Daniel Barenboim dnes slaví své 80. narozeniny

Daniel Barenboim se narodil 15. listopadu 1942 v argentinském městě Buenos Aires do židovské rodiny. Jeho rodiče Aida (rozená Schusterová) a Enrique byli ruští imigranti a profesionální klavíristé. Hře na klavír se věnoval od svých pěti let pod dohledem své matky a později i otce.

19. srpna 1950, ve svých sedmi letech, odehrál svůj první oficiální koncert v Buenos Aires. Jako desetiletý klavírista debutoval ve Vídni a Římě. V té době se Barenboimova rodina přestěhovala do Izraele. V létě 1954 se stal v Salcburku nejmladším členem mistrovských dirigentských kurzů Igora Markeviče. Během tohoto léta se také setkal s německým dirigentem a skladatelem Wilhelmem Furtwänglerem, který označil mladého Barenboima za “fenomén” a pozval ho k provedení Beethovenova Prvního klavírního koncertu s Berlínskou filharmonií. Dle jeho otce to však bylo příliš brzo po druhé světové válce, aby židovský chlapec hrál v Německu. V roce 1955 studoval v Paříži harmonii a kompozici u francouzské dirigentky a skladatelky Nadii Boulangerové.

V roce 1955 vystoupil v Paříži, v roce 1956 v Londýně a v roce 1957 v New Yorku pod taktovkou Leopolda Stokowského. Následovala pravidelná koncertní turné po Evropě, Spojených státech, Jižní Americe, Austrálii a Dálném východě.

Po svém dirigentském debutu s Anglickým komorním orchestrem v londýnských Abbey Road Studios v roce 1966 byl Barenboim zván k dirigování mnoha evropskými a americkými symfonickými orchestry. Jako operní dirigent debutoval v roce 1973 uvedením Mozartova Dona Giovanniho na festivalu v Edinburghu. V letech 1975–1989 se stal hudebním ředitelem L’Orchestre de Paris. Zaměřoval se zde na soudobou hudbu, uváděl díla Lutosławského, Beria, Bouleze, Henzeho, Dutilleuxe a Takemitsu.

15. června 1967 se v Jeruzalémě u Západní zdi oženil s britskou violoncellistkou Jacqueline du Pré. Jedním ze svědků byl dirigent Zubin Mehta, Barenboimův dlouholetý přítel. “Protože jsem nebyl Žid, musel jsem se dočasně přejmenovat na Mošeho Cohena, čímž jsem se stal ‘košer svědkem’,” vzpomínal Mehta. Barenboim společně se svou manželkou často vystupovali. Jejich manželství ovšem zničila Jacquelinina roztroušená skleróza, na kterou v roce 1987 v Londýně zemřela. Ještě před smrtí své manželky se Barenboim scházel s ruskou klavíristkou Jelenou Baškirovovou. V roce 1983 se jim narodil první syn David Arthur a o dva roky později syn Michael. Sňatek s Baškirovovou uzavřel v roce 1988, tedy rok po Jacquelinině smrti.

V Bayreuthu debutoval v roce 1981 a pravidelně zde dirigoval až do roku 1999. V roce 1988 byl jmenován uměleckým a hudebním ředitelem Opéra Bastille v Paříži, která měla být otevřena v roce 1990, ale v lednu 1989 byl předsedou opery Pierrem Bergém propuštěn.

V roce 1989 byl jmenován devátým hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru a v roce 1991 vystřídal ve funkci hudebního ředitele Sira Georga Soltiho, kterým byl až do 17. června 2006. V roce 1992 se stal generálním hudebním ředitelem Staatskapelle Berlin.

V roce 1999 založil společně s literárním vědcem Edwardem Saidem West-Eastern Divan Orchestra se sídlem ve španělské Seville, kde působí izraelští, palestinští a španělští hudebníci. Barenboim tak usiloval o usmíření mezi Izraelem a Palestinou.

Carnegie Hall vzdala v roce 2000 hold Danielu Barenboimovi jako klavíristovi, komornímu hudebníkovi, dirigentovi a pedagogovi v roce jeho 50. výročí působení.

V roce 2005 pronesl první přednášku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, vedl dvoudenní mistrovské kurzy Beethovenových sonát se sedmi mladými klavíristy v Chicagu, natočené pro televizi a DVD. Byl jmenován profesorem poezie na Harvardově univerzitě.

15. května 2006 byl Barenboim po rezignaci Riccarda Mutiho jmenován hlavním hostujícím dirigentem opery La Scala v Miláně. Získal cenu Hudební nadace Ernsta von Siemense, Mírovou cenu Kornovy a Gerstenmannovy nadace, Cenu Roberta Schumanna, Cenu porozumění a tolerance od Židovského muzea v Berlíně, Hessischerovu cenu míru. Po skončení svého působení ve funkci hudebního ředitele Chicagského symfonického orchestru (1991–2006) byl hudebníky CSO jmenován “doživotním čestným dirigentem”.

V roce 2007 mu byla v Německu udělena Goethova medaile, Oxfordská univerzita mu udělila čestný titul doktora hudby, ve Francii získal Řád čestné legie, Organizace spojených národů ho jmenovala velvyslancem míru. V roce 2008 obdržel zlatou medaili Královské filharmonické společnosti a získal historicky první čestný doktorát hudby udělený School of Oriental and African Studies v Londýně.

V roce 2009 Barenboim poprvé dirigoval Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků. Ve svém novoročním poselství vyjádřil naději, že rok 2009 bude rokem míru a lidské spravedlnosti na Blízkém východě. The Telegraph ho označil za nejlepšího muže roku 2010. V témže roce zahájil nahrávací spolupráci s Deutsche Grammophon a Decca Classics.

V roce 2011 nastoupil na pozici hudebního ředitele La Scaly, slavnostně otevřel Sál Edwarda Saida v Rámaláhu. Byl jmenován čestným rytířem Komandérem Nejvyššího řádu britského impéria.

V roce 2012 nesl olympijskou vlajku na slavnostním zahájení olympijských her v Londýně. Vydal knihu La musica è un tutto: Etica ed estetica (Hudba jako celek: Etika a estetika). V Berlíně obdržel cenu ECHO Klassik za celoživotní dílo. U příležitosti svátku papeže Benedikta XVI. provedl se svým West-Eastern Divan Orchestra Beethovenovu Pátou a Šestou symfonii. Byl jmenován čestným členem výroční síně slávy časopisu Gramophone.

V roce 2013 obdržel Záslužný řád Spolkové republiky Německo (Bundesverdienstkreuz) od německého prezidenta Joachima Gaucka, čestný doktorát filozofie Weizmannova institutu věd a Cenu Marion Dönhoffové v Hamburku.

V roce 2015 Barenboim představil nové koncertní křídlo. Klavír, který navrhl Chris Maene s podporou společnosti Steinway & Sons, má rovné paralelní struny namísto konvenčních diagonálně zkřížených strun moderních klavírů Steinway. Téhož roku se zasadil o přestavbu skladiště Staatsoper Unter den Linden v Berlíně, kde 8. prosince 2016 vznikla Barenboim-Said Akademie s nabídkou programu hudebních a humanitních věd pro mladé hudebníky z Blízkého východu, kteří byli pozváni na stipendijní pobyt. V roce 2017 byl otevřen Pierre Boulez Saal eliptického tvaru, který navrhl architekt Frank Gehry. Akustik Yasuhisa Toyota vytvořil zvukový profil sálu. V roce 2018 se Barenboim stal námětem francouzského animovaného seriálu Max & Maestro.

Daniel Barenboim je státním občanem Argentiny, Izraele, Španělska a Palestiny. Byl prvním člověkem, který měl současně palestinské a izraelské občanství. Žije v Berlíně. Je polyglot: hovoří plynně španělsky, hebrejsky, anglicky, francouzsky, italsky a německy. Sám se označuje za spinozistu a je výrazně ovlivněn Spinozovým životem a myšlením.

V říjnu 2022 oznámil, že ze zdravotních důvodů omezí své dirigentské a další angažmá. Bylo mu diagnostikováno vážné neurologické onemocnění. V poslední době není výjimkou, že Barenboim z důvodu nemoci ruší i naplánované koncerty. Dokonce zrušil svůj letošní narozeninový koncert v Berlínské státní opeře, kde měl vystoupit s dirigentem Zubinem Mehtou a Staatskapelle Berlin.

Zdroj info: autorský článek