Propojit tanec s vědeckou inspirací se Bohemia Baletu podařilo ještě před pandemií, v roce 2020, kdy soubor, respektive choreografka Marika Blahoutová, vytvořila premiérový kus (v ještě o trochu delší verzi) k poctě ČVUT a první uvedení proběhlo v rámci slavnostního shromáždění Centra pokročilých aplikovaných přírodních věd CAAS. Inspirace fyzikou má několik zdrojů, pohybem zřetelně vyjádřených, a moderní tanec v duchu československé tradice (chvílemi možná spíš neoklasický), mladým tanečníkům sedí.
Pasáž Křídla gravitace rozehrává motiv přitažlivosti země a vzdorování její tíze, což je velmi vstřícný element, s nímž se dá pracovat, protože kdo jiný než právě tanečníci vyvolávají v publiku často pocit vlastní beztíže. Křídly jsou tu především elegantní paže první dívky (Sandra Jiříková). Choreografii není třeba hluboce analyzovat, ačkoli nabízí sledovat i jakousi narativní strukturu, stačí jen uznat, jak příjemně se proplouvá prostorem tanečníkům. V choreografii nacházejí oporu v její geometričnosti, která stále evokuje odkaz ke svým kořenům, výraznému gestu souměrnosti. Působí v prostém slova smyslu tradičně, plynulá, s jemnocitným baletním nádechem, je jaksi… ogounovská, jako kdyby se z šedesátých let vyloupla.
Dvěma křehkým dívkám jsou spoluhráči dva páry, jejichž oděv evokuje právě technické prostředí a zázemí jakoby laboratoře. Celá čtyřdílná choreografie vlastně působí jako demonstrace vědeckého experimentu a vlastně by to vůbec nemusel být špatný způsob, jak okořenit výklad fyziky a ukázat skryté síly přírody na tančících tělech. (V současném tanci se tak také mimochodem děje – v projektu Tanec a fyzika pro nejmenší diváky z produkce okruhu divadla Ponec.) Pozitiv a Negativ stojí na oblíbeném motivu kontrastu černého a bílého kostýmu a hře s rekvizitou – černou a bílou kostkou – a jistou mírou situační komiky, kterou mezi sebou rozehrávají tanečnice (Denisa Vopěnková a Lucie Matějová) v mírném soupeření o své vzájemné atributy. Hravost k mládí patří a stále je všudypřítomná geometričnost a souměrnost pohybů. Může to být záměr, jak připomenout, že v každém materiálu nebo síle lze vysledovat pravidelnost, byť až třeba na úrovni atomové mřížky. Sólový Kvantový prvek (Michael Dembický) je tancem nejmenší částice pod úrovní atomu, míhající se prostorem a rozechvívající se vnitřně podle antagonisticky přitažlivých a odpudivých, neviditelných sil. Mimořádně disponovaná Izabela Gracíková v poslední části tančí na špičkách laserový paprsek. Je spoutána pružným lanem, z jehož sevření se za pomoci souhry s ostatními tanečníky vymaňuje, a přitom svým tělem vykresluje stopu jako proudem světla a fyzickou dráhu lemuje rozvinutá pružná šála jako síť. Tady je ostrá geometrie pohybu a paží namířených jako šípy namístě. A tanečnice by se skvěle vyjímala, kdyby s ní někdo nastudoval Hirošimu.
Choreografie Paridův soud kmenové pedagožky taneční konzervatoře Aleny Drapalíkové se nese rovněž v duchu tradice taneční moderny tuzemské provenience. Charakteristiky tří dívek soupeřících o přízeň chlapce i trofej určuje energie a dynamika jejich pohybu, víc než jeho tvarosloví vedené v esteticky uměřených křivkách baletní miniatury. Určující je motivace pohybu, ať už je to energičnost a bojovnost, manipulativní majetnická převaha, anebo jemnost a grácie té, která má zvítězit.
Vděčným je na taneční scéně vždy humor a parodie. Na komiku sází Mozartissimo Mariky Blahoutové, hra na škádlení a soupeření mladých tanečník, kteří skutečně mají v komorním divadle tak tak prostor pro své variace a nejsou od skutečného boje o místo na slunci daleko. Ostatně nejen v této choreografii jde někdy o centimetry, především, když jde o nějakou tu diagonálu nebo skoky, kde potřeba bezpečná dráha. Rozmarné soutěžení mezi tanečními styly je trvalou inspirací, stejně tak jako hraná rivalita, již tolik spojujeme právě s baletním prostředím. Stereotypizace je oblíbený zdroj komiky, a tak tu máme uvěřitelný výčet situací, vzájemného hecování, zlehčování konkurenční techniky, karamboly a srážky, jakých se stanou na jevišti i na sále desítky, protože jinak by umění nebylo živé. Nechybí ani námluvy a trocha toho provokování ani tajné kouzlo. Především je ve hře esprit mládí a tanečníci se sami dobře baví narážkami a nevážnými úlohami. Nutno podotknout, že v rámci veselí nezanikne ani technika. Jen prostor by opravdu potřebovali jiný a větší, a pak by se ji možná dostalo i početnějšího publika…
Bohemia Balet: Premiéra 2022
Inspirace fyzikou
Choreografie: Marika Blahoutová
Kostýmy: Pavel Knolle
1. Křídla gravitace
Hudba: David Israel
Tančí: žena: Sandra Jiříková, anděl: Aneta Pašková, dále tančí: Michael Dembický, Ota Frühauf, Lucie Matějová, Denisa Vopěnková
2. Negativ a Pozitiv
Hudba: Fryderyk Chopin
Tančí: pozitiv: Denisa Vopěnková, negativ: Lucie Matějová, dále tančí: Michael Dembický, Ota Frühauf
3. Kvantový prvek
Hudba: Alva Noto
Tančí: Michael Dembický
4. Laser
Hudba: Philip Glass, Gidon Kremer
Tančí: laser: Izabela Gracíková, dále tančí: Sandra Jiříková, Aneta Pašková, Lucie Matějová, Michael Dembický, Ota Frühauf
Paridův soud
Hudba: Craig Armstrong
Choreografie: Alena Drapalíková
Kostýmy: Josef Jelínek
Tančí: Michael Dembický, Denisa Vopěnková, Sandra Jiříková, Lucie Matějová
Mozartissimo
Choreografie Marika Blahoutová
Kostýmy: Josef Jelínek
Hudba: W. A. Mozart
Tančí: Aneta Pašková, Izabela Gracíková, Sandra Jiříkovská, Denisa Vopěnková, Lucie Matějová, Michael Dembický, Ota Frühauf
Uvedeno: 1. 4. 2022, Divadlo Na Rejdišti
