Dvořákův odkaz díky Josefu Špačkovi a londýnskému orchestru znovu promlouval k publiku

Bezstarostně odlehčená atmosféra předehry Sen noci svatojánské, op. 21 nás zavedla do čarovného lesa za pomocí jemného ševelu smyčců komorního orchestru Academy of St Martin in the Fields, jehož nejslavnější a nejprodávanější nahrávka je soundtrack k filmu Amadeus od Miloše Formana. V menším obsazení a bez dirigenta si poletovalo téma v líbezných melodiích mezi violoncellovou a houslovou sekcí, které byly perfektně sehrané. Dechová skupina vstupovala do příběhu za pomocí jemného zvuku, barva houslí připomínala občas mihotavá světla světlušek až do míst, kde dynamika narůstá a prohlubuje se zde kontrast mezi odlišnými světy. Tento orchestr je schopen obrovského dynamického rozsahu, různých barev a touto předehrou dokonale naladil diváky na další hudební zážitek.

Po potlesku vstoupili na jeviště tři hráči na lesní roh. Dvořákova melodika houslového koncertu je prosycena lidovými nápěvy, první a druhá věta jsou propojené. Orchestr si dirigoval sám houslista Josef Špaček, kterýzískal během své kariéry řadu ocenění (nejvýznamější titul laureáta v Soutěži královny Alžběty z r. 2012) a spolupracuje s mnoha významnými orchestry – například s Rotterdamskou filharmonií, Konzerthaus orchestrem Berlín nebo Nizozemskou filharmonií. V letech 2011-2020 byl koncertním mistrem České filharmonie, od roku 2016 se stal jejím rezidentním umělcem.

Úvodní teskná houslová melodie se linula z nástroje Guarneri del Gesù z roku 1732. Překvapila osobitým výrazem, pro housle neobvyklou barvou v nižších polohách a křišťálově čistými vysokými tóny. Technika byla velmi lehce a melodicky zahraná, i v sólové dynamice, a tak ji mohlo ocenit i publikum sedící vzdáleněji od pódia. V plném nasazení vyzněl přednes koncertu velmi romanticky, houslista během hry dirigoval a dával znamení dechům, kdy se mají do hry zapojit. Během volné věty, která vtáhla do děje publikum a vyžadovala veškerou hudebníkovu pozornost a soustředění, bylo místo, kde se dechová sekce začala opožďovat, nicméně koncertní mistr rychle zareagoval a začal dechům dirigovat.

Tento koncert nepatří k běžnému repertoáru tohoto orchestru, nicméně když pominu tuto nesrovnalost, zahrál ho výborně a místy mu přidal i český kolorit. Třetí věta Finale: Allegro giocoso ma non troppo je inspirována českým lidovým tancem furiant. Melodicky hrané dvojhmaty a rychlá technika dovedla koncert do ohromujícího konce. Josef Špaček nesporně patří k interpretům, kteří umí vtáhnout posluchače do své hudby a čas uhání rychleji než by si divák přál. Jako přídavek zazněla Dvořákova Humoreska, která vnesla do vystoupení eleganci a šarm.

Program tohoto koncertu byl zajímavý i tím, že jak Sen noci svatojánské Mendelssohna-Bartholdyho, tak i Bizetova Symfonie č. 1 C dur je z raných počátků tvůrčí dráhy těchto předních skladatelů. První věta Allegro vivo mi připomínala klasicistní styl, jak kompozičně, tak i tóninou. Skladbu zahájily smyčce ve veselé a slavnostní náladě. Druhou větu Adagio napsal v mnohem pro něj typičtější tónině a již v romantičtějším stylu. Hudbou se prolínala hobojová a flétnová sóla, téma převzaly i lesní rohy. Violy a violoncella podbarvovaly pizzicatem, mezitím housle zpívaly tklivou a nádhernou melodii. Poté si housle a violy předávaly téma kánonicky a dechy vnesly do tohoto místa napětí. Třetí a čtvrtou větou (Scherzo: Allegro Vivace a Allegro vivace) se neslo lehké spiccato smyčců, dynamika na samém konci symfonie vzrostla a smyčce hrály v úderném marcatu a triumfálně tak zakončily celé dílo. Symfonie působila velmi líbivě a přináší zamyšlení, proč se Bizet orientoval především na operu, a nezkusil psát zároveň i symfonie? Byl by za svého života úspěšnější?

Na konci tohoto představení byl naplánován „Aftertalk“ s Josefem Špačkem. Milé povídání, které odhalilo úsměvné historky z dob jeho studií a také, jak se stará o nástroj, na který hraje a jak prožíval dobu během celosvětové pandemie, bylo příjemné zakončení celého programu.

Dvořákova Praha 2021 – Academy of St. Martin in the Fields & Josef Špaček
Čtvrtek 9. září, 20:00; Rudolfinum, Dvořákova síň

Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sen noci svatojánské – předehra, op. 21
Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53, B. 108
Georges Bizet: Symfonie č. 1 C dur

Academy of St. Martin in the Fields
Josef Špaček – housle