Augustin Berger, zakládající člen českého baletu

  1. 1
  2. 2
Dnes je tomu 75 let, co zemřel Augustin Berger, jeden ze zakládajících členů českého baletu a jeho první vlivná autorita. Byl tanečníkem, choreografem, baletní mistrem i pedagogem. Ač rodákem z Boskovic, za svou kariéru zcestoval celou Evropu, spolupracoval s mnoha význačnými baletními scénami a v závěru své kariéry působil v Metropolitní opeře v New Yorku. V Národním divadle v Praze během dvou více než desetiletých angažmá uvedl na scénu kvalitní repertoárové tituly (Giselle, Štědrovečerní se, Coppélii, Českou svatbu, Rákoše Rákocziho, Prométhea, Labutí jezero, Louskáčka) a vychoval řadu interpretů, mezi něž patřily například první česká primabalerína Anna Korecká nebo Zdenka Zabylová. Dožil se vysokého věku, byl veselá kopa, stále v dobrém rozmaru, vtipný, pln nápadů a společnost, do níž on přišel, měla, podle vyprávění, o zábavu postaráno. Coby tanečník měl dobré fyzické dispozice, postavou byl drobný, štíhlý a hezký v obličeji.
Augustin Berger (archiv ND)

Narodil se v srpnu 1861 jako Augustin Ratzerberger. Přesné datum jeho narození není známo a liší se zdroj od zdroje. Ve svých pamětech sám Berger vzpomíná na narozeniny ze dne 6. srpna, baletní historička Božena Brodská uvádí jako den jeho narození 11. srpen 1861. Podstatnější k vykreslení jeho osobnosti však je, jak poeticky popisuje Ladislav Novák v knize Stará garda Národního divadla, Bergrova láska k divadlu. Bergera posedla divadelní horečka již v mládí.

Je to nemoc prožlukle zarputilá a běda tomu, koho se zmocní. Pověsí se dítěti na krk a už je nepustí, i kdyby si starostliví rodiče a moudří příbuzní i známí plíce vykřičeli. První příznaky této nemoci, jejíž zárodky nosí člověk v duši od narození, projevují se obyčejně touhou po zákulisí a jeho vzduchu, na celém světě stejně páchnoucím plísní, pomalovanými plátny, líčidlem a potem.“ S touto diagnózou to Bergra táhlo k divadelním budovám, až jej při jedné takové obhlídce zadržel tehdejší divadelní kustod Špaček, dovedl dvanáctiletého Augustina rovnou na jeviště před režiséra Františka Kolára. Berger se zúčastnil zkoušky na představení a večer již poprvé hrál jako Pikolík ve frašce Tricoche a Cakolet. Za čtrnáct dní vystoupil v roli Mušky ve Floku a Cvoku a dále tančil v divadle potají.

Ďáblovy pilulky – 16.07.1890, Augustin Berger – Velké ballabile cikánů (archiv ND)

Když se Bergrův otec dozvěděl o synově divadelním koníčku, nesouhlasil s ním a nechal Augustina zapsat do učení na dřevorytce. Mladý Berger se však náhodou seznámil s akrobatem Conradim (vlastním jménem Liška), díky němuž se dostal k Teatru salone italiano v Praze, kde se ho ujali mim Barbarini a taneční mistr Martini, se kterým odjel v roce 1877 do jeho nového působiště v Kristianii (nyní Oslo).

Po návratu do Prahy v roce 1878 tančil jako sólista ve Stavovském divadle. Při pražském vystoupení tanečnice Mrs. Aeney získal angažmá u její společnosti (1881) a vystupoval s ní v Paříži (Théâtre du Châtelet a Varieté), Toulouse (Théâtre du Capitol), Barceloně (Teatro Principale) a Miláně (Teatro dal Verme). Roku 1882 byl povolán k odvodu, vrátil se tedy zpět do Prahy a po pohostinských vystoupeních v Bendlových Černohorcích a Rossiniho Vilému Tellovi byl angažován do Národního divadla jako sólový tanečník. Jak uvádí odborné zdroje, „mezi svými současníky vynikal svědomitostí, soustavností úsilí o udržení a zlepšení taneční kondice a dovedností; každodenní trénink podle promyšleného řádu, který Berger důsledně dodržoval, nepatřil tehdy k samozřejmým prvkům profesionálního chování tanečníka“.

Po odchodu Václava Reisingra roku 1884 byl Augustin Berger pověřen také funkcí baletního mistra a o rok později se stal šéfem baletu a choreografem naší přední scény. V té době se Národnímu divadlu po finanční stránce příliš nedařilo, v Bergerovi se řediteli divadla Františeku Adolfu Šubertovi ale podařilo najít člověka, který svými okázalými a výpravnými choreografiemi stojícími na kostýmech, rekvizitách a dekoracích, dokázal přivést diváky. Navíc se Šubert rozhodl přivézt z Itálie výpravný balet Excelsior, o němž časopis Dalibor tehdy psal jako sice o nádherném a nesmírně bohatě vypraveném baletu, který je však nízký a bezcenný, „že čím kdo méně hudby si té povšimne, tím lépe pro něho i komponistu. Zato oku poskytuje se tam celá řada nejskvostnějších a důmyslně sestavených oslňujících obrazů.“ Tato forma baletu-féérie byla úpadková, nicméně si Excelsior dobyl úspěch u diváků nejen pompézní výpravou, ale i tanečními výkony Bergra a nově přijaté mladičké italské primabaleríny Giulietty Paltrinieri.

Augustin Berger a Giulietta Paltrinieri (foto J. Mulač – archiv ND)

Tu si po půl roce známosti Berger dne 5. května 1886 v kostele sv. Vojtěcha v Praze vzal za manželku. Sňatek byl tajný a nevěsta v očekávání. Jak hovoří záznamy, „byla to umělkyně neobyčejně sympatická, v jejíchž úchvatných výkonech v celek nejladnější se spojily gracie antická s virtuozitou školy milánské. Giulietta Paltrinieri nevydobyla si přízně obecenstva pražského jen svým uměním, ale i svou srdečnou a skromnou povahou, která jí získala mnoho upřímných přátel v hledišti i na jevišti.“ Po narození dcery Angeliny Boženy se Berger obával o manželčino zdraví, avšak již o vánocích Giulietta účinkovala v původním baletu Mořice Agera Štědrovečerní sen. K tomuto význačnému titulu vytvořil Berger libreto i choreografii na základě inspirace starého obrázku, na němž je vyobrazena v zasněženém lese zvěř a děti nesoucí dříví. Tento balet s vánočním motivem věnovaný především dětem, v němž se objevují také postavy Vánočního muže a Anděla míru, se stal posléze jedním z nejuváděnějších titulů konce 19. a počátku 20. století a nezapře podobnost s Čajkovského o několik let později premiérovaným Louskáčkem.

Do osobního života Augustina Bergera vstoupila ještě jedna dívenka, jen o pár let starší než jeho dcera. Přivezl ji z Milána od tety své choti, která se již nemohla o mnoho let mladší Giuliettinu sestru starat. Jeho rodinný život se dvěma holčičkami a milovanou ženou vydržel pouze do listopadu roku 1889, kdy jeho manželka zemřela na dlouhotrvající nemoc plic ve věku 24 let. Konal se velký veřejný pohřeb, při němž davy příznivců doprovázely italskou tanečnici na Olšanský hřbitov.

Augustin Berger, civilní fotografie – korespondenční lístek (archiv ND)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na