Olivier Latry v Rudolfinu

Nedělní varhanní koncert 3. března 2019 Oliviera Latryho byl pro příznivce varhan a varhanní hudby opravdovým svátkem. Jaroslav Tůma zde nepíše recenzi o jeho výkonu, protože míní, že mu to jaksi nepřísluší. Říká, že se v minulosti několikrát k psaní recenzí nechal přemluvit, považuje však z řady důvodů za lepší, pokud interpretační výkony hodnotí někdo, kdo sám aktivně nekoncertuje.
Olivier Latry (foto © Deyan Parouchev)

Na sociálních sítích se před pár dny objevila diskuze o skutečnosti, že Praha bude hostit nejlepšího světového varhaníka, aniž by se o tom ale někde v médiích vůbec psalo. A některé reakce tam prezentované zase vyzněly ve smyslu, jakže lze prý někoho jen tak označit za nejlepšího?

Dobře, spokojme se s konstatováním, že Olivier Latry patří k těm nejlepším mezi nejlepšími. Ve svých třiadvaceti letech byl jmenován titulárním varhaníkem katedrály Notre Dame v Paříži a jeho umělecký životopis je nesmírně bohatý. Jsem vděčný pořadatelům, že mezi mnohými „turistickými“ varhanními koncerty v Praze hojně organizovanými se vyskytl po čase opět jeden, jaký nejen naprosto vybočil z běžné rutiny, ale byl možná dokonce jakýmsi důkazem, že varhanní publikum u nás zatím nevymřelo. Potěšitelná byla početná návštěva, velmi zdařilá byla i dramaturgie Latryho recitálu (viz níže).

Vystoupení se mělo původně konat ve Smetanově síni Obecního domu, umělec byl pozván koncertním jednatelstvím Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Protože, jak známo, došlo před nedávnem ve Smetanově síni k pádu části štukové výzdoby stropu v místech, kde sedává publikum, je nyní Smetanova síň dočasně uzavřena. Naštěstí se podařilo termín přesunout hned na následující den do Rudolfina.

Varhany v Rudolfinu jsou samozřejmě úplně jiné než pro koncert původně plánované ve Smetanově síni. Obojí však umožňují přednést velký koncertní repertoár. Olivier Latry hrál zpaměti a celý program si i sám odrejstříkoval.

Velký dík patří všem zúčastněným institucím za příkladnou spolupráci. Na jedné straně Obecnímu domu a především dramaturgii Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, na straně druhé i Rudolfinu a České filharmonii, která zde sídlí. Zásluhou jejího managementu totiž v loňském roce došlo k výměně naprosto nedostatečného počtu pouhých deseti paměťových kombinací z doby stavby nástroje v roce 1974. Od loňského podzimu je konečně možné zde před koncertem vše dobře připravit a zafixovat, počet kombinací obnáší nyní několik desítek tisíc. Nejnáročnější programy, jakým byl např. ten Latryho, skutečně „spotřebují“ stovky až několik tisíc změn. Je zřejmé, že bez nedávné inovace možností obsluhy zdejších varhan by se vlastně Latryho koncert s daným programem patrně vůbec v Praze nemohl nyní konat.

Věřím, že v dohledné budoucnosti se dočkáme dalších vystoupení výjimečných osobností varhanního světa, ať již ve Smetanově síni, v Rudolfinu, či snad brzy i v katedrále sv. Víta. Zapomínat nesmíme ani na řadu významných pražských barokních či romantických nástrojů, i když je pravdou, že pro typ vpravdě virtuózního vystoupení, jakého jsme byli svědky včera, zůstávají dvoje nejvýznamnější pražské sálové varhany naprosto nezastupitelné.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na