Je proto velkou zásluhou bratrů Miroslava a Vladislava Vilímcových, že k uctění jeho památky připravili komorní koncert, v němž zazněly také Ondříčkovy skladby. Konal se pro Kruh přátel hudby v rámci 43. ročníku multioborového festivalu Smetanovské dny v plzeňském Domě hudby a stal se významnou hudební událostí. Někdejší dlouholetý koncertní mistr České filharmonie Miroslav Vilímec a klavírista, senátor Vladislav Vilímec prostřednictvím hudby i mluveného slova přiblížili poutavým způsobem Ondříčkovo dílo i jeho osobnost.
František Ondříček tvoří se svými předchůdci Josefem Slavíkem a Ferdinandem Laubem trojhvězdí významných českých houslistů 19.století. Studoval na pražské konzervatoři u zakladatele české houslové školy Antonína Bennewitze, později se zdokonalil u Josepha Lamberta Massarta v Paříži. Patřil ke světovým houslistům, koncertoval po celé Evropě i ve Spojených státech, všude nadšeně vítán a oslavován, dosáhl četných poct. Dobyl Vídeň, byl jmenován císařsko-královským komorním virtuosem, později se stal profesorem a posléze i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře. Premiéroval Dvořákův Houslový koncert a moll a otevřel mu dveře do světa. Podobně jako Antonín Dvořák byl jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v Londýně, kde hojně koncertoval. Obdivoval jej Ferenc Liszt a Johannes Brahms. Itálie v něm viděla nástupce Niccoly Paganiniho, Achille Paganini po jeho hře nadšeně zvolal: „Poznávám smyčec svého otce!“, v Římě se Ondříček stal čestným členem Akademie sv. Cecilie. Na základě svých zkušeností vypracoval velmi úspěšnou vlastní metodu houslové hry. Svou hudební invenci a technickou suverenitu vtělil do skladeb pro sólové housle, komorní hru, ale také pro klavír.
Koncert v Domě hudby uvedl Vladislav Vilímec připomenutím osobnosti Františka Ondříčka, zajímavostí z jeho života a díla a zmínil se i o jeho vztazích k západočeskému regionu. Bezprostřednost a zaujetí, s nimiž večer zahájil, už nezmizely. A byly charakteristické rovněž pro hudební projev perfektně sehraného bratrského dua. K některým skladbám neváhal připojit zážitky z rodinného koncertování také Miroslav Vilímec. Automaticky se tak vytvořilo přirozené sepětí umělců s publikem skrze hudbu a nadšení z ní. V druhé polovině koncertu přednesl Pavel Ryjáček působivě a s příkladnou dikcí vzpomínky významných uměleckých osobností na Františka Ondříčka a rovněž výtečně vybrané ukázky z Ondříčkových deníků včetně té o Itálii – jak Achille Paganini umožnil Ondříčkovi navštívit hrobku svého otce, vidět jeho ostatky a pohlédnout do jeho mrtvé tváře. Citace zajímavě přiblížily nejen italský triumf a neobvyklou poctu, ale i lidské vlastnosti velkého hudebníka – jeho pokoru, interpretační zodpovědnost a pečlivost v nastudování děl.
Bratři Vilímcovi si nevybrali pro koncert k Ondříčkově poctě jednoduchá díla. Večer zahájila svěží, zpěvná Sonáta A dur s energickou třetí větou Františka Bendy (1709–1786), vynikajícího českého dvorního houslisty pruského krále Friedricha II. Následovaly severské skladby – oblíbená Romance G dur, op. 26 Johana Severina Svendsena (1840–1911) a druhá ze tří sonát Edvarda Griega (1843–1907), Sonáta pro housle a klavír, op. 10, ovlivněná norskými lidovými tanci.
Druhou část koncertu otevřela lyrická Barkarola pro housle a klavír, op. 10 (1890) Františka Ondříčka. V souvislosti s připomínkou jeho cesty po Itálii následovalo Cantabile pro housle a klavír D dur, op. 17 Niccoly Paganiniho, jedna z mála jeho lyrických skladeb. Jak mimořádným virtuózem Ondříček byl, ukázala extrémně náročná Česká rapsodie pro housle a klavír, op. 21, která čerpá z českých národních písní. Jeho skladba budí úžas – obsahuje všechny myslitelné technické obtíže, které na houslistu čekají a vrší se v těsném sledu během zhruba čtvrthodinového trvání, aby vyvrcholily v dech beroucím finále. Miroslav Vilímec sklidil za její provedení zasloužený aplaus a volání bravo. Koncert uzavřelo Duo č. 2 g moll Z domoviny Bedřicha Smetany. Nadšené publikum odměnili Vilímcovi přídavkem – Ondříčkovou variací na téma polky ze Smetanovy Prodané nevěsty (Fantasie na motivy Prodané nevěsty op. 9).
Pečlivě vypracované a dodržené dynamické proporce při provedení partů obou nástrojů daly beze zbytku vyniknout všem melodickým linkám, široká škála dynamiky a tempová vyváženost vtiskla dílům potřebnou plastičnost. Vladislav Vilímec jako zkušený klavírista plně podpořil vynikající výkon svého bratra. Miroslav Vilímec hraje na housle Nicolase Lupota z roku 1810 šťavnatým plným tónem, který je oduševnělý nádherným vibratem – už v Bendově sonátě rozvinul působivou kantilénu v klasicistních konturách. V této a všech dalších skladbách se jeho temperament promítl do plně vyhraných obtížných pasáží, lyrická místa hrál jemně s působivou zpěvností. Skladbám z různých časových období vtiskl svým přednesem specifické charaktery. Jedno měla všechna provedená díla společné – technickou bravuru a působivý přednes.
Je těžko uvěřitelné, že osobnost Františka Ondříčka není dnes všeobecně známa a že se s jeho skladbami setkáváme jen výjimečně. Jsou extrémně obtížné, ale jestliže byly standardem špičkového virtuosa v době Ondříčkově, jistě by mohly být standardem i v době naší. Věřme, že zdařilý koncert Miroslava a Vladislava Vilímcových přispěje k prohloubení obecného povědomí o Františku Ondříčkovi.
Cestu jeho díla k interpretům nepochybně podpoří i nové CD s Ondříčkovými skladbami (vydala Společnost Jana Kubelíka 2023), které bratři Vilímcovi nahráli a na tomto koncertě slavnostně pokřtili. Toto CD je dalším jejich počinem připomínajícím Ondříčkův význam. Doufejme tedy, že jeho jméno bude figurovat nejen v encyklopediích, ale že se jeho tvorba vrátí jako zcela samozřejmá součást houslového repertoáru na koncertní pódia.
Smetanovské dny: Vilímec a Vilímec
8. března 2023, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program:
František Benda: Sonáta Adur
Johan Severin Svendsen: Romance G dur, op. 26
Edvard Grieg: Sonáta pro housle a klavír, op. 10
František Ondříček: Barkarola pro housle a klavír, op. 10
Niccolo Paganini: Cantabile pro housle a klavír D dur, op 17
Bedřich Smetana: Z domoviny, Duo č. 2g moll
František Ondříček: Česká rapsodie pro housle a klavír, op. 21
Účinkující:
Miroslav Vilímec – housle
Vladislav Vilímec – klavír
Pavel Ryjáček – přednes
