supraphonu Matouš Vlčinský.

Velká část snímků pochází z odkazu společnosti Connoisseur Society ze 60. let, dále jsou zde nahrávky pořízené pro Supraphon, Dorian, Nonesuch a Vox.  Kolekce zahrnuje kompletní Moravcův repertoár z Beethovena, Schumanna, Debussyho, sólového Francka, Janáčka či z Chopinových Mazurek. Nahrávky doplněné detailně zpracovaným bookletem skýtají jedinečnou možnost zahlédnout interpretační vývoj Ivana Moravce od počátku 60. let až ke sklonku milénia. Unikátní materiál skýtá i DVD – od nejstarších televizních snímků s Ivanem Moravcem po zdařilý hodinový dokument o umělci ve vrcholném období jeho umělecké dráhy. „Patřím k těm šťastným, kdo mohli Ivana Moravce poznat osobně. Myslím, že dokument i nahrávky samotné skutečně věrně vypovídají o tom, jaký to byl velký umělec a výjimečný člověk; jsou velmi osobní až intimní a dotýkají se srdce posluchačů. Chtěli jsme tímto portrétem zprostředkovat blízké setkání s Ivanem Moravcem.“, dodává Matouš Vlčinský.

Ivan Moravec ve vzpomínkách (nejen) českých klavíristů

Jan Bartoš:
“Ivana Moravce jsem slyšel poprvé naživo ve svých jedenácti letech. Toho večera jsem se definitivně rozhodl, že chci být klavíristou. Jeho hra byla až „seizmograficky“ citlivá a upřímná, zároveň měla mužný a pevný charakter. Takový byl i on sám. Díky CD kolekci Portrait teď můžete znovuobjevovat umění jednoho z největších světových klavíristů.”

Slávka Vernerová Pěchočová:
“Každý den, když sedám ke klavíru, je Ivan Moravec se mnou. Cvičím na jeho klavír, který mi věnoval a na který celý život sám hrál. Dá se říct, že stále slyším jeho hlas tak, jak jsem ho slyšela dvakrát týdně po dobu devíti let intenzivních studií u něj a dalších deset let až do jeho odchodu, kdy mi byl neustálým a laskavým uměleckým mentorem. „Vraťte se k tomu, co jste již měla! Nehrajte v rukavičkách! Nerušte své kruhy! Štěstí přeje připravenému! Koukejte cvičit! atd…“ Při vzpomínce na něj musím podtrhnout kromě poctivosti kantora, se kterou k nám ke všem přistupoval, především jeho ryzí osobní charakter. Nesnášel průměrnost, předstírání a loktaření. A já se snažím jeho zažehnutou pochodeň nést dál.  Ivan Moravec tu chybí!”

Ivo Kahánek:
“Ivan Moravec je dodnes spolu s Rudolfem Firkušným vnímán jako nejvýznamnější český pianista historie. Sám jsem nebyl jeho žákem a i naše setkání byla velmi krátká a spíše příležitostná. Přesto mi učarovala jeho posedlost dokonalostí hudebního vyjádření. Myslím, že jeho cizelérská práce i na těch nejmenších detailech dává jeho kreacím punc jisté definitivnosti, jako by byly vytesány do kamene. A tento pokorný přístup k interpretaci je pro mne osobně stále inspirativnější v době, která nutí pianistu často k pravému opaku.”

Miroslav Sekera:
“Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl několikrát navštívit třídu Mistra Ivana Moravce a zkonzultovat s ním některé skladby. Bylo fascinující, jak neúnavně pracoval na detailu. Měl jsem možnost sledovat to nekonečné porovnávání nahrávek, jen aby jeho příští provedení bylo ještě lepší. Nekončící hledání dokonalého výkonu! To samé vyžadoval od svých studentů. Díky této poctivé práci a talentu dobyl světová pódia a některé jeho nahrávky jsou právem považovány za vůbec nejlepší ze všech.”

Jitka Čechová:
“Co mi vytane jako první na mysl při vzpomínce na klavíristu Ivana Moravce? Velký profesionál, naprosto oddaný svému poslání rozdávat krásu odkazu skladatelských géniů posluchačstvu na celém světě. V jeho hře se odrážela touha po dokonalosti provedení, po maximálním proniknutí do nitra skladatelovy představy. Jeho nahrávky Mozartových koncertů, skladeb Beethovena a Chopina mě inspirovaly od dětství. Později v době studií na konzervatoři jsem měla obrovskou čest jej zažít nejen živě na koncertech v Praze, ale též osobně v roli pedagoga. Mohla jsem tak nahlédnout pod pokličku Moravcova stylu práce, do jeho představy o přístupu ke klavíru, ke klavírnímu zvuku a specifické interpretaci.”

“Jeho neutuchající potřeba dalšího zdokonalování mě fascinovala. Skladbou se zabýval do nejmenších detailů, partituru měl dokonale prostudovanou a nemalou roli v jeho přípravné fázi nácviku skladby hrála i znalost nejdůležitějších světových i domácích nahrávek díla. Věděl, že mám kvůli sousedce problém s každodenním cvičením, a půjčil mi na čas svou přenosnou mechanickou klaviaturu bez zvuku, která s ním zcestovala svět a kterou používal v letadle a v hotelech k udržení maximální hráčské kondice. Velká škola života naplněného radostmi a strastmi klavíristy… Čas neúprosně letí a připadá mi neskutečné, že letos uběhlo od skonu Ivana Moravce už pět let. Břevnovským chrámem se tehdy linul jeho úchvatný Schubert coby symbol útěchy a smíření. Slyším jej dodnes jako znamení, že velcí neumírají.”

Murray Perahia:
“Můj osobní vztah s vynikajícím českým klavíristou Ivanem Moravcem se zrodil před mnoha lety. Někdy v 80. letech jsem slyšel několik jeho překrásných nahrávek, načež jsem ho pozval na festival v Aldeburghu, kde jsem byl tehdy jedním z ředitelů. Musím říci, že jeho recitál byl okouzlující, stejně jako byl okouzlující on sám a jeho báječná choť Zuzana. Tím začalo naše přátelství, které trvalo až do konce jeho dní. Setkávali jsme se nejenom při každé mé návštěvě Prahy, ale i v jiných městech (například v Berlíně či v Jeruzalémě). Měl jsem to štěstí slyšet jeho další recitály nebo navštívit jeho fascinující mistrovské kurzy.”

“V průběhu těchto mnoha let jsme vedli nespočet rozhovorů, ať už osobně, nebo telefonicky, které obohatily mé porozumění hudbě. Byl jsem obdivovatelem jeho uměleckého rozhledu, pianistických znalostí, svrchované čestnosti a morální integrity. Byl osobností, ke které jsem bezvýhradně vzhlížel, a jenom lituji, že jsme spolu nestrávili víc času. Co mě na jeho hře fascinovalo, bylo množství barev, kterým disponoval, naprostá přirozenost frázování, neokázalá, přesto vrcholná technika a hluboce lidský pohled, kde strojenost neměla místo. On i jeho umění nám budou velmi chybět, ale zanechal nám řadu báječných nahrávek, které zachycují jedinečnost jeho ducha. A také vzpomínky na něj v nás zůstávají natrvalo.”