Spirituální večer s PKF — Prague Philharmonia: Górecki, Pärt, Parsch a Berger

Atmosféru čtvrtého večera letošního cyklu Krása dneška PKF — Prague Philharmonia lze charakterizovat slovy Arvo Pärta: „Před vzkříšením se musí zemřít. Předtím, než se něco řekne, nemělo by se říkat nic.“ České muzeum hudby prostoupí v pondělí 26. listopadu spiritualita hudby autorů východního bloku — Česka, Slovenska, Polska a Pobaltí. Skladby Romana Bergera, Arvo Pärta, Arnošta Parsche a Henryka Góreckého zavedou posluchače do 80. a do počátku 90. let minulého století.  Do doby politických zvratů a rodících se demokracií. Hosty večera budou historik Petr Blažek a dirigent Pavel Šnajdr.

„Přelom 80. a 90 let pro mne symbolizuje začátek mého pronikání do světa soudobé hudby. Vidím jej očima přímého účastníka, dnes již s notnou dávkou nostalgie. Hlavou mi běží osobní vzpomínky na mnoho autorů, které jsem měl tu čest osobně poznat, a skrze tyto vzpomínky a jejich hudbu na mne promlouvá celé toto nádherné období. Mám tu dobu opravdu rád, protože tehdy nám „patřil svět“,“ vyznává se dirigent Pavel Šnajdr. Pro umocnění spirituálního charakteru večera se tentokráte část hlediště přemění v meditativní zónu s lehátky, houpačkami, pohovkami či slunečníky. 

Kleines Requiem für eine Polka

V rámci večera zazní skladba Henryka Góreckého Kleines Requiem für eine Polka, která se vedle jeho Třetí symfonie zařadila mezi skladatelova nejhranější díla s jedním z nejobdivovanějších hudebních motivů v celé jeho tvorbě (duet houslí a klavíru v úvodu skladby prostoupený smutkem a melancholií).  Inspirací se jí stalo rozdělení Československa v roce 1993, které pro autora symbolizovalo dle jeho vlastních slov „konec jedné éry, po níž přijde globalizace, zánik regionálních rozdílů a úpadek lokálních kulturních tradic.“  Titul skladby je obestřen jistým mysteriem, které má na svědomí sám skladatel. Název díla dal totiž záměrně do němčiny, kde může mít slovo „Polka“ s velkým „P“ dva významy: český tanec nebo ženu polské národnosti. Obojí výklad je možný. Konečně ve skladbě se s rytmem polky pracuje. Sám autor tuto záhadu nikdy neobjasnil.

Ozvěny sametové revoluce

V úvodu večera zazní dílo přímo inspirované událostmi 17. listopadu 1989 – Soft November Music pro sólový klavír slovenského skladatele polského původu Romana Bergera. „Bol to veľký zážitok. Stalo sa niečo fundamentálne, aj keď sa to potom vykoľajilo. November Music sa naozaj začína veľmi jemne – „soft“, ale postupne sa skladba dramatizuje a kulminuje v akomsi obraze katastrofy. Dielo vzniklo veľmi spontánne. Vtedy mi nezišlo na um, že sa môže ponášať na dianie vo svete či dokonca aj u nás,“ komentoval tuto skladbu Roman Berger v jednom ze svých rozhovorů pro slovenský deník SME. Tvar díla se proměňoval a postupně, „co se pod heslem demokracie začal instalovat zmatek“, vyúsťuje v samém závěru v jakýsi „otazník“.

Tintinnabuli – hledání pravdy v tichu

„Pravda je velmi jednoduchá. A opravdoví lidé to chápou. Ten, kdo není opravdový, kdo bloudí, to nechápe, a přenáší tak svoje chyby i do své hudby.” (Arvo Pärt)

Arvo Pärt se stal pro mnohé fenoménem.  Jeho jedinečný, jasně rozpoznatelný kompoziční styl, je silně provázán s hledáním určité duchovní cesty. Sám autor mu dal název tintinnabuli (zvonky). „Tintinnabulation je oblast, ve které se občas pohybuji a hledám odpovědi – ve svém životě, v hudbě, v mé práci. V temných chvílích mám určitý pocit, že vše vně této oblasti je beze smyslu. Celek a mnohostranné mě jen matou. Musím hledat jednotu. Co je to, tato jedna věc, a jak k ní najdu cestu? Cesty k této dokonalé věci se zjevují v mnoha rouškách – a vše, co je nepodstatné, odpadá. V ní jsem sám s tichem. Zjistil jsem, že stačí, když se krásně zahraje jenom jediná nota. Tato jedna nota, tichá doba, nebo moment ticha, mě uspokojuje. Pracuji s velmi málo prvky – s jedním, dvěma hlasy. Vytvořil jsem nejprimitivnější materiál – triádu, jednu specifickou tonalitu. Tři noty triády jsou jako zvony. Proto název tintinnabuli. Tintinnabuli je zvláštní proces – útěk do dobrovolné chudoby.” Princip tintinnabuli uslyší posluchači ve slavných Fratres (Bratři) ve verzi pro housle a klavír z roku 1980. Premiéra zazněla v provedení Gidona Kremera a Elen Kremerové. 

S4 Berger. Parsch. Górecki. Pärt
Pondělí 26. listopadu od 19.30, České muzeum hudby

Jan Fišer — housle, koncertní mistr PKF – Prague Philharmonia

Daniel Wiesner — klavír

Sólisté orchestru PKF — Prague Philharmonia

Jan Adam — housle; Dagmar Mašková — viola; Teodor Brcko — violoncello; Adam Honzírek — kontrabas; Jiří Ševčík — flétna; Jan Souček — hoboj; Jindřich Pavliš — klarinet; Petr Němeček — fagot; Jan Musil — lesní roh; Svatopluk Zaal — trubka; Bohumil Tůma — pozoun; Šimon Veselý — bicí nástroje

Pavel Šnajdr — dirigent

Hosté debaty: Petr Blažek & Pavel Šnajdr