Ve věku 89 let zemřela světoznámá koloraturní sopranistka Mady Mesplé

Francouzská operní pěvkyně Mady Mesplé zemřela 30. května 2020 ve věku 89 let. Ve Francii byla přední koloraturní sopranistkou své generace, často označovaná za nástupkyni legendární Mado Robin.

Mady Mesplé se narodila 7. března 1931 v Tolouse. Současně s klavírem zde studovala na konzervatoři zpěv. Absolvovala s vyznamenáním a určitou dobu se živila jako klavíristka v místním tanečním orchestru. Brzy nato se přestěhovala se do Paříže, kde pokračovala ve studiu zpěvu u sopranistky Janine Micheau.

V roce 1953 Mesplé debutovala v titulní roli Lakmé. Jednalo se o její životní roli, kterou za svůj život provedla 145 krát. Toutéž rolí debutovala roku 1954 v bruselské La Monnaie a pařížské Opéra Comique roku 1956. Ve stejném roce debutovala na festivalu Aix-en-Provence a roku 1958 v Palais Garnier, kde ji o dva roky později čekal životní průlom, když zadkočila za Joan Sutherland v titulní roli nové inscenace Lucie z Lammermooru.

Mesplé si vybudovala reputaci mezinárodně uznávané koloraturní sopranistky. Účinkovala ve Velkém moskevském divadle, Královské opeře v Londýně, milánské La Scale, Metropolitní opeře či v Teatro Colón v Buenos Aires. Mezi její nejvýznamnější role patřily Olympia v Hoffmannových povídkách,  Constance v Dialozích karmelitek,  Philline v Mignon, Leila v Lovcích perel, titulní role v operách Roméo et Juliette, Dinora či Manon, Ofélie v Hamletovi či Sofie ve Wertherovi.

V 60. a 70. letech zpívala Mesplé také soudobou hudbu i operetu. Na svém repertoáru měla hudbu Arnolda Schönberga či Hanse Wernera Henzeho, stejně jako Jacquese Offenbacha. Cyklus Čtyř básní od Sapfó zkomponoval skladatel Charles Chaynes přímo pro ni a Mesplé též premiérovala francouzskou verzi opery Giana Carla Menottiho Poslední divoch (Le dernier sauvage).

Mesplé zakončila svoji operní kariéru roku 1985 a stala se pedagožkou zpěvu na pařížské École Normale de Musique a na konzervatoři v Lyonu.

V 90. letech byly u Mesplé diagnostikovány první příznaky Parkinsonovy choroby. Pěvkyně tak začala spolupracovat s francouzskou společností pro výzkum této nemoci. V té době též napsala knihu (La Voix du Corp).

Byla držitelkou řady vyznamenání. Stala se členkou Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy, od Académie Charles-Cros obdržela cenu za celoživotní dílo.