Gautier Capuçon je hráčem v týmu první třídy

V prostředním koncertu z trojice Čajkovského programu na festivalu Dvořákova Praha uvedla Česká filharmonie druhého z muzikantských bratrů Capuçonů, violoncellistu Gautiera Capuçona. Patří jaksi ke kmenovým sólistům Dvořákovy Prahy už od druhého ročníku.
Gautier Capuçon, Česká filharmonie, Semjon Byčkov – Dvořákova Praha 2019 (foto Martin Divíšek)

Pro Prahu není novinkou ani v konstelaci se Semjonem Byčkovem a Českou filharmonií, v loňské filharmonické sezoně hráli spolu dílo nejžádanější, Dvořákův Koncert pro violoncello h moll. V Čajkovského festivalovém projektu padla letos volba na Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33. Těch osm variací na téma, které není autenticky dávné, rokokové, ale Čajkovského kompoziční libůstka, je pevně sevřený formálně dokonalý celek, zní valčíkem i menuetem, vtipem i elegií a pohrává si s vazbami sóla a orchestru. Výborná hra sólisty neměla nadstandardní prvky přednesu, Gautier Capuçon je hráč v týmu první třídy a nezapomenutelnou osobitost hry buduje. Violoncellista sklidil za svůj výkon bouřlivý potlesk, za který se publiku odměnil krásným přídavkem: Andante cantabile, druhá věta z Čajkovského Smyčcového kvartetu č. 1 v úpravě pro sólové violoncello a smyčcový orchestr.

Serenáda pro smyčce C dur, op. 48 je skladba, k níž měl sám autor velký vztah jako k dílu spontaneity a osobního, snad intimního vyjádření. Má úderný nástup, popravdě byl úderný až nadmíru našemu posluchačskému uvyknutí, ale hutnost, údernost, mohutnost je znak interpretační osobitosti Semjona Byčkova a hráči České filharmonie takový návod sledují a respektují plně. Ostatně byl to i sám Čajkovskij, který pro Serenádu vyžadoval: „Čím větší počet hráčů bude ve smyčcovém orchestru, tím více bude v souladu s přáním autora.“ Rozhodně a naplno ukázala Serenáda mistrovství smyčcové sekce České filharmonie a koncertního mistra Josefa Špačka, zvláště v Elegii naplno strhující.

Česká filharmonie, Semjon Byčkov – Dvořákova Praha 2019 (foto Martin Divíšek)

Hlavní akcent večera měla Čajkovského Symfonie č. 5 e moll, op. 64. Skladba, k níž se váží autorovy poznámky kompoziční i autobiografické, takže se jí říká i „Osudová“. Vždyť ji doprovodil slovy: „Úplné odevzdání se osudu, nebo, což je totéž, nevyzpytatelným plánům Prozřetelnosti.“ Symfonii vévodí základní myšlenka, základní téma, přednesené hned v úvodu a klarinet jej vyzpíval sugestivně, prolíná se celým dílem a všechny ty návraty byly úchvatné. Jako pozvánka do plesové petrohradské sezony vyzněla třetí, valčíková věta, do času, v němž nechybí ani konflikty, zejména však efektně vygradované finále, syté, zprvu elegické a pak efektní vír zvuků a smršť, která neničí, nás všechny ujistila, že trio Čajkovskij, Česká filharmonie a Semjon Byčkov je unikátní. Můžeme srovnávat se všemi slavnými nahrávkami, do síně slávy rozhodně patří.

 

Festival Dvořákova Praha
Dvořákova síň Rudolfina, 17. září 2019

Petr Iljič Čajkovskij:
Serenáda pro smyčce C dur, op. 48
Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33
Symfonie č. 5 e moll, op. 64

Gautier Capuçon – violoncello
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na