Dvakrát žena v pohybovém divadle

  1. 1
  2. 2

Tak jako vítám inscenace, které mají moc vytvářet asociace s dalšími obory a probouzejí nejen fantazii, ale nabízejí i hledání souvislostí, své místo mají takové, které do popředí staví hravost a optimismus a intelektuálního průzoru se vzdávají, nabízejí ale jiné kvality. Inscenace souboru Holektiv s prozaickým názvem Božena, patří k těm lehkým a optimistickým kusům, na které je milé vzpomínat, a přitom jejich obsah nebyl banální. Novocirkusové a mimické trio mladých performerek vytvořilo nový projekt na motivy života a zásluh ženy, která je pozapomenutá, přesto není nevýznamná – první české profesionální pilotky Boženy Laglerové.

Hravost a nadsázka jsou hlavními prvky, s nimiž Holektiv pracuje pravidelně. Performerky, které pod společným názvem tvoří od roku 2016, čerpají často ze situační komiky, kterou samy vyvolávají disproporčností své tvůrčí trojice, jejich schopnost sebeironizování je bezbřehá. Fyzickou převahu Evy Staré nad jejími křehkými kolegyněmi Karolínou Křížkovou a Andreou Vykysalou využívají přímo při tvorbě čísel, a ne jinak je to i v Boženě, která je jejich čtvrtým projektem. Rozvíjejí dál své vztahy na scéně, v nichž hraje roli nejen fyzický kontakt, ale i pohledy, narážky, mimika. Nehledají překotně nové techniky, staví stále na tradiční silové akrobacii, kterou občas doplní tanec a postupně stále více práce s rekvizitami.

Božena je toho příkladem, protože její dobová poetika je právě dotvářená scénografií a funkčními hravými rekvizitami, ať jsou to vzdušné lamely pohybující se po zemi na kolečkách, jež tvarem evokují křídla (a už od prvního pohledu je zřejmé, že toho bude využito), až po jakýsi multifunkční trakař, který se promění v cvičební nástroj, a nakonec v letadlo (scénografii vytvořil Matěj Forman). Inscenace není navzdory svému tématu postavená na vzdušné akrobacii, jak by možná někdo očekával. Ve vzduchu se ocitá jen Andrea při imitaci letu aeroplánem, většina příběhu se odehrává na zemi.

Od operního vystoupení (neboť Božena Laglerová byla i pěvkyní, sochařkou, zkrátka všestrannou umělkyní) vedou dívky diváka do zákulisí tréninku fyzické zdatnosti budoucích pilotů, až do kašírovaných oblak, s nimiž se zcela přiznaně prohánějí po scéně. Poetiku inscenace vytváří výprava, pojatá s účelovou naivitou, jež evokuje éru počátků němého filmu a jeho rádoby realistických kulis. Dívky na scéně přesvědčivě cvičí a trénují, běhají za papírovými letadélky, která si posílají navzájem mezi sebou i s diváky. Není tu žádná sofistikovaná choreografie, žádné složité technické prvky, které by chtěly diváky ohromit, je to inscenace naivní v tom nejlepším slova smyslu, bezelstná a upřímná – jen tři pilotky v kožených čepicích, které si na scéně skládají vysněné letadlo, které by nikdy vzlétnout nemohlo, ale divák milerád přistoupí na iluzi, že letí. Na druhou stranu je přeci jen škoda, že projekt nemá výraznější taneční choreografii, byť by to znamenalo přizvat dalšího tvůrce, ale téma létání by bylo možné rozvinout do prostoru daleko více. I při zachování úmyslné popisnosti, s jakou dívky tyto obrazy ze života české feministky pojaly.

O to více bych inscenaci doporučila pro rodiny s dětmi a nastavila bych hranici klidně už od 5 let. I pád pilotky je pojatý tak poeticky, že tu není naprosto nic, co by mohlo malého diváka rozrušit. Inscenace se přitom svou lehkostí, humorem a tím, že ani v nejmenším nepředstírá sofistikovaný intelektuální výboj, tak odlišuje od toho, co obvykle na scéně vidíme, že opravdu nezapadne a že zájem o příběh pilotky a bojovnice za ženská práva Boženy probudí. Vyrazte na ni, až si budete chtít odpočinout od starostí všedního dne.

Opticon
Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Námět: Eliška Brtnická, Vojtěch Brtnický
Sound design: Stanislav Abrahám
Light design: Prokop Vondruška, Vojtěch Brtnický
Grafika: Ondřej Holba
Site-specific premiéra: 15. a 16. 12. 2018

Psáno z provedení 26. 4. 2019, Kasárna Karlín

 

Božena
Koncept, interpretace: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková, Eva Stará
Hudba: Julie Lupačová
Scéna: Matěj Forman
Kostýmy: Marianna Stránská
Světelný design: Jiří Zewll Maleňák Zvuk: Niels Doucet
Supervize: Martin Kukučka
Výroba scény: Petr Pasler
Premiéra: 5. 5. 2019

Psáno z premiéry 5. 5. 2019, La Fabrika

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat