Dvořákova Praha 2019 zahájila dvořákovským repertoárem

K slavnostnímu zahájení 19. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha patřila též venkovní scéna před Rudolfinem; nabízela nejenom živý přenos koncertu, ale také živé hovory s hosty, interprety a organizátory festivalu. Zvídavé hudbymilovné publikum odháněl od Rudolfina a od nohou Dvořákovy sochy od Josefa Wagnera déšť, nicméně uvnitř, v Dvořákově síni, zněla Dvořákova hudba naplno.
Christoph Eschenbach, Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai – Dvořákova Praha 2019 (foto Petra Hajská)

Zlatým klíčkem ke klenotnici Dvořákovy hudby je Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B 191. Skladba, o jejíž kráse a kompoziční dokonalosti ani sám Antonín Dvořák nepochyboval. Od počátku – pobýval tehdy v New Yorku – referoval spokojeně domů, příteli Jindřichu Kàanovi svěřil hned po prvé větě, že „ten koncert se mi lépe podařil než můj klavírní a houslový…“ a po dokončení potvrdil svůj názor i Josefu Bohuslavu Foersterovi naplno: „…samochvála nebývá spolehlivá, ale já Vám to musím říct, že mám z toho díla nehoráznou radost a myslím, že se nemýlím. Vím jistě, že budete se mnou souhlasit a až vyjde tiskem, dostanete partituru.“

Jaká kolegialita – oba skladatele aktuálně angažoval svět, Foerster působil v Hamburku, Dvořák za oceánem. Dvořák měl „nehoráznou radost“ z díla, my jsme nehoráznou radost očekávali též, vždyť před hostujícím italským orchestrem Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai, tedy rozhlasovým orchestrem z Turína, stanul Christoph Eschenbach, dirigent, jehož dávno ctíme a zůstává nám, zejména přednesem Brucknera a Mahlera s Českou filharmonií, jasně v mysli a úctě. Pro sólový part byl angažován Kian Soltani (nar. 1992), Rakušan s perskými kořeny, právem označovaný za hvězdu violoncella, jenž hraje na nástroj Stradivarius – London ex Boccherini z roku 1694.

Kian Soltani, Christoph Eschenbach, Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai – Dvořákova Praha 2019 (foto Petra Hajská)

Mohli jsme očekávat špičkový zážitek, nepřišel: Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai se prezentoval jako orchestr hutného zvuku, zvučných smyčců, ještě víc dominujících nástrojů dechových. Orchestr hrál předimenzovaně i nepřesně a netřeba jmenovat třeba hornové „kiksy“, i ty k interpretaci žel patří, nesouhra sólisty s orchestrem provázela celý kus. Fakt málo omluvitelný u díla tak stěžejního pro violoncellovou literaturu, skladby, která je od poutavého, nezapomenutelného začátku až po originální zakončení kompaktní výpovědí životní reflexe zralého skladatele. Dvořák znal cenu díla, dobře ohlídal i všechny prstoklady a interpretační úpravy Bohuše Wihana, vysoce ocenil a pochválil premiérové uvedení Leo Sterna v březnu 1896. Od tohoto data je pak právě tento koncert všemi cellisty nejvyhledávanější, sólistovi nechává náročnou virtuozitu a zároveň angažovaný orchestr není pouhým doprovazečem.

Kian Soltani předvedl jemný, ušlechtilý zvuk svého nástroje, nebylo pochyb o jeho hráčské zručnosti, nicméně přednes, interpretace díla, zůstala v jakési nápovědi přehlušené forsírovanými vstupy dechových nástrojů, ty flétnové, hobojové, fagotové dovětky melodií, s nimiž si Dvořák od počátku, tedy zejména v prvé větě, tak důmyslně pohrává, přešly do jekotu. V tom celkově hrubším vyznění díla se ovšem neutopil fakt, že Kian Soltani je cellista nejvyšších ambicí, kterým lze věřit.

Christoph Eschenbach, Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai – Dvořákova Praha 2019 (foto Petra Hajská)

Své kvality přednesl orchestr v docela jiném světle v Dvořákově Symfonii č. 8 G dur, op. 88, B 163. Symfonie předposlední, nejosobitější, radostná a vědomě osobitá. Maestro Eschenbach ji dirigoval zpaměti, orchestr výrazně artikuloval od prvých vstupních taktů deklamované melodie, působivě se představila sekce smyčců zejména v Adagiu, v silně emotivní barevné kráse, třpytivé zejména díky koncertnímu mistru; dirigent výtečně zdůraznil taneční, lidovou inspiraci, jak žádá Allegretto grazioso, a temperament závěru byl přesvědčivě slavnostní. Uvedení temperamentní, zdařilé.

Kian Soltani, Christoph Eschenbach, Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai – Dvořákova Praha 2019 (foto Petra Hajská)

Jako výtečný se ovšem turínský orchestr předvedl naplno až v přídavku, v díle evidentně bohatě zažitém a ostatně domovsky srozumitelném, „italském“. Tím vpravdě reprezentačním kouskem byla dovádivá skočná – Saltarela Italské symfonie Felixe Mendelssohna –Bartholdyho. Večer zajímavý, poučný a slavnostním publikem vřele přijatý.

Festival Dvořákova Praha
Zahajovací koncert
Orchestra Sinfonia Nazionale della Rai
Kian Soltani – violoncello
Dirigent Christoph Eschenbach
Rudolfinum, 8. září 2019

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na