Festival Opera 2015 má polovinu za sebou

Olga Janáčková, 02.02.2015 12:00

Nyní a navždy, Sedlák kavalír (Jihočeské divadlo České Budějovice) – Národní divadlo, 27. ledna 2015
Vynecháme-li inscenaci Čajkovského opery Evžen Oněgin v podání Štátnej opery Banská Bystrica, kterou jsem, bohužel, neviděla, můžeme pokračovat v našem zpravodajství z letošního Festivalu Opera 2015 zprávou o účasti operního souboru Jihočeského divadla z Českých Budějovic, které se v Národním divadle prezentovalo večerem, složeným ze dvou částí, ze scénické kantáty Et nunc et semper (Nyní a navždy) zkomponované generálním hudebním ředitelem tamějšího operního souboru Mariem De Rose a jednoaktové opery Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír) Pietra Mascagniho, obojí pod taktovkou Maria De Rose a za režie šéfa budějovického souboru Miloslava Veselého. Oba tituly měly společnou premiéru v Jihočeském divadle 7. prosince 2013 na scéně Domu kultury Metropol.

Kantáta Et nunc et semper je co do slovních podkladů i co do použitých hudebních stylů složitá snad stejně jako babylonská věž a posluchači a diváci její text v programu, bohužel, nenalezli. Citujme proto podtitul, pod nímž ji uvádějí v divadelních materiálech. Je to „Scénická kantáta pro sóla, sbor a orchestr na texty žalmů, breviáře, Friedricha Nietzscheho, italských madrigalů, anglického tisku a Dr. Leonarda Leibsona“. Kolážovitý charakter skladby věnované autorem Jihočeskému divadlu (obsahuje všehochuť od chorálů až po tango) podtrhla i přítomnost baletu, který byl významným tmelem první půle večera. Balet v pohybově invenční choreografii svého šéfa Attily Egerháziho prokázal svou viditelně dobrou fyzickou kondici i pohybové schopnosti. Umístění sboru až za polovinou jeviště bylo naopak vražedné – sbor a veškeré nuance jeho výkonu, bohužel, naprosto zanikly. Sólisté Maria Bisso, WeiLong Tao a Alexandr Beň odvedli kvalitní práci.Druhá část večera – Sedlák kavalír prokázala dirigentovu mimořádnou schopnost vcítit se do italského verismu, sbor byl tentokrát umístěn v akusticky výhodných pozicích, takže se mohl předvést v nejlepším světle (sbormistr Martin Veselý). Sólistické výkony měly nevyrovnanou úroveň. Nejvýraznější výkon podal v roli Turrida Lázaro Calderón z Portorika, který zaujal italským charakterem svého hlasu a také bezprostředností svého herectví. Obdivuhodný výkon podala Mamma Lucia (Dagmar Volfová) a také Alexandr Beň jako Alfio. Šárka Hrbáčková zpívala Santuzzu na hranici svých možností, a ač vládne hlasem o patřičném rozsahu, domnívám se, že svěřit jí takto vypjatou roli je hazardem s jejími pěveckými danostmi. Nedobře byla obsazena do role Loly Miroslava Veselá.

Nejslabším článkem inscenace je scéna Pavla Krejčího, která je naprosto nefunkční a navíc značně nepohledná. Čím horší je scénografická složka inscenace, tím víc vyniknou mimořádně kvalitní kostýmy Tomáše Kypty v obou částech večera. Autor kostýmů věnuje pozornost nejen jejich funkčnosti, ale také jejich určení konkrétním interpretům. V první části podtrhuje oblečení sboru, tří sólistů a baletních párů různorodost hudby a textů, v Sedlákovi kavalírovi si povšimneme vyladění kostýmů s jejich nositeli – a to samozřejmě i ve sboru. Elegantní čtyřicátá léta, dámské kloboučky a pánské klobouky, slušivost, ba elegance.Jen ta svůdná Lola má na hlavě něco neuvěřitelného bílého… Šéf operního souboru Miloslav Veselý dokázal rozehrát sborové scény, jeho režie je typicky „herecká“ v nejlepším smyslu toho slova. Jen stále nechápu, proč si pan režisér nevybral scénografa na patřičné úrovni!?

Jihočeské divadlo tedy představilo práci vedení svého operního souboru.

Hodnocení autorky recenze: 70 %
***

Pád Arkuna – Národní divadlo, 28. ledna 2015
O premiéře Fibichovy opery Pád Arkuna jsme referovali zde. Zařazení inscenace Pádu Arkuna na program Festivalu Opera 2015 je nebo by spíše mohlo být šťastným počinem, kdyby tato repríza, uvedená přibližně po třech měsících, měla stejné kvalitativní parametry, které ji provázely při její říjnové premiéře. Bohužel tomu tak nebylo. Představení působilo jako takzvané „vzpomínkové“, a to nejen v orchestřišti. Dirigent John Fiore byl dosud vždy zárukou poctivé přípravy a koncentrovaného soustředění při každém představení. Tentokrát jako by nefungovalo jeho elektrizující nadšení, které dovede všechny účinkující strhnout k maximálnímu výkonu. Kontrasty všeho druhu byly otupeny a vnímali jsme unavenou x-tou reprízu, které patrně nepředcházela důkladná „oprašovací“ zkouška (další repríza je ohlášena zase až na duben!). A přitom měla festivalová repríza vybrané obsazení, které zčásti naplnilo očekávání. Charismatická byla Helga Dany Burešové, která v Heřmanově inscenaci provází své milované bytosti i po své smrti, Alžběta Poláčková (její dcera Margit) na svém výkonu viditelně – nebo spíš slyšitelně dále pracovala a odvedla kvalitnější výkon po stránce pěvecké, a dokonce jí chvílemi bylo i lépe rozumět, Martin Šrejma byl tentokrát výrazně lepší pěvecky i herecky, Martin Bárta odvedl svůj standardní výkon. Ondrej Mráz roli Darguna nevylepšil, jeho hlas bojuje s výškami. Sbor neměl se svým partem žádné slyšitelné problémy, pohybově však výrazně zlenivěl.Stav festivalové reprízy Pádu Arkuna je varující. Zejména v sousedství s takzvanými oblastními divadly, která své inscenace představují s maximálním nasazením svých sil, působila taková repríza Národního divadla pouze jako šedé rutinní představení…

Hodnocení autorky recenze: 70 %
***

Voják a tanečnice (Divadlo J. K. Tyla Plzeň) – Národní divadlo, 29. ledna 2015
Inscenaci první opery Bohuslava Martinů Voják a tanečnice jsem viděla před rokem při její lednové premiéře v Plzni a obdivovala jsem její báječný temporytmus. Určujícími osobnostmi inscenace byl tehdejší ředitel plzeňského operního orchestru skladatel a dirigent Petr Kofroň (hudební nastudování a dirigent), který má pro takový typ opery, v níž neustále pulzují ty nejkontrastnější hudební inspirace z období mezi dvěma válkami (opera vznikla roku 1927) obrovskou praxi díky jeho zkušenostem se soudobou hudbou, režie se ujal mladý režisér Tomáš Pilař, nynější šéf plzeňské opery. Tím, kdo udává konkrétnímu představení divadelní tempo a rytmus, je vždy dirigent. Neřídí totiž jenom hudební složku opery, jak by se mohlo zdát, ale je v podstatě také režisérem dané reprízy.

Petr Kofroň v mezičase z plzeňského divadla odešel a s jeho inscenací přijel na Festival Opera 2015 Jiří Štrunc, zkušený dirigent zakalený ohněm mnoha repríz. A přece jsme pocítili, že se něco změnilo k horšímu. Voják a tanečnice je revuální operou, která vyžaduje právě ta přesná, až vojenská gesta, s nimiž ji na plzeňské premiéře řídil Petr Kofroň. Téměř bez pauz, pořád v tempu a co nejpřesněji. A to právě nefungovalo. Tento „kaleidoskop“ bez vojenského drilu nedrží pohromadě. A tak, ač všechno zdánlivě jelo dál a dál svým tempem, přetrvával pocit matnosti a určité nejistoty. Sbory i sólisté byli méně přesní, o orchestru, který v druhé půli večera přidal na dynamice, ani nemluvíc. Také výkony tanečníků postrádaly premiérovou brilantnost. Zase jedna unavená repríza. A přitom zřejmě nikdo neměl pocit, že je něco špatně. Všichni přece odzpívali a odtancovali všechno, co jim bylo uloženo. Fenicie zvedala čas od času ladně paži, aby byla za tanečnici, baletní dvojice tančila půvabně podle choreografie, ale přesnost souhry nějak nefungovala. Pseudolus Jiřího Brücklera sice také dobře zpívá, ale není „Pseudolem s tajemstvím“, jak jej na premiéře interpretoval Jiří Hájek – je to jen oživlý Kašpárek. Fenicie (Radka Sehnoutková), uvězněná na kouzelné skřínce, je dosti nevýrazná, Bambula Pavla Klečky působí rozpačitě. Voják Harpax (Jan Ondráček) ani v nejmenším nepřepíná hlasivky, které nejsou dimenzovány na velký volumen, Michaela Kapustová působí také nepříliš temperamentně. Jen Jana Foff Tetourová odvádí svou práci jaksi samozřejmě naplno.Co s tím? Plzeňské divadlo ztrácí tempo, ztrácí bojovnost? Nechápu. V současné době je Plzeň Evropským hlavním městem kultury. Svět se před nimi otevřel. A odvedli zcela standardní výkon, zešedlou reprízu.

Hodnocení autorky recenze: 70 %
***

Dialogy karmelitek (Štátne divadlo Košice) – Národní divadlo, 31. ledna 2015
Účast všech tří slovenských operních souborů (Bratislava, Košice, Banská Bystrica) je zlomovým momentem v historii Festivalu hudebních divadel, který se tímto okamžikem stává festivalem mezinárodním. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla vidět premiéru Dialógov karmelitánok na premiéře v Košicích 12. března 2013 a mám tedy srovnání tehdejší úrovně nastudování a současného stavu, který dokládá pražská festivalová repríza. Na podzim 2013 získala mladá režisérka Linda Keprtová za režii této opery slovenskou divadelní cenu Dosky. Jako dramaturgyně opery Štátneho divadla Košice režijně debutovala tehdy s operou Dialogy karmelitek, které divadlo uvedlo na Slovensku poprvé.Tato Poulencova opera podle hry Georga Bernanose patří k nejpůsobivějším operám dvacátého století a šokující je sama skutečnost, že šestnáct karmelitánek bylo za Velké francouzské revoluce 17. června 1794 skutečně popraveno. Právě popravou řeholnic Poulencova opera sugestivně končí. V České republice uvedli Dialogy karmelitek poprvé v Opavě roku 2000 za režie Františka Preislera st., který ji sám přeložil do češtiny. Inscenace, s níž Slezské divadlo Opava v tomtéž roce hostovalo ve Stavovském divadle, byla strhující také díky dokonalé hudební přípravě dirigenta Petra Šumníka a sbormistryně Kremeny Peschakovy. O šest let později uvedlo tuto operu dirigovanou opět Petrem Šumníkem, ale v režii Karly Štaubertové Moravské divadlo Olomouc v méně přesvědčivé podobě.

Hostování košického souboru na jevišti Stavovského divadla mne příjemně překvapilo především hudebním dozráním inscenace. Dirigent Ondrej Olos pojal hudební nastudování dramatičtěji ve smyslu větší hudební naléhavosti jednotlivých scén, které také citlivěji a bezprostředněji propojoval. Všechny sólové výkony i výkon sboru byly už na premiéře mimořádně kvalitní, avšak Lucie Kašpárková jako hlavní postava Blanche de la Force svou roli dále obohatila větší barevností svého pěveckého výkonu i prohloubeným herectvím, stejně jako Michaela Várady jako Sestra Constance, Lucie Hilscherová v roli Matky Marie nebo Zsolt Vadász – Rytíř dela Force či Marián Lukáč (Markýz de la Force). Na smrt nemocnou Madame de Croissy zpívala namísto Adriany Hlavsové tentokrát Jitka Zerhauová, která vytvořila tuto úlohu s větší emotivností a pěveckým nasazením.

Inscenace Dialogů karmelitek je nastudována, jak je nyní nepsaným zákonem, v jazyce originálu, tedy ve francouzštině, a to poněkud handicapovalo provedení v Národním divadle. Slovenské titulky se promítaly na obrazovku, která je kratší než v domovském košickém divadle, takže jim většinou chyběl začátek i konec. Až detektivně napínavý příběh přicházel o část své působivosti.

Režisérka, která byla tentokrát také scénografkou, našla u košického souboru velké porozumění. Formálně si inscenaci důkladně promyslela, rozdělila si téměř holé jeviště na dvě základní dějiště – před a za revuálkou, na niž sama Blanche napsala křídou své jméno a na samém konci byla popsaná jmény všech mučednic.Operní soubor Štátneho divadla Košice interpretoval Dialogy karmelitek s mimořádným zaujetím a obecenstvo reagovalo nadšeným potleskem.

Hodnocení autorky recenze: 90 %

Festival Opera 2015

Mario De Rose:
Et nunc et semper
(Nyní a navždy)
Pietro Mascagni:
Cavalleria rusticana

Hudební nastudování a dirigent: Mario De Rose
Režie: Miloslav Veselý
Scéna: Pavel Krejčí
Kostýmy: Tomáš Kypta
Projekce: Jan Erhart
Sbormistr: Martin Veselý
Choreografie: Attila Egerházi
Dramaturgie: František Řihout
Orchestr opery Jihočeského divadla
Balet Jihočeského divadla
Sbor opery Jihočeského divadla
Premiéra 7. prosince 2013 Dům kultury Metropol České Budějovice
(psáno z reprízy 27. 1. 2015 Národní divadlo Praha)

Et nunc et semper
WeiLong Tao (tenor)
Alexandr Beň (baryton)
Maria Bisso (soprán)

Cavalleria rusticana
Santuzza – Šárka Hrbáčková
Lola – Miroslava Veselá
Turiddu – Lázaro Calderón
Alfio – Alexandr Beň
Mamma Lucia – Dagmar Volfová

www.jihoceskedivadlo.cz
***

Zdeněk Fibich:
Pád Arkuna
Hudební nastudování a dirigent: John Fiore
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Pavel Svoboda
Kostýmy: Alexandra Grusková
Sbormistr: Pavel Vaněk
Choreografie: Jan Kodet
Světelný design: Daniel Tesař
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr a sbor Národního divadla
Český národní sbor
Balet Opery Národního divadla
Premiéra 9. října 2014 Národní divadlo Praha
(psáno z reprízy 28. 1. 2015)

Helga – Dana Burešová
Dargun – Ondrej Mráz
Absalon – Martin Bárta
Margit – Alžběta Poláčková
Radana – Szilvia Rálik
Jaroměr – Martin Šrejma
Rutan – Valentin Prolat
Gunar – Jevhen Šokalo
Dolen – František Zahradníček

www.narodni-divadlo.cz
***

Bohuslav Martinů:
Voják a tanečnice
Hudební nastudování: Petr Kofroň
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Tomáš Pilař
Scéna: Aleš Valášek
Kostýmy: Ivana Miklošková
Světelný design: Daniel Tesař
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Choreografie: Richard Ševčík
Orchestr opery DJKT
Sbor opery DJKT
Balet DJKT
Premiéra 25. ledna 2014 Velké divadlo Plzeň
(psáno z reprízy 29. 1. 2015 Národní divadlo Praha)

Šimon – Pavel Horáček
Paní Malina – Jana Foff Tetourová
Kalidorus – Tomáš Kořínek
Pseudolus – Jiří Brückler
Bambula – Pavel Klečka
Fenicie – Radka Sehnoutková
Aloisie – Michaela Kapustová
Harpax – Jan Ondráček
Kuchař, Měsíc – Jan Adamec
Domovnice – Iveta Koppová Žižlavská
Socha – Michael Kubečka
Černoška – Dasha
Cato, Plautus – Vladimír Müller
Moliére, Kritik – Jaroslav Someš
Režisér – Antonín Kaška
Nápověda – Jakub Hliněnský
Lucerny – Jaromír Bína, Martin Švimberský, Martin Borovský, Josef Jordán, Václav Soubusta, Miroslav Bartoš
Aedilové – David Cody, Miroslav Bartoš, Plamen Prokopiev, Roman Dušek

www.djkt-plzen.cz
***

Francis Poulenc:
Dialogy karmelitek
(Dialogues des carmélites)
Hudební nastudování a dirigent: Ondrej Olos
Režie: Linda Keprtová
Scéna: Linda Keprtová
Kostýmy: Danica Hanáková
Sbormajster: Lukáš Kozubík
Dramaturg: Linda Keprtová
Premiéra 22. března 2013 Štátne divadlo Košice
(psáno z reprízy 28. 1. 2015 Stavovské divadlo Praha)

Marquis de la Force – Marián Lukáč
Chevalier de la Force –Zsolt Vadász
Blanche de la Force – Lucie Kašpárková
Thierry – Pavol Spišský
Madame de Croissy – Jitka Zerhauová
Sestra Konstance ze St. Dennis – Michaela Várady
Matka Maria de I’Incarnation –Lucie Hilscherová
M. Javelinot – József Havasi
Madam Lidoine – Tatiana Paľovčíková-Paládiová
Sestra Matilda – Lenka Čermáková
Matka Jeane – Michela Bregantin
Kaplan – Anton Baculík
První komisař – Titusz Tóbisz
Druhý komisař – Marek Gurbaľ
Žalářník – Marek Gurbaľ
Důstojník – Štefan Hundža
Ženský hlas v zákulisí – Barbara Išky