Album týdne Normana Lebrechta: Jízda na kraj propasti Marthy Argerich

Věděl někdo, že Pablo Casals měl mladšího bratra, který pro něj složil koncert? O 16 let mladší Enrique Casals byl houslista a dirigent. Jeho violoncellový koncert spatřil světlo světa před třemi lety a podnikavý Jan Vogler jej ve světové premiéře nahrál pro společnost Sony.

Nahrávka se povalovala na mém stole a byla předurčena k tomu, aby se stala albem týdne, když tu – jak se to často stává – přistálo v mé poštovní schránce nečekané překvapení a zaujalo čestné místo. Nebuďme v tomto směru příliš progresivní a rovnostářští – ti nejlepší jsou (a vždy budou) nepřáteli těch velmi dobrých.

Tou nejlepší je v tomto případě nahrávka Marthy Argerich s oživenou Izraelskou filharmonií a jejím empatickým šéfdirigentem Lahavem Shanim. Argerich vystupovala v Izraeli v průběhu let často, čímž se přihlásila ke společnému židovskému dědictví. Kvalita orchestru však byla nestálá a Argerich doposud nikdy nestála o zveřejnění jejích vystoupení z Tel Avivu i v zahraničí.

Izraelská filharmonie má mnohem mladší složení než před deseti lety a mnozí z hráčů chodili se současným šéfdirigentem do školy. Zvuk má ostřejší, štíhlejší a celkově pružnější. Díky sólistce křehkého temperamentu se naučila přizpůsobovat.

Na tomto albu najdeme dva koncerty. V Beethovenově Druhém klavírním koncertu, op. 19 se Argerichová brání napodobování Mozarta a místo toho vyzdvihuje záměrnou tvrdohlavost a nevyzpytatelné časové posuny zralého Ludwiga. Dříve tuto skladbu ráda prováděla bez dirigenta, Shani si však vydělává na živobytí tím, že ji vybízí až na okraj každé propasti.

V Ravelově Klavírním koncertu G dur je orchestr více v popředí. Ačkoli se jeho těžkopádný začátek nemusí rovnat Berlínu v jeho nejzlobivější podobě, sólista a soubor jsou tak vzájemně provázáni, že na takových jemnostech téměř nezáleží. Argerich je méně asertivní než na svých proslulých nahrávkách s Claudiem Abbadem, spokojí se s tím, že nechá Shaniho orchestr udávat tón. Střední část je téměř aktem sebereflexe či autopsychoanalýzy. Závěr je uhánějící, bláznivá a zábavná jízda z kopce. S úsměvem od ucha k uchu ji poslouchám již popáté.

Ukázky jsou k dispozici zde.

Martha Argerich Plays Beethoven & Ravel

Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 2 B dur, op. 19 (I. Allegro con brio, II. Adagio, III. Rondo molto allegro)
Maurice Ravel: Klavírní koncert G dur (I. Allegramente, II. Adagio assai, III. Presto)

Martha Argerich – piano
Israel Philharmonic Orchestra
Lahav Shani – dirigent

Label: Avanti
Datum vydání: 24. března 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****