Fascinující výkon Adama Plachetky v Českém Krumlově

Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově představil 9. srpna na recitálu v sále Zámecké jízdárny vynikajícího českého pěvce Adama Plachetku. S ním účinkovala v koncertním večeru Talichova komorní filharmonie s dirigentem Tomášem Braunerem.Zajímavý program byl postaven na prezentaci mladého pěvce, basbarytonisty Adama Plachetky, a průřezu jeho současného operního repertoáru. Ten byl doplňován, jak je v obdobných typech koncertů obvyklé, ouverturami z operních děl, z nichž byly ukázky vokálního programu voleny.

V popředí večera stál zcela logicky pěvec, jehož kariéra se rozvíjí mimořádným způsobem. Nemohu tedy souhlasit s názorem z festivalu ve Znojmě (najdete ve zpěvákově profilu zde), že Adam Plachetka dosáhne svého vrcholu v budoucnu až vystoupením v Met. Tam může být od minuty. Je to otázka aktuálních potřeb operního trhu, ničeho jiného. Právě proto je sólistou nejprestižnějších evropských scén, které jsou Met zcela rovny. Wiener Staatsoper jsme si zvykli sledovat po léta s obdivem, podobně Bayerische Staatsoper v Mnichově. V hudebním světě se po léta dobře ví, jakou prestiž má aktuálně právě Wiener Staatsoper. Když v roce 1956 byl do Vídně jako stálý host angažován tenorista Ivo Žídek, byla to ohromná událost pro Prahu. O dvě desetiletí později to byl Peter Dvorský, brzy také Gabriela Beňačková. A opět se velmi dobře vědělo, že se jedná o vstup do nejvyšších pater operního nebe. Tenkrát nebyl svět otevřen tak jako dnes. Adam Plachetka má v tomto, oproti jmenovaným předchůdcům, výhodu. Pokud prokáže pěvec jasný talent, plně zvládnutou pěveckou techniku, výrazové schopnosti, je mu svět velké opery zcela otevřen.Adam Plachetka disponuje talentem zcela mimořádným. Ale jistě na jeho rozvoji má česká pedagogika velkou zásluhu. Je žákem Luďka Löbla, což je pokračovatel pěvecké školy Přemysla Kočího. Zpěv je nesmírně citlivá záležitost, kde i velký talent může být zaveden snadno na scestí. Adam Plachetka je ve svém mladém věku pěvec, který zaujme nádherou svého barvitého, mimořádně voluminózního hlasu, dokonale koncentrovaného v masce. Hlas velkého rozsahu, naprosto vyrovnaný, s báječně znělou střední a vysokou polohou.

Pěvec se představil v průsečíku repertoáru, který on sám pokládá za svoji oborovou parketu a do kterého je obsazován hudebními šéfy předních evropských operních domů. Proto osa programu byla tvořena skladateli jako Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart a Gioacchino Rossini. V prvé polovině večera zaujal Adam Plachetka především do detailu vypracovaným Mozartem. V jeho podání zazněly v těsném sousedství oborově stavovsky rozdílné árie. Obvykle basový Figaro ze 3. dějství opery Figarova svatba a poté barytonová árie Almavivy z téže opery, která téměř vždy vždy náleží cele lyrickým barytonistům (Hai già vinta la cuausa). Pravda, nebýt v závěru Almavivovy árie obávané sexty s vrcholovým Fis, pak by nebyly zase tolik polohově odlišné. Nicméně technická suverenita, s jakou pěvec obě árie – basovou i barytonovou – „rozbalil“, byla obdivuhodná. Dlouhodeché fráze, lehkost tvoření, jakou nemívají ani světové hvězdy. Ba co dím, ty by mu namnoze právě onu kunderovsky až „nesnesitelnou lehkost bytí“ v pěvecké bázi mohly leda závidět. U Figarovy árie bych jen pro úplnost zmínil Plachetkovu snahu o dynamické odlišení frází a slov, která je výborně míněna. Ale zrada prostoru jízdárny je v tom, že jakmile je v pianu tón mimo rezonanci masky, spíše v charakteru sotto voce, akusticky zaniká. Na tuto hru s dobře promyšlenou dynamikou doporučuji ve velkých prostorech kontrolu přímo z auditoria.

Ze svého bohatého rejstříku Mozarta přednesl Plachetka zdařile také Leporellovu rejstříkovou árii z Dona Giovanniho (Madamina, il catalogo e questo) a suverénního Guglielma (Rivorgete a lui lo squardo) z Così fan tutte. V přídavcích na závěr večera se objevil taktéž Leporellův pán – Don Giovanni – ve své šampaňské árii! V tomto punktu se ale jedná o dvě sice v charakteru různorodé, leč basové postavy, byť do role Giovanniho rádi barytonisté vstupují. Ono zazpívat si atraktivní roli po éčko nahoře, to je jistě příjemné.

Ve druhé polovině večera Adam Plachetka předvedl virtuózní árie z Rossiniho oper Popelka a Cesta do Remeše. Málokdy je slýcháme, což je škoda. A ještě méně v tak výtečném provedení. Pohyblivost hlasu i rozsah do vysokých poloh těchto árií jsou fascinující. Opět propojím jeho večerní repertoár s přídavky, kdy po již zmíněné „šampaňské“ přišla jako finální přídavek Rossiniho árie Basilia o pomluvě z opery Lazebník sevillský! Shodou okolností jsem o její interpretaci v podání bývalé velké české legendy – basisty Eduarda Hakena na jeho CD psal zde. Jistě, Haken byl profundní bas jiného rodu než vysoký bas Adama Plachetky. Interpretace mladého pěvce však je originální ve výrazu a ve vysokých polohách této slavné árie zvukovou plností a nosností přímo fascinující. Početnému publiku v Zámecké jízdárně krumlovského zámku nezbylo opravdu nic jiného než povstat a dát najevo své nadšení vstoje. Bravo!Byl to nejlepší vokální recitál, který jsem mohl v posledních letech v reálu festivalu v Českém Krumlově sledovat. Mladý pěvec, který ještě ani nepřekročil třicítku, je obrovským talentem. Jeho vývoj může jít přesvědčivě od vysokých basů i k barytonovému oboru, jak ukázala nejen árie Almavivy, neobyčejnou plností středních poloh a výšek, ne již tolik hloubek. Ale toto nasměrování per futurum budou jistě, jako vždy, určovat hudební šéfové a dirigenti velkých operních institucí podle potřeb, ba i podle svých sympatií. O tom pěvec sám obvykle rozhoduje nejméně. Doufejme tedy, že další vývoj předního českého operního talentu určí šéfové jako představitelé operního trhu dobře a ve prospěch zdravého vývoje pěvce.

V dobrém světle se představila na tomto večeru také Talichova komorní filharmonie pod taktovkou dirigenta Tomáše Braunera. Působila zainteresovaným dojmem, hrála zjevně s chutí vzdor předchozí dešťové smršti, která se rozpoutala těsně před koncertem. Být tento program v Pivovarské zahradě, byl by se v daný večer nekonal. Tomáš Brauner řídil koncert s citem pro souhru i s nadhledem v předehrách k operním titulům. Snad jen ouvertura ke Così fan tutte se mu tempicky rozběhla více, než zamýšlel hned v prvních taktech. Tempo se rozběhlo až na hranici hratelnosti v dřevěných dechových nástrojích. Nicméně hráči dokázali i zde vše vyhrát a ukázat tak výbornou techniku hry na své dobře v prostoru znějící nástroje. Smyčce upoutaly od počátku bezvadnou souhrou a kompaktností zvuku.

Podtrženo a sečteno. Nádherný koncert, na který se dlouho nezapomíná.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2013
Adam Plachetka (basbaryton)
Dirigent: Tomáš Brauner
Talichova komorní filharmonie
9. srpna 2013 Zámecká jízdárna Český Krumlov

program:
Georg Friedrich Händel:
– Příjezd královny ze Sáby z oratoria Šalamoun
– Árie Manoácha „How Willing My Paternal Love“ z oratoria Samson
Wolfgang Amadeus Mozart:
– Předehra k opeře Figarova svatba
– Árie „Tutto è disposto“ z opery Figarova svatba
– Árie Almavivy „Haigiàvinta la causa… Vedròmentr´iosospiro“ z opery Figarova svatba
– Předehra k opeře Don Giovanni
– Árie Leporella „Madamina, ilcatalogo è questo“ z opery Don Giovanni
– Předehra k opeře Così fan tutte
– Árie Guglielma „Rivolgete a luilosguardo“ z opery Così fan tutte
Gioacchino Rossini:
– Předehra k opeře Popelka
– Árie Alidora „Làdelciel“ z opery Popelka
– Předehra k opeře Cesta do Remeše
– Árie Lorda Sidneyho „Ah! Perché la conobbi“ z opery Cesta do Remeše

www.festivalkrumlov.cz

Foto MHF Český Krumlov/Libor Sváček