Festival Baroko nabídl duchovní hudbu pro olomouckého biskupa Schrattenbacha

Po houslových sonátách Giovanniho Mossiho, které zazněly v pondělí 12. července 2021, mělo publikum příležitost se v Kapli Božího Těla v bývalém jezuitském konviktu v Olomouci zaposlouchat do kompozice dalšího u nás prakticky neznámého autora. O životě a tvorbě Girolama Pery (1694–1771) není bohužel příliš mnoho známo. Je doložen jako skladatel a varhaník především v Benátkách a z archivních pramenů vyplývá, že kolem roku 1738 působil jako kapelník Schrattenbachovy dvorní kapely. Z jeho tvorby jsou dnes dochovány především duchovní a varhanní skladby.  

Jednou z nich je také kantáta Stabat mater, uvedená v novodobé světové premiéře jako klíčová část pátečního koncertu. Pera toto dílo zkomponoval roku 1737 přímo na objednávku biskupa Schrattenbacha a skladba rozhodně patří k velmi kvalitní části dobové hudební produkce. Sborové tutti části se v ní pravidelně střídají s výraznými áriemi, ve kterých se nejprve představí jednotliví sólisté a následně ve druhé polovině skladby dostanou prostor duety v různých hlasových kombinacích. Autor dokázal vytvořit dílo emočně vypjaté a pestré, často s využitím chromatiky, disonancí či výrazných tečkovaných rytmů. Sopránového partu se ujala Markéta Israel Večeřová, jejíž hlas lépe vyniká ve vyšších polohách, v nižších byla poněkud méně výrazná. Intonačně však byla přesná a může být se svým výkonem spokojená. Altový part přednesl kontratenorista Martin Ptáček, který však svou hlasovou technikou za kolegy mírně zaostával. To bylo patrné zejména v kontrastu s mužskými hlasy. Tenorista Ondřej Holub je majitelem příjemně znělého měkkého tenoru, jistého ve všech polohách, a stejně tak i nosný a technicky skvěle zvládnutý bas Jaromíra Noska působil mnohem suverénněji. V tutti pasážích zněly všechny hlasy kompaktně, v těch sólových však mírně dominovaly hlasy spodní. Všichni pěvci jsou pravidelnými spolupracovníky Tomáše Hanzlíka a jeho souboru Ensemble Damian, jehož členové se s očekávanou jistotou a přesností ujali instrumentálního doprovodu.

Stabat mater coby nejrozsáhlejší kompozici předcházelo několik kratších skladeb Tomáše Hanzlíka (*1972), který také stál za dirigentským pultem. Všechny tyto kompozice vzniklé zhruba v posledních pěti letech byly také více či méně inspirovány osobou kardinála Schrattenbacha. Nejvíce patrné je to hned na úvodní skladbě večera s názvem Epitaf W. H. Schrattenbacha, která zhudebňuje ne zcela tradiční textovou předlohu – latinský nápis z náhrobku biskupa v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Autor skladbu pojal ve „svém“ stylu, který je blízký hudebnímu minimalismu, avšak klade větší důraz na melodickou linku. Kompozice se nese v poklidné atmosféře v téměř jediné tempové a dynamické rovině. Jednotlivé vokální party doplňuje instrumentální doprovod. Zde se ovšem jednotliví účinkující ještě trochu hledali, souhra by vyžadovala poněkud více přesnosti. To platí také pro následující Fugu d moll, která pracuje s výrazným, avšak rytmicky náročnějším tématem. Hráčům (dvoje housle, viola a viola da gamba) se přesná souhra ne vždy dařila, a téma tak bylo místy nejasně slyšitelné a ukryté v nezáměrných disonancích. Dojem však napravilo následující De profundis, které Hanzlík vystavěl na pomyslných pseudobarokních základech – mollově temné a postupně vygradované až do závěrečného zářivého durového akordu. Bas po všech stránkách jistého Jaromíra Noska skladbě dodal potřebnou barvu, orchestr nezaváhal. V interpretaci následující Fugy g moll „Lamento umírající Thisbé“ však byla opět cítit určitá nejistota a zpracování krásného tématu tak zůstalo bohužel pouze na půli cesty. Obě fugy se tak staly nejméně výraznými částmi celého koncertu.

Druhým pomyslným vrcholem večera byla Aria Salve decus confessorum Josefa Antonína Gureckého (1709–1769). Po Sonátě pro housle a basso continuo D dur, která nadchla účinkující i posluchače v Kapli Božího Těla v pondělí, mělo nyní přítomné publikum možnost zaposlouchat se do vokálně-instrumentálního díla tohoto autora. A opět se ukázalo, že by si J. A. Gurecký (podobně jako jeho bratr Václav Matyáš) zasloužil větší pozornost interpretů i dramaturgů festivalů staré hudby. Přednesená basová da capo árie má výrazný kontrapunktický charakter, je v rychlejším tempu a také zaujme svou rytmickou stránkou (tečkovaný rytmus či synkopy). To vše klade nároky na dobrou souhru všech účinkujících, a ta se zdařila. Vokální part je technicky náročný s několika obtížnými koloraturami. Jaromír Nosek těmto vysokým nárokům naprosto vyhověl, árii přednesl s potřebnými emocemi, intonačně zcela přesně a to i v rychlých pasážích. Naprosto zaslouženě sklidil jednomyslné uznání publika.

Celý koncert uzavřelo Hanzlíkovo Laudate pueri, opět minimalisticky pulzující a dávající prostor všem čtyřem vokálním hlasům. Závěrečné Amen bylo skutečnou tečkou večera, který nabídl zajímavý a pestrý program. Všichni účinkující – sólisté i Ensemble Damian – zanechali dobrý dojem a posluchači, kteří dorazili v hojném počtu, jejich výkony ocenili zaslouženým potleskem.  

Festival Baroko 2021
16. července 2021, 19:30 hodin
Kaple Božího Těla, Jezuitský konvikt v Olomouci

Program:
Tomáš Hanzlík – Epitaf W. H. Schrattenbacha
Tomáš Hanzlík – Fuga d moll
Tomáš Hanzlík – De profundis
Tomáš Hanzlík – Fuga g moll „Lamento umírající Thisbé“
Girolamo Pera – Stabat mater
Josef Antonín Gurecký – Aria Salve decus confessorum
Tomáš Hanzlík – Laudate pueri

Účinkující:
Markéta Israel Večeřová – soprán
Martin Ptáček – kontratenor
Ondřej Holub – tenor
Jaromír Nosek – bas

Jan Hádek, Jana Spáčilová – barokní housle
Branisav Lariš – viola
Jakub Michl – viola da gamba
Theodor Ditrich – kontrabas
Marek Kubát – theorba
Martin Smutný – varhany, cembalo