Malé ohlédnutí
Před časem jsem se v úvaze A zase jedna Bystrouška… (najdete zde) zmínila, že obě premiéry národnědivadelních Příhod lišky Bystroušky a také další dvě reprízy zpívalo (alespoň v hlavních rolích) totéž obsazení a že teprve 29. dubna uvidíme obsazení jiné. Stalo se, a navíc představení dirigoval jeho druhý dirigent Zbyněk Müller. Co se dirigenta a orchestru týče, jejich výkon respektoval (jak jinak) hudební nastudování Roberta Jindry, snad jen lesní rohy, které byly největší slabinou premiéry, zněly, jak se sluší. Ale největší neduh zůstal nevyléčen – orchestr na mnoha místech nemilosrdně překrýval sólisty. Že by za to mohl skladatel? Nemyslím si to. Byl to nerovný boj jeviště s orchestřištěm a hlásky dětských představitelů byly tentokrát velmi slyšitelně zesilovány – bohužel s výsledkem vzbuzujícím značné rozpaky, protože výsledný konkrétní zvuk se s živým orchestrem nepropojil, mrtvě trčel. U ostatních sólistů průběžně probíhala bitva, kdo víc a kdo lépe. Sólisté (pochopitelně zejména představitelky Bystroušky Alžběta Poláčková a Lišáka Kateřina Jalovcová) byly nuceny „nakládat“ do hlasu.
Alžběta Poláčková má sice silnější a dramatičtější hlas než Lenka Máčiková v prvním obsazení, ale ani ona na silně hrající orchestr Národního divadla v některých pasážích nemá a nemůže mít. Ten by měl „ukočírovat“ dirigent. (Richard Wagner dobře věděl, proč si musí postavit své vlastní divadlo, v němž akusticky i doslova přikryje orchestřiště a z jeviště pak mohou znít pěvecké výkony volně a svobodně.) Však v divadlech s orchestry otevřenými tu více, tu méně jsou s wagnerovskými díly vždycky potíže. Janáček a mnozí další by kryté orchestřiště neměli potřebovat – ale vlastně je naopak potřebují, není-li dirigent ochoten sloužit pěvcům na jevišti, potencovat jejich výkony a „pustit“ orchestrální zvuk naplno především tam, kde jim neublíží.
Bystrouška Alžběty Poláčkové je pochopitelně jiná než Bystrouška Lenky Máčikové. Nemá její kočičí vláčnost, je to opravdu emancipovaná liščí osobnost s téměř mladodramatickým projevem. Jen oběma mladým dámám občas není rozumět. Kateřina Jalovcová doplácí na režijní vedení postavy Lišáka hned v několika směrech. Co však považuji za zásadní omyl je, že Lišák Zlatohřbítek, je tu představen coby pořádný rádoby roztomilý nešika a popleta. Takový „týpek“ by pro temperamentní Bystroušku nemohl být atraktivní. Zlatohřbítek by snad přece měl být svým způsobem „mužný“ a není divu, že například Walter Felsenstein a Miloš Wasserbauer svěřili tuto roli tenoristům. Ostatně proč by měl být zrovna Lišák směšný, když Revírník je v této inscenaci za svůdníka? A tak ani Michaela Kapustová v premiérových obsazeních, ani Kateřina Jalovcová (i při své drobnější postavě) nemohou být příliš respektuhodné ve chvíli, kdy se Bystroušky dospěle a mile ptají: „Kolikpak jsme měli dětí, stará, nevíš?“ Takových výjevů je škoda. Vzrostlá liščata (byť i výborně zpívající), směšný Lišák, Revírník válející se po lesích s němou Terynkou…? Lišák Zlatohřbítek zatím Kateřině Jalovcové příliš nesedí ani pěvecky. Snad k němu dospěje časem, až se jí role víc usadí.
Jakub Kettner je postavě Revírníka svým způsobem už díky svému typu od přírody blíž než Svatopluk Sem. Je zemitější, zpívá roli dramatičtěji a přitom také respektuje požadavky režiséra Ondřeje Havelky.
Pes Lapák Václavy Krejčí Houskové má své „mužné“ rysy a hlasově je srovnatelný s Lapákem Jany Sýkorové, jejíž hlasová stylizace (ve smyslu nápěvků mluvy) mi připadala na premiéře jako nejvíce janáčkovský výkon večera. Farář a Jezevec Luďka Veleho možná méně vyzpívává noty než premiérový Jiří Sulženko, občasný sprechgesang však právě v Bystroušce zajisté není na závadu. No a Rechtor a Komár Jaroslava Březiny (jediný sólista, který zpíval v obou obsazeních, v zastoupení onemocnělého Jana Vacíka) je hlasově a výrazově velmi dobrý, avšak jeho po stránce výtvarné výrazně komiksovitá figurka Komára se vymyká stylu inscenace (maskované oči, dvě tenisové rakety).
Sečteno a podtrženo: Národní divadlo bezesporu má pro současnou inscenaci Příhod lišky Bystroušky i v menších rolích dvě kvalitativně vyrovnaná obsazení. A to je zpráva veskrze kladná.
Leoš Janáček:
Příhody lišky Bystroušky
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Zbyněk Müller
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Kateřina Štefková
Choreografie: Jana Hanušová
Sbormistr: Martin Buchta
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr Národního divadla
Sbor Národního divadla
Kühnův dětský sbor
Balet Opery Národního divadla
Premiéra 20. března 2014 Národní divadlo Praha
(psáno z reprízy 29. 4. 2014)
Bystrouška – Alžběta Poláčková
Lišák – Kateřina Jalovcová
Revírník – Jakub Kettner
Rechtor / Komár – Jaroslav Březina
Farář / Jezevec – Luděk Vele
Lapák – Václava Krejčí Housková
Revírníková / Sova – Jitka Burgetová
Kohout / Sojka – Jana Horáková Levicová
Chocholka – Michaela Šrůmová
Pásková / Datel – Yvona Škvárová
Harašta – Jiří Hájek
Pásek – Vladimír Doležal
Foto Hana Smejkalová
