Elegance, vtip a objevy na koncertě Kalabis Quinteta

Svůj nezáviděníhodný úkol splnil hornista skvěle, byl technicky jistý a výrazově nadmíru přesvědčivý ve všech skladbách. Ani kvintetistky však nehrály ve zvýhodněné roli – ano, repertoár měly zažitý, přesto sebelepší nový hráč v souboru pocit jistoty ve výkonu nepřidá. I ony zasluhují náš obdiv za to, s jakou suverenitou náročný program zvládly. Možná, že si ani dostatečně neuvědomujeme, jak je špičkové kvintetní hraní náročné. Přináší totiž permanentní řešení obtížných úkolů v souhře nástrojů s různým způsobem vyluzování zvuku – především tam, kde je společná artikulace či požadavek zvukově vyváženého akordu nebo polyfonie.

Program koncertu 28. března 2022 nabídl spoustu hudební elegance, vtipu i čisté lyriky. Vrcholem večera se stal Dechový kvintet č. 1 Jeana Françaixe (1912–1997), francouzského skladatele generačně blízkého Pařížské šestce, ale nezávislého na jejím inspiračním směřování. Je to podivuhodná partitura s množstvím působivých kinetických či barevných nápadů se stále pozornost osvěžující tektonikou – jednoduše vším, co napíná nároky na interprety až na samý okraj. Celé snažení skladatele i hráčů pak vzbuzuje v duši vnímatele blažený pocit z jemného humoru a neskonalého umu, který ho obklopuje. Je na místě zde vyjádřit upřímný obdiv nad vysokou kvalitou provedení této skladby. Další z vrcholů večera vytvořil Dechový kvintet Iši Krejčího. Patří do typických autorových opusů, díky kterým si vysloužil u některých svých vrstevníků přízvisko Mozartino. Neoklasický styl vyjadřuje Krejčí nejen stručností, disonantně špičatou ušlechtilou harmonií či tempem hudebního dění, ale i příkrými nečekanými kontrasty, které přímo vybízejí k představě grotesek s Charliem Chaplinem. I v Krejčího hudbě následuje lyrika s průzračnou čistotou a dojemností, stejně jako v těchto filmech. Volná věta přímo elektrizovala svým témbrem i hlubokým citem. Krejčího skladby pro „dřeva“ budou jednoduše vždy koncertním hitem.

S velkou dávkou úcty nutno též zmínit provedení Divertimenta pro dechové kvinteto od Viktora Kalabise. Skladatel chtěl v době své mladosti napsat průzračnou, méně závažnou svitu, ale její přijetí prvními interprety (Dechové kvinteto českých filharmoniků) i publikem odráželo hlubší ponor této hudby. Je nutné tomuto názoru dát za pravdu i dnes, kdy jsou možná ještě více patrné vyčištěné foklorizující tendence některých částí, které se odráží od částí zatemněných disonancemi. Zjitřené věty jsou podle mého názoru nosníky kvality této pozoruhodné skladby, která nachází jako jedna z prvních ve své době stezku mezi nefolklórním a nestylizujícím soudobým hudebním vyjadřováním.

Dramaturgie koncertu zaslouží pochvalu i za snahu objevovat dosud nepoznané skladby. Je těžké najít kompozici, která, byť byla kdysi odložena, získá v novodobém hudebním životě nové uplatnění. Jistou dávku nedůvěry k nabídnutým skladbám musím připojit i zde. Byly zařazeny Pastorale pro dechové kvinteto od Američanky Amy Beach (1867–1944) a Trio pro hoboj, klarinet a fagot Vítězslavy Kaprálové (1915–1940). Prvně jmenovaná skladatelka (generační vrstevnice Leoše Janáčka) si zaslouží náš respekt za své invenčně bohaté dílo symfonické, nástrojové koncerty či klavírní skladby. Pastorale je však jen dílo příležitostné, které jen těžko může konkurovat v kompoziční závažnosti autorčiných velkých opusů. Nevím, zda je šťastné uvádět příležitostné skladby, které o autorce nic exkluzívního nesdělí, v prostředí, kde není skladatelčino dílo ještě probojováno. Na základě poslechu mnohých jiných skladeb mohu doporučit českým orchestrům její symfonie a četná jiná díla. Trio Vítězslavy Kaprálové sestavil ze skic německý muzikolog a hobojista Stéphane Engeling. Sama autorka je však odložila, neboť k nim měla výhrady z hlediska instrumentační stránky. Muzikolog sice vytvořil kompaktní kompozici, mnohdy znějící v duchu Stravinského děl z ruského období, výhradám Kaprálové ke svým skicám však rozumím. Poměrně často nízko traktovaný hoboj, málo výhodná intervalika pro jeho rozeznění a další detaily omezující efektivní využití ostatních nástrojů ji mohly oprávněně přivést k rozhodnutí v kompozici nepokračovat. Její vůli bychom měli pietně ctít i dnes.  Na závěr výše uvedených úvah nutno připojit, že soubor těmto skladbám obětavě pomohl opět spatřit světlo světa. Přejme těmto opusům, aby jejich osud byl spravedlivě naplněn.

Téměř zaplněný sál dlouho aplaudoval vystoupení Kalabis Quinteta a vynutil si též přídavek. Provedená miniatura představila hudbu blízkou Evženu Zámečníkovi, interpreti však název ani autora neoznámili, tak se lze jen dohadovat. Z koncertu jsme však všichni odcházeli na výsost spokojeni.

Kalabis. Beach. Françaix
28. března 2022, 19:30 hodin
Barokní refektář Profesního domu MFF UK

Program:
Vítězslava Kaprálová: Trio pro hoboj, klarinet a fagot
Viktor Kalabis: Divertimento pro dechové kvinteto, op. 10
Amy Beach: Pastorale pro dechové kvinteto, op. 151
Iša Krejčí: Dechový kvintet
Jean Françaix: Dechový kvintet č. 1

Účinkující:
Kalabis Quintet
Mikuláš Koska – lesní roh