Fuga a světlo za okny

Za velkými okny na balkoně, skoro u stropu Dvořákovy síně, je bílé denní světlo. Přesto ze zvyku a nevědomky každému říkám „dobrý večer“… Však jsem tu byl naposledy před pouhými dvanácti hodinami, v noci na dnešek, a strávil jsem tu už stovky a stovky večerů. Teď je ale dopoledne a sál je plný studentů. V hledišti, kde sedí středoškoláci, i na pódiu, kde hraje Česká studentská filharmonie. A Marko Ivanović a Petr Kadlec dnes dávají publiku nahlédnout do střev Mozartova Requiem.
Petr Kadlec a Marko Ivanović – Čtyři kroky do nového světa (zdroj ceskafilharmonie.cz / foto Petra Hajská)

Koncertní projekt Čtyři kroky – myslí se tím kroky do nového světa klasické hudby – připravuje tahle dvojice, dirigent a hudební publicista, jako edukační programy patřící plnohodnotně do portfolia České filharmonie už více než deset let. U Mozartova Requiem dnes hovoří o téměř divadelním obrazu konce světa, o stísněné atmosféře pohřbu, truchlení a lkaní, o řádu světa, o smrti, ale i o světle, které se objevuje v temnotě. A dokumentují to hudebními ukázkami. Vysvětlují, nenápadně vzdělávají, také baví.

Na empoře u varhan je Pražský filharmonický sbor, na pódiu s orchestrem také čtyři pěvečtí sólisté – Pavla Vykopalová, Václava Krejčí Housková, Jaroslav Březina a Jiří Sulženko. První liga. Stejně vás ale napadne: Jakpak se jim takhle brzy dopoledne asi zpívá…

Oba pánové mezitím nenásilně naťuknou kulturní kontext a co je skryto za hudbou, poodhalí kompoziční práci a formu skladby, upozorní na pár vhodných momentů, navedou, jak poslouchat, ale nepodlehnou nutkání vysvětlit a systematicky upořádat vše… utopit se v detailech… a ztratit pozornost. „Nemůže z toho být ani křesťanská agitka,“ říkají pak v zákulisí. Samozřejmě ani pouhá laciná legrace. S respektem hovoří o přípravách na ten díl cyklu Čtyři kroky, do nějž na letošní jaro vybrali Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha.

Výklad začíná vstupní hudbou. Fagoty a klarinety hrají toto, smyčce k tomu toto. A tady bude fuga. Výstavba hudební části z jednoho tématu, zde dokonce ze dvou. Sbor nám je zazpívá. Víte, co je to fuga? Nejen kombinatorika, ale také symbolické vyjádření řádu věcí a světa…

Tuba mirum, to je část rekviem, mše za zemřelé, kde se zpívá o svolávání zesnulých. „Zní hlas trouby, divně duně, volá spáče v hrobu lůně.“ Tuba je jakákoli „trubka“, hudební nástroj, jehož výrazné tóny se k tomu dobře hodí. Mozart použil trombon, ostatně tuba v jeho době ještě neexistovala, ale Marko s Petrem neváhají pozvat na pódium i hráče na tubu. Poslechněme si to s trombonem. Fajn. A jak by tohle známé basové sólo znělo nikoli s trombonem, ale s tubou? Aha, to není špatné, že? Víte co, pojďme si tu pasáž dát ještě jednou tak, že se oba nástroje budou střídat…! Když úsek dozní – chvíli dokonce hrála tuba s pozounem společně – říká Petr Kadlec ve zjevné narážce na aktuální okamžiky před volbou prezidenta: „To byl hezký duel. Oba pánové si zjevně notovali, nebyly tam žádné podpásovky… Důležitý byl i moderátor jejich debaty.“ Myslí se tím zpívající basista.

Průvodci dokáží skvěle zapojit sólisty i publikum do hry. Vrcholem je okamžik, kdy naučí auditorium ve správný okamžik na správném tónu opakovaně zvolat slovo „rex“, král. Tisícovku mladých lidí vyhecují k docela hlasitému projevu. Když však nakonec podobně odpoví ve svém partu pěvecký sbor o pouhých několika desítkách členů, dětem náhle dojde, jak slabě jim to znělo…

Pak se ještě hlasuje o tom, co je Mozartova hudba a co do Requiem, které nestačil dokončit, Mozart nenapsal. Průvodci publiku názorně ukazují, kde skončil, upozorňují, že Franz Xaver Süssmayr, který skladbu dokomponoval, byl dobrý skladatel, ale že přesto citací Mozartovy vlastní hudby v samém závěru dal najevo pokoru před jeho géniem. Nesklouzávají k bulvárním tématům typu, kdo Mozarta zavraždil. A po přestávce nechají zaznít, jak je zde obvyklé, dílo celé. Zní pěkně, je to opravdový koncert.

Petr Kadlec a Marko Ivanović mají celý program krásně vymyšlený, moderují ve shodě a s nadhledem, jsou profesionální, jsou výborní. Soustředili samozřejmě mnohá fakta, víc, než co použili na pódiu; jejich přehled i s obrázky a s rozhovorem o Mozartovi je v tištěné brožurce k dnešnímu koncertu, která se rozdává až při odchodu.

Jejich služba těm, kteří o hudebním umění dosud mnoho nevědí, je nesena přesvědčením, jež jeden z nich pronáší mimoděk, jen tak mezi řečí: „Jsou to sice pouhé dvě minuty hudby, ale svět by bez nich byl o něco podstatného ochuzen.

Hodnocení autora recenze: 100 %

 

Čtyři kroky do nového světa
Mozartovo Requiem
Dirigent: Marko Ivanović
Pavla Vykopalová (soprán)
Václava Krejčí Housková (mezzosoprán)
Jaroslav Březina (tenor)
Jiří Sulženko (bas)
Sbormistr: Jakub Zicha
Průvodce: Petr Kadlec
Česká studentská filharmonie
Pražský filharmonický sbor a členové akademie PFS
24., 25. a 26. ledna 2018 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(psáno z koncertu 25. 1. 2018)

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem

www.ceskafilharmonie.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Čtyři kroky do nového světa: Mozartovo Requiem (Praha 24./25./26.1.2018)

[yasr_visitor_votes postid="284089" size="small"]

Mohlo by vás zajímat