Rudolf Bing (1902–1997) byl rakousko-britský operní impresário, který se proslavil zejména jako generální ředitel Metropolitní opery v New Yorku v letech 1950–1972. Narodil se ve Vídni jako syn rakouského průmyslníka a stal se jednou z nejvlivnějších postav operního světa 20. století.
Životopis
Rudolf Franz Joseph Bing se narodil 9. ledna 1902 ve Vídni v hudebně zaměřené rodině. Studoval na vídeňské univerzitě, kde se věnoval hudbě a dějinám umění. V roce 1927 se přestěhoval do Berlína, kde od roku 1928 pracoval jako asistent Carla Eberta v Darmstadtu a později ve Städtische Oper Berlin. V roce 1933 byl nucen opustit Německo kvůli nástupu nacistů. Přesídlil do Británie, kde v roce 1946 získal britské občanství. Během druhé světové války pracoval v londýnském obchodním domě Peter Jones. Zemřel 2. září 1997 v New Yorku ve věku 95 let na komplikace Alzheimerovy choroby.
Tvorba
Bingova kariéra zahrnovala tři klíčové instituce. V letech 1936–1949 řídil Glyndebourne Opera Company, kde prosazoval vysoké evropské standardy operních představení. V roce 1947 spoluzaložil Edinburský mezinárodní festival, který se pod jeho vedením stal jedním z nejvýznamnějších evropských kulturních událostí. Největší část své kariéry věnoval Metropolitní opeře v New Yorku, kterou řídil 22 let a transformoval z upadající instituce v přední světový operní dům. Prodloužil sezónu z 18 na 31 týdnů a v roce 1966 dohlížel na přestěhování z původní budovy na Broadwayi do nového sídla v Lincoln Center.
Význam
Bing zásadně změnil tvář americké opery. Jako první umožnil vystoupení černošských umělců na jevišti Metropolitní opery – v roce 1955 zde debutovala Marian Anderson. Prosazoval vysoké produkční standardy, modernizoval scénografii a kostýmy. Jeho konzervativní hudební vkus upřednostňoval italskou operu, což sice přitahovalo publikum, ale vyvolávalo kritiku za zanedbávání barokní a současné tvorby. Přes svůj autokratický styl vedení dokázal z Metropolitní opery vybudovat světově respektovanou instituci.
Zajímavosti
Bing byl proslulý svým ostrým jazykem a konflikty s operními hvězdami, včetně Maria Callas, kterou v roce 1958 propustil. O sobě ironicky říkal: „Nenechte se zmýlit mým chladným a přísným zevnějškem – pod ním bije srdce z kamene“. V roce 1971 byl povýšen do rytířského stavu královou Alžbětou II. Napsal dvě autobiografie: „5000 Nights at the Opera“ (1972) a „A Knight at the Opera“ (1981).
Související články
Franco Zeffirelli – legenda operní i filmové režie
Před rokem, 15. června 2019, zemřel v Římě ve věku 96 let italský režisér, scenárista a výtvarník Franco Zeffirelli, legenda světové opery i filmu.…
Norman Lebrecht: Léto bez festivalů
Kvůli koronavirové pandemii nás čeká léto víceméně bez hudby. Tento fakt přiměl Normana Lebrechta k zamyšlení nad smyslem letních festivalů. O tom, jak a…
Maria Callas: Božský hlas, který vyhasl
Pouhý týden poté, co jsme na těchto stránkách připomenuli „krále tenorů“ Luciana Pavarottiho, můžeme se věnovat pěvkyni, která o generaci dříve než modenský rodák…
Operní kukátko (2)
Týden od 10. do 16. srpna 2015 Rossiniovské festivaly v Pesaru a Bad Wildbadu uvádějí neznámé Rossiniho opery a kantáty, často v podání předních specialistů –…