Celý koncert odstartoval úderným nástupem na pódium, kdy se kvarteto bez otálení rychle pustilo do úvodního čísla postaveného na latinskoamerickém rytmu a jazzových akordech, což bylo velkým překvapením, neboť v programu stálo, že první skladbou má být Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje Sz. 110 maďarského klasika hudby 20. století Bély Bartóka. Po doznění úvodního čísla se jeden z bratrů chopil mikrofonu a oznámil, že na úvod koncertu zahráli skladbu Brasilliance americké legendy jazzové historie Duka Ellingtona. Z této skladby vytvořili jakousi úvodní znělku nebo jingle, tak jak se používá v zábavních televizních či jiných show.
Na samotném začátku celého večera bylo tedy ihned jasno, že celý koncert ve Dvořákově síni se ponese v mládežnicky rozverném duchu a ve velmi neformální atmosféře. Následovala hlavní skladba první poloviny večera, Bartókova Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje. Provedení bylo velmi soustředěné, rytmicky absolutně precizně sehrané, tempově možná příliš nadsazené, což nebylo zcela ideální v akustických podmínkách Rudolfina, kdy se rychlé pasáže slévají v jednu zvukovou kouli.
Oba bratři Jussenovi jsou výjimeční klavíristé. Jejich široká gesta rukou, ke kterým se při hře uchylují, snad vyjadřují hloubku jejich prožitku z hudby a nemají za cíl pouze hezky zapózovat před fotoaparáty. Dynamické kontrasty byly dovedeny do maximální možné míry a dramatičnost skladby tak narostla do takových rozměrů, že až vyrážela dech. Zároveň se jednalo o jedinou skladbu z celého večera, která byla skladatelem původně napsaná pro obsazení dvou klavírů a bicích nástrojů.
Před přestávkou se bratři Jussenovi odebrali do zákulisí a na řadě byla kompozice Alexeje Gerassimeze nazvaná Beyond Stickability pro dva hráče na bicí nástroje. Gerassimez si vzal mikrofron a začal rudolfinské publikum seznamovat se základy hry na bicí. Vysvětlil, co je to malý buben (snare drum) a že se na něj cvičí tzv. rudimenty, které slouží bubeníkům k dosažení co největší rychlosti za pomoci různého střídání úderů pravou a levou rukou. Na této technické problematice také vystavěl svou skladbu, která byla plná oněch virtuózních rudimentů a víření na malý buben, což je technický problém, který provází každého bubeníka celý život. Gerassimez společně s Kuyumcuyanem pak předvedli širší paletu perkusivních zvuků a technik.
Jednou z nich byla superrub mallet, což je způsob hry na blánu tympánu či jakéhokoli membranofonu, kdy po membráně přejíždíte kuličkou z lité gumy, která je upěvněná na tyčce, což dohromady vypadá jako malé lízátko, kterým přejíždíte po bláně bubnu. Výsledný zvuk pak připomíná zpěv velryb či velmi tlumený hluk leteckých motorů z druhé světové války. Tato technika je dnes standardní součástí hry na bicí zejméná v žánrech jako je soudobá hudba nebo volná improvizace či experimentální jazz. Gerassimez to však ve své skladbě uchopil jako cirkusový žert, který sloužil k pobavení festivalového publika, které se vděčně smálo. Cirkusový charakter skladby byl završen užitím dvou maňásků s přísavkami na nohách, jejichž přisáváním a odtrháváním od blány bubnů vytvářeli hráči primitivní rytmické figury, což publikum též rozesmálo.
Po přestávce se opět předvedli bratři Jussenovi s ikonickým dílem amerického skladatele George Gershwina Rhapsody in Blue v původní skladatelově verzi pro dva klavíry. Procítěné provedení se neslo v energickém duchu, kde oba klavíristé dokázali vytvářet napětí pomocí práce s časem. Problém této duetové klavírní verze spočívá v absenci barevné složky, která je mnohem bohatší v orchestrální verzi od Ferde Grofého z roku 1942, která se dodnes hraje nejčastěji.
V další skladbě večera, Symfonických tancích z West Side Story Leonarda Bernsteina opět bratři Jussenové spojili síly s Gerassimezem a Kuyumcuyanem a v devítidílné svitě zaranžované Peterem Sadlem nás přenesli do světa muzikálu West Side Story. Opět zde na můj vkus příliš nefungovala dramaturgie. Síla Bernsteinovy hudby spočívá právě v orchestraci, v níž skladatel vytváří krásné barvy, které v aranži pro dva klavíry a bicí nástroje prostě chybí. Nevidím důvod, proč tuto Bernsteinovu hudbu hrát v tomto omezeném nástrojovém obsazení. Po stránce interpretace se mladí umělci nechali příliš rozvášnit a energickou část Mambo odehráli v mnohem rychlejším tempu, než jaké můžete slyšet na videozáznamech přímo s Leonardem Bernsteinem. Musím říci, že dobrý groove (rytmický pulz, který vás roztancuje) totiž nevytvoříte rychlostí, nýbrž správným cítěním a vkusnou volbou tempa, ale festivalové publikum bylo každopádně nadšené.
Poslední skladbou v programu bylo postminimalistické kratší orchestrální dílo amerického skladatele Johna Adamse Short Ride in a Fast Machine, založené na rytmické pulzaci a bohaté orchestraci. Opět zde vytanul stejný problém jako u předchozích dvou aranží. V aranži přímo od Gerassimeze chyběl bohatý orchestrální zvuk a barva, ale po rytmické stránce bylo dílo samozřejmě provedeno brilantně.
Následoval potlesk vstoje, kdy si celé Rudolfinum žádalo přídavek. Emil Kuyumcuyan si vzal mikrofon a začal rudolfinské publikum pomocí předzpívávání učit melodii Gershwinovy písně I Got Rhythm, kterou následně všichni čtyři hudebníci společně zahráli. Nebylo jasné, jestli bratři Jussenové danou píseň umí na úrovni jazzových klavíristů (tedy, že by znali harmonii a formu písně a dokázali na ni improvizovat), každopádně měli na pultech noty, což napovídá, že použili nějakou aranž, vlastní či převzatou.
Strhla se další vlna potlesku vstoje. Po několika klaněčekách se dav nadšených návštěvníků koncertu valil z Rudolfina do přilehlých stanic MHD a všude bylo slyšet samou chválu.
Pražské jaro: Lucas & Arthur Jussen II
3. června 2026, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha
Program
Béla Bartók: Sonáta pro dva klavíry a bicí nástroje Sz. 110
Alexej Gerassimez: Beyond Stickability (pro dva hráče na bicí)
George Gershwin: Rhapsody in Blue (úprava pro dva klavíry Henry Levine)
Leonard Bernstein: Symfonické tance z West Side Story (úprava pro dva klavíry a bicí nástroje Peter Sadlo)
John Adams: Short Ride in a Fast Machine pro dva klavíry a bicí nástroje (ar. Alexej Gerassimez)
Účinkující
Lucas & Arthur Jussen – klavír
Alexej Gerassimez – bicí
Emil Kuyumcuyan – bicí
