Cesta Prodané nevěsty kolem světa

Národní muzeum otevírá od 6. března 2019 v Muzeu Bedřicha Smetany novou výstavu Nevěsta prodaná do ciziny, která mapuje osudy nejznámější opery Bedřicha Smetany na zahraničních jevištích. Výstava se soustřeďuje na nejvýznamnější místa, kde byla v historii uvedena. Jádro tvoří dokumenty ze sbírek muzea, díky nimž si návštěvníci mohou udělat představu o inscenačních podobách Prodané nevěsty v zahraničí. Výstava vznikla ve spolupráci s neziskovou organizací Zámek Liteň, z.s., která pečuje o odkaz české sopranistky Jarmily Novotné a ze své muzejní sbírky do výstavy zapůjčila několik unikátních fotografií této pěvecké legendy. Dotkne se také novodobých významných nastudování, mj. pařížského z roku 2008 či nejnovějšího z konce minulé roku v Mnichově. Snímky současných inscenací především z německých divadel poskytl fotograf Pavel Horník.
Metropolitan Opera, New York 1941. Jarmila Novotná (zdroj Zámek Liteň, z.s.)

Za Smetanova života
Trvalo poměrně dlouho, než nejhranější česká opera prorazila na zahraniční divadelní pódia. První pokusy prosadit ji do ciziny učinil sám Smetana. Koncem šedesátých let 19. století usiloval o její „zasnoubení francouzskému zjemnělému vkusu“ a uvedení v Paříži, která v té době platila za hlavní město opery. Tyto snahy sice skončily neúspěchem, ale myšlenka žila dále. Cíle dosáhla počátkem roku 1871, kdy Prodaná nevěsta vstoupila na scénu carské opery v Petrohradě. Jednalo se o benefiční představení českého basisty Josefa Palečka v Mariinském divadle, který pod dirigentskou taktovkou Eduarda Nápravníka a v ruském překladu ztvárnil roli Kecala. Paleček se těšil jak u obecenstva, tak u kritiky velkému respektu. Kapelníkem petrohradské opery byl v té době teprve třicetiletý Nápravník. Jeho působení v čele orchestru Mariinského divadla, tuto pozici zastával až do roku 1914, se stalo vrcholnou érou v dějinách carské opery. Prodaná nevěsta prošla od svého vzniku roku 1866 několika úpravami. Právě pro petrohradské uvedení Smetana provedl poslední zásadní změnu – mluvenou prózu nahradil zpívanými recitativy. Opera byla uvedena v překladu Pjotra I. Kalašnikova. Ačkoliv u diváků sklidila premiéra velký úspěch, petrohradská kritika příznivá nebyla. Na pozadí zřejmě stály napjaté vztahy mezi Smetanou a skladatele a dirigenta M. A. Balakirevem, pocházející z doby provedení Glinkovy opery Život za cara roku 1866 v Praze a tehdejší Smetanovy negativní kritiky jejího libreta. Po čtyřech reprízách inscenace začala ztrácet diváky a celkem byla provedena pouze sedmkrát. K druhému a zároveň poslednímu provedení v cizině za Smetanova života došlo v roce 1873 v Záhřebu. Jednoznačný úspěch obě první zahraniční nastudování nepřinesla. Záhřebské uvedení bylo na dlouhou dobu posledním pokusem o prosazení opery v cizině. Téměř dvacet let pak žila jen na domácích jevištích a všechny snahy otevřít jí brány zahraničních operních domů vycházely naprázdno.

Vídeňská triumfální „jízda“
Průlom přinesl triumf Prodané nevěsty na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni roku 1892, kde ji představilo hostující pražské Národní divadlo. Během prvního červnového týdne tam byla uvedena nová inscenace režiséra Josefa Šmahy a výtvarníka Roberta Holzera. Vídeňské publikum nadchla natolik, že si vynutilo její další tři reprízy. Vídeňský úspěch přinesl opeře první velké me­zinárodní uznání. V následujícím roce, 2. dubna 1893, ji provedla v překladu Maxe Kalbecka (objednávku překladu u vídeňského kritika Kalbecka učinilo německé nakladatelství Bote & Bock), pod taktovkou Adolfa Müllera a v režii Franze Jaunera první zahraniční scéna Divadlo na Vídeňce. V rychlém sledu pak následovaly další. Během devadesátých let 19. století byla uvedena v mnoha evropských městech (Berlín, Budapešť, Frankfurt nad Mohanem, Drážďany, Cáchy, Lipsko, Kolín nad Rýnem, Hamburg, Brémy, Mnichov, Lublaň, Stockholm, Štrasburk, Londýn, Varšava, Antverpy, Riga, Amsterdam, Basilej) a nepřestala expandovat ani na počátku 20. století. Amerika se může pochlubit tím, že v ní Prodaná nevěsta zazněla daleko dříve, než v řadě evropských zemí. Poprvé se na americké půdě představila již v 90. letech 19. století formou ochotnických představení.  Uvedení v Buenos Aires a v New Yorku (1909) předstihla dokonce pařížskou premiéru. V první polovině 20. století se prosadila také v Africe, Asii a Austrálii. Díky špičkovým pěvcům, hudebníkům a inscenátorům (mnozí z nich byli rodištěm nebo profesním působením spjati s naší zemí) se tak Prodaná nevěsta vydala na cestu kolem světa.

Jako první německojazyčná Mařenka se ve většině literatury uvádí Lili Lejo, která ale před premiérou v Divadle na Vídeňce onemocněla, a tak ji zastoupila Toni Diglas. Po pre­miéře onemocněla i Diglas, a tehdy byla povolána z Prahy Anna Veselá, kterou jako Mařenku poznalo vídeňské publikum při zmíněném zájezdu Národního divadla. Dokud se obě vídeňské Mařenky neuzdravily, byla představení zpívána dvojjazyčně – Veselá zpívala roli česky. 4. října 1896 se uskutečnilo první provedení ve vídeňské Dvorní opeře v režii Augusta Stolla. Do role Kecala byl obsazen český basista Vilém Heš, kterému se právě díky této roli otevřela cesta ke světové kariéře. Tato první inscenace se hrála do roku 1918 a počtem 99 repríz zůstala dodnes nejúspěšnější z celkem 9 inscenací této opery v dnešní Vídeňské státní opeře. Inscenace s premiérou 3. února 1922 byla v podstatě poválečným obnovením té z roku 1896, ale v novém hudebním nastudování Hugo Reichenbergera a ve zcela novém obsazení i výpravě, neboť opeře ke konci války vyhořel fundus. Další nová uvedení následovala v roce 1925 a 27. února 1935 s Jarmilou Novotnou a Richardem Tauberem, kteří tvořili ve třicátých letech ve Vídni nejúspěšnější pěveckou dvojici. Během války byla Prodaná nevěsta nově nastudována v roce 1940. Další dvě již poválečná uvedení se uskutečnila v letech 1945 a 1951. Obě v budově Volksoper, protože Státní opera byla vybombardovaná. Nové nastudování ve Státní opeře v roce 1959 bylo v novém německém překladu Kurta Honolky svěřeno českému dirigentovi Jaroslavu Krombholcovi. Dosud poslední inscenace Prodané nevěsty na této scéně pochází z roku 1982. Hrála se do počátku 90. let a roli Mařenky v režii Otto Schenka ztvárnila slovenská sopranistka Lucia Popp. O popularitě Prodané nevěsty ve Vídni svědčí fakt, že se řadu let uváděla souběžně na dvou scénách – ve Volksoper (od prvního uvedení v roce 1915 a posledního v roce 2013 bylo nastudováno devět inscenací a odehráno kolem 450 představení) i ve Státní opeře, v níž dosáhla téměř 500 repríz.

Palais Garnier, 2008. Komediantská scéna z 3. jednání (foto Pavel Horník)

„Pouť“ Prodané nevěsty do Paříže
Na Smetanovy marné snahy o uvedení Prodané nevěsty v Paříži později navázal ředitel Národního divadla František Adolf Šubert. Velkými popularizátory opery byli významný francouzský barytonista Victor Maurel, který například v La Scale ve světové premiéře ztvárnil Jaga a Falstaffa, a kněžna Paulina Metternichová, přední evropská aristokratka, jež operu poznala při jejím vídeňském triumfu. Za jejich přispění byla Prodaná nevěsta pařížskému publiku poprvé představena 19. června 1897 v salonním provedení prostřednictvím několika úryvků a za účasti asi 200 hostů. Role Kecala se ujal sám Victor Maurel. Ani po tomto úspěšném představení se však nepodařilo uvedení opery v pařížské Opéra Comique prosadit. Přes nemalé úsilí k němu s přispěním Pavly Osuské (roz. Vachkové), bývalé operní pěvkyně a manželky československého velvyslance v Paříži, došlo na jevišti Opéra Comique až 26. října 1928 ve francouzském překladu Daniela Müllera a Raoula Brunela. Pařížské uvedení vzbuzovalo takový zájem, že byla na představení konaném k desátému výročí Československé republiky uspořádána národní výprava. Prodaná nevěsta byla první českou zpěvohrou, která byla hrána na francouzském jevišti. Inscenace dosáhla patnácti repríz a na repertoáru se objevovala do roku 1932. Znovu se do Paříže vrátila až po osmdesáti letech. Premiéra se uskutečnila 11. října 2008 v pařížské Národní opeře v Palais Garnier v hudebním nastudování Jiřího Bělohlávka a v českém originálu. Uvádění Prodané nevěsty v češtině je v zahraničí spíše výjimkou, její překlady do různých jazyků se počítají na desítky. Úlohu Jeníka v Paříži ztvárnil Aleš Briscein. Inscenace režiséra Gilberta Deflo a výtvarníka Williama Orlandiho dosáhla devíti repríz, v roce 2010 se znovu objevila na repertoáru v novém obsazení, mj. s Piotrem Beczałou jako Jeníkem, v devíti reprízách.

Oper Leipzig, 1999. Scéna z 1. jednání. Snezana Stamenkovic (Mařenka), Luis Gentile (Jeník). Hudební nastudování Jiří Kout, režie Nicolas Brieger (foto Pavel Horník)

Covent Garden – La Scala – Met
V Londýně zazněla Prodaná nevěsta poprvé 26. června 1895 v nejstarším londýnském divadle Drury Lane prostřednictvím hostování kobursko-gothajské dvorní opery v Kalbeckově překladu. Smetanova opera byla považována za operu německou, napsanou v „nejtěž­kopádnějším dialektu německém – českém“, jak uvedl londýnský list. Na nejznámější anglickou operní scénu Royal Opera House v londýnské Covent Garden pronikla 24. ledna 1907. Představila ji tam německá společnost pod vedením tenoristy Ernesta van Dycka. První nastudování Prodané nevěsty v angličtině pod taktovkou Franze Schalka zahajovalo sezónu 1931/1932. Ve třech představeních zazněla také v květnu 1939. Zpívala se německy a v roli Jeníka vystoupil známý Richard Tauber. Mařenkou byla Hilde Konetzni, která tuto roli ztvárnila dříve i v pražském Novém německém divadle. 4. května 1955 se v Covent Garden uskutečnila premiéra Prodaná nevěsta za účasti Jejího Veličenstva královny Alžběty II. v hudebním nastudování Rafaela Kubelíka, ve výpravě Jana Brázdy a v anglickém překladu Joany Crossové a Erica Croziera z roku 1943. Na jeviště Královské opery se inscenace vrátila v roce 1958 znovu pod Kubelíkovou taktovkou. Naposledy se hrála 2. května 1967 s novým obsazením a dirigentem Jaroslavem Krombholcem. Tato inscenace dosáhla celkem deseti repríz.  Prodaná nevěsta se v Londýně hojně hrála i na ostatních scénách. V sezóně 1905/1906 nastudovala Prodanou nevěstu anglická společnost Carl Rosa Opera Company, která s ní podnikla zájezdy do mnoha měst Anglie, Skotska a Irska. Významným článkem svého repertoáru operu učinilo divadlo Old Vic a zejména divadlo Sandler’s Wells, které ji uvedlo v sezóně 1935/1936. Na jeho repertoáru opera setrvala i v letech následujících. Například 10. listopadu 1943 ji divadlo za účasti exilového prezidenta Edvarda Beneše uvedlo v hudebním nastudování Lawrance Collingwooda, režii Erica Croziera a choreografii Saši Machova. V češtině operu soubor Královské opery nastudoval a provedl v divadle Sadler’s Wells 10. prosince 1998 za řízení Bernarda Haitinka. Poté se tato inscenace přesunula na scénu Covent Garden, kde se uváděla v moderním překladu Kita Hesketh-Harveye pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase v letech 2001 a 2006 ještě dvanáctkrát.

Poprvé v Itálii byla Prodaná nevěsta představena v milánském Teatro Lirico Internazionale 9. října 1905. Stalo se tak z iniciativy italského nakladatele Edoarda Sonzogna a dirigenta Ludvíka Hellera, dřívějšího ředitele divadla ve Lvově. K premiéře opery na jedné z nejvýznamnějších operních scén, v milánské La Scale, došlo 27. února 1935. Na inscenaci, která byla provedena pouze třikrát, se podílel český basista Luděk Mandaus, který spolu s dirigentem Frankem Ghionem přeložil libreto. Další a dosud poslední uvedení opery na této scéně se uskutečnilo 2. února 1959. Dosáhlo pěti repríz a roli Jeníka v režii Bohumila Hrdličky ztvárnil slavný tenorista Giuseppe Di Stefano.

O prosazení Prodané nevěsty ve světě se významnou měrou zasloužil dirigent Gustav Mahler. Uvedl ji už v době svého působení v Hamburku (1891–1897) a poté jako šéfdirigent Metropolitní opery v New Yorku, kam odešel po svém vídeňském angažmá. Premiéra v Met se pod jeho taktovkou uskutečnila 19. února 1909 v německém překladu s Emou Destinnovou jako Mařenkou a německo-americkým tenoristou  Carlem Jörnem jako Jeníkem. Nastudování tanců se ujal český baletní mistr Otokar Bartík. Do Smetanovy partitury Mahler tehdy významně zasáhl. Upravil instrumentaci, změny provedl i v rytmické a harmonické složce opery, předehru zařadil až mezi první a druhé dějství. Prodaná nevěsta byla přijata s velkým nadšením a na repertoáru Met setrvala po následující tři sezóny až do Mahlerovy smrti. Další dvě předválečná uvedení v roce 1926 a v roce 1933 proběhla opět v německém znění. Významným mezníkem v provádění opery na newyorské scéně bylo její nové nastudování v sezóně 1935/1936, kdy poprvé zazněla anglicky v překladu Madeleine Marshallové (pod pseudonymem Graham Jones). Choreografii připravil George Balanchine. Premiéra s Jarmilou Novotnou v roli Mařenky se konala 28. února 1941 znovu v anglickém znění. Většina referentů tehdy nebyla spokojena s údajně mdlým výkonem dirigenta Bruno Waltera. Podle nich americké nastudování ducha české komické opery nepochopilo. Do Metropolitní opery Prodaná nevěsta vrátila po více jak čtvrtstoletí. V roce 1978 za řízení Jamese Levina a v překladu Tonyho Harrisona, kdy hlavní role nastudovali slavní pěvci – Teresa Stratas, Nicolai Ge­dda a Jon Vickers. Do této inscenace Johna Dextera se výrazně otiskla česká stopa – choreografii připravil Pavel Šmok, scénu Josef Svoboda a kostýmy Jan Skalický. V novém obsazení se inscenace naposledy uváděla v sezóně 1996/1997. Prodaná nevěsta se na jevišti newyorské Met objevila 84krát v celkem šesti inscenacích.

Barcelona – Madrid – Varšava
Ve Španělsku byla Prodaná nevěsta poprvé uvedena 19. února 1924 v Barceloně. Provedli ji sólisté Slovenského národního divadla vedeni režisérem Jaroslavem Kvapilem, dirigentem Oskarem Nedbalem a posíleni českými pěvci, tenoristou Otakarem Mařákem a basistou Jiřím Humlem. Nedbalovi se podařilo pro tento zájezd zajistit dekoraci i kostýmy podle návrhu Josefa Weniga. Gran Teatro del Liceu v Barceloně, v němž slovenské divadlo hostovalo, bylo zařízeno výhradně pro hry hostujících společností, disponovalo vlastním orchestrem, baletem i sborem. Sólisté zpívali česky a sbor ve španělském překladu Rudolfa J. Slabého. Barcelonský úspěch Prodané nevěsty vyvolal vzápětí pozvání do Teatro Real v Madridu 8. března. Celkem se v obou městech uskutečnilo 16 představení. Další uvedení Prodané nevěsty inicioval ochotnický soubor fotbalového klubu Junior F. C. v Barceloně. Představení se uskutečnilo 31. května 1934 v divadle Tívoli k uctění 50. výročí Smetanova úmrtí. 2. ledna 1936 opět v Gran Teatro del Liceu v Barceloně byla opera provedena souborem českých sólistů za řízení Karla Nedbala, v režii Luďka Mandause a výpravě Emila Pirchana. O doposud poslední uvedení na barcelonské scéně se postaralo brněnské divadlo, které tam se svou inscenací hostovalo v roce 1974.

Ve Varšavě dosáhla Prodaná nevěsta úspěchu, jakého tu nedosáhla žádná cizí opera ani předtím, ani dlouho potom. Za necelé tři měsíce od premiéry 31. července 1895, slavila na jevišti Nového divadla 24. října už své 50. představení. Pro srovnání – k dosažení tohoto mezníku u nás potřebovala víc než osm let. V roce 1926 se s velkým úspěchem Prodaná nevěsta hrála ve Varšavě s Jarmilou Novotnou jako Mařenkou. Tuto úlohu Novotná poprvé ztvárnila 27. června 1925 na jevišti Národního divadla. Následující rok se uskutečnilo její první oficiální vystoupení v cizině, když 12. prosince pod taktovkou Otakara Ostrčila vystoupila jako host s dalšími sólisty Národního divadla ve varšavském Velkém divadle. Na této scéně byla Prodaná nevěsta uvedena ještě několikrát.

Popularita Prodané nevěsty v Německu
Prvenství v počtu divadelních scén, na nichž byla Prodaná nevěsta uvedena, patří ze všech zemí nepochybně Německu. Neexistuje snad jediné německé divadlo, které by operu nemělo někdy ve svém repertoáru. Jsou jich desítky a celkový počet odehraných představení dnes dosahuje mnoha tisíců. Uvádí se většinou v němčině, nejčastěji v překladu Maxe Kalbecka nebo v novějším překladu litoměřického rodáka Kurta Honolky z roku 1958. Poprvé v Německu Prodanou nevěstu proved­la operní společnost Adolfa Baumanna v Berlíně v divadle Unter den Linden 1. července 1893, rok po jejím senzačním úspěchu na výstavě ve Vídni. V prosinci 1893 poprvé opera zazněla také v Drážďanech pod taktovkou Rudolfa Dellingera, propagátora české hudby a Smetanova žáka. V berlínské Dvorní opeře se její premiéra uskutečnila 24. května 1894 s Felixem Weingartnerem u dirigentského pultu. Inscenace se hrála do roku 1902 a dosáhla 34 repríz. V první repríze úlohu Jeníka ztvárnil Karel Burian. 5. listopadu 1907 se konala premiéra opery v tři roky scéně Komické opery, kde koncem roku 1908 do role Jeníka vstoupil Otakar Mařák. O popularitě Prodané nevěsty svědčí i to, že v Berlíně byla uváděna i několika divadly zároveň. V letech 1893 a 1894 ji nastudovala další německá města – Frankfurt nad Mohanem, Cáchy, Lipsko, Kolín nad Rýnem, Brémy, Mnichov ad. Významné bylo uvedení Prodané nevěsty v Hamburku 17. ledna 1894. Tamní divadlo zaujímalo v německém hudebním životě mimořádně důležité postavení, svou činností tehdy soutěžilo s Dvorní operou v Berlíně. V letech 1891 až 1897 byl šéfem opery Gustav Mahler, který Prodanou nevěstu poznal v polovině 80. let 19. století, kdy působil v Praze. Pro úlohu Mařenky angažoval Bertu Foersterovou-Lautererovou (manželku Josefa Bohuslava Foerstera). Do role Kecala obsadil Viléma Heše, jenž právě touto rolí okouzlil o dva roky dříve Vídeň, a díky ní se mu otevřela cesta ke světové kariéře. Jak hluboce opera zapustila na hamburské scéně kořeny, ukazuje srovnání statistiky provozování – poprvé uváděný Verdiho Falstaff byl v sezóně 1894/1895 hrán 17krát, Prodaná nevěsta 32krát.

Na německých scénách Prodaná nevěsta téměř zdomácněla a je uváděna za účasti světových operních hvězd. Jeníka ztvárnili například Jonas Kaufmann nebo Piotr Beczała, Mařenku sopranistka Eva-Maria Westbroek. Pro současnou německou dramaturgii je stále atraktivní, její nejnovější inscenaci premiérovala Bavorská státní opera v Mnichově koncem minulého roku. Smetanova opera postupně dobyla snad všechny velké, menší i docela malé divadelní scény, jichž jsou v Německu desítky, a dočkala se i mnoha netradičních inscenačních podob. Velké vlny diskusí zvedla například inscenace z Lipska z roku 1999, která zachycovala tragiku nevěstinců z pověstné silnice E55 v česko-německém pohraničí. V sezóně 2002/2003 se ve Státní opeře ve Stuttgartu odehrávala v neútulné české vesnici 30. let, nad níž se stahují mračna a lidé vypadají jako tupý agresivní dav. V roce 2002 uvedla Prodanou nevěstu již poněkolikáté také berlínská Komická opera v režii Andrease Homokiho, kde ženy nosily zablácené holinky a zástěry, a muži obsluhovali traktory.

Prodaná nevěsta byla dlouhou nejhranější českou operou v zahraničí, až od poslední čtvrtiny 20. století jí začaly konkurovat Janáčkova Její pastorkyňa a Dvořákova Rusalka. Výstavu Nevěsta prodaná do ciziny budou mít návštěvníci možnost shlédnout do 2. listopadu 2020.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na