Dirigent, co si na něco hraje, je směšný

  1. 1
  2. 2
Šéfdirigent Komorní filharmonie Pardubice Stanislav Vavřínek vystoupí se svým souborem na pražské HAMU v Sále Martinů v rámci festivalu, který je věnovaný právě tomuto skladateli. Dramaturgicky pestrý pořad je, dle jeho slov, sestaven citlivě k charakteru orchestru i prostoru, kde zazní.

Stanislav Vavřínek (zdroj Stanislav Vavřínek)
Stanislav Vavřínek (zdroj Stanislav Vavřínek)

Pane dirigente, máte ještě čas na příčnou flétnu, která je vaší původní specializací? Do jaké míry u vás převážilo dirigování? Visí flétna na hřebíku?
Flétna je krásný nástroj a já jsem rád, že jsem ji mohl na konzervatoři vystudovat. Když jsem pak nastoupil na AMU, kde jsem studoval už pouze dirigování, tak jsem si flétnu vozil s sebou na kolej a čas od času jsem si na ni hrál a i cvičil. Myslím, že důvod byl ten, že pokud hrajete od šesti let na zobcovku a od deseti na příčnou flétnu, tak nejde jen tak ze dne na den nástroj opustit a pověsit na hřebík. Ale postupem času jsem na ni hrál méně a méně, až jsem cvičení úplně opustil. Nehrál jsem už v žádném hudebním uskupení ani orchestru, takže jsem ani neměl přímou motivaci. Více jsem se zaměřil na studium partitur, které je skutečně velmi náročné a tenkrát pohltilo veškerý můj čas. Od té doby vytáhnu flétnu jen někdy z nostalgie. Naposled to bylo před dvěma lety v období adventu, kdy jsme si doma s rodinou chtěli zahrát nějaké koledy. Dcera hrála na klavír, žena na zobcovou flétnu a syn na triangl. A řeknu vám, že nejslabší článek této produkce jsem byl já. Samotného mě překvapilo, co se stane, když člověk na daný nástroj několik let necvičí.

Dá se říct, že vaší profesi dirigenta nějak prospělo předchozí studium flétny?
Určitě ano. Na konzervatoři jsme se spolužáky založili hned ve druhém ročníku dechové kvinteto pod vedením úžasného pana profesora Psoty. S tímto kvintetem jsme byli tenkrát i dvakrát na mezinárodním letním festivalu v Bayreuthu, kde jsme mimo naše sólové koncerty byli také členy tamějšího mládežnického festivalového orchestru, a tato zkušenost mě vlastně k dirigování přivedla. Práce s jednotlivými hlasy a jejich barvami, dynamika a vedení frází, to mě tenkrát doslova uchvátilo. Dechové kvinteto mě bavilo více než hodiny hlavního oboru, ale myslím, že to je přirozené. Flétna je jednohlasý nástroj a k plnějšímu hudebnímu vjemu holt potřebujete harmonii. Ta je opravdovým srdcem hudby. K vaší otázce bych ještě doplnil, že jsem přesvědčen, že dirigent by měl mít zvládnutý aspoň jeden nástroj na velmi dobré úrovni. Nikdy nelze obejít ty tisíce odcvičených hodin. Člověk se během těchto let denně a pravidelně setkává s hudbou, podvědomě začíná reagovat na její zákonitosti, získává cit a tříbí se mu vkus. A toto se děje během této dlouhé cesty zcela přirozeně, aniž si to člověk uvědomuje. A myslím si, že zkratka neexistuje. Dnes je na některých konzervatořích trend vyučovat dirigování jako hlavní obor bez podmínky druhého hlavního oboru – nějakého nástroje. Toto nepovažuji za rozumné.

Jste šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Čím byste řekl, že je vaše těleso speciální, unikátní v rámci české nabídky?
Komorní filharmonie Pardubice už ve svém názvu nese tu určitou specifikaci, a tou je slovo „komorní“. V České republice je více symfonických orchestrů než komorních. V čem je vlastně rozdíl? Jde o počet hráčů, o zaměření se na určitý repertoár a také o určitý styl práce. Hráči v komorních orchestrech navíc mezi sebou nemají střídačky, tak jak je to běžné v symfonických orchestrech, tudíž jsou při práci všichni na sebe neuvěřitelně zvyklí. Znají své silné i méně silné stránky. A těchto vlastností a spojitostí jde náramně využít k detailní práci. Abych byl ale konkrétnější, náš orchestr má třicet šest členů, a už tímto obsazením je formován k určitému repertoáru, kterým je hlavně období baroka, klasicismu, raného romantismu, a také k významným titulům hudby 20. století. Taktéž v současné autorské tvorbě se objevují stále nové skladby koncipované právě pro naše obsazení. Tato zmíněná hudební období jsou tedy naším hlavním a kmenovým repertoárem. Samozřejmě že symfonické orchestry hrají ve svých sezónách taktéž tento repertoár, ale setkávají se s ním skutečně mnohem méně. Nebál bych se tvrdit, že možná jen jednou dvakrát za rok. Což není mnoho. Navíc styl práce je opravdu rozdílný. Můžete si říct, že hudba je jen jedna, a budete mít pravdu. Nicméně každý hudební styl má svá specifika a skutečně jiný přístup k hudebnímu materiálu. Zjednodušeně řečeno, neměl byste hrát Mozarta jako Mahlera a Bacha jako Brahmse. Stylově jsou mezi nimi velké rozdíly. A čím více a častěji přicházíte s něčím do styku, tím více se vám to vrývá pod kůži a jste tím prosáknutý. A pokud přicházíte dlouhodobě do styku hlavně se svým kmenovým repertoárem, může se stát, že tímto přístupem získáte určitou konkurenční výhodu proti svému okolí.

Stanislav Vavřínek (zdroj Stanislav Vavřínek)
Stanislav Vavřínek (zdroj Stanislav Vavřínek)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments