Gautier Capuçon je hráčem v týmu první třídy

V prostředním koncertu z trojice Čajkovského programu na festivalu Dvořákova Praha uvedla Česká filharmonie druhého z muzikantských bratrů Capuçonů, violoncellistu Gautiera Capuçona. Patří jaksi ke kmenovým sólistům Dvořákovy Prahy už od druhého ročníku.
Gautier Capuçon, Česká filharmonie, Semjon Byčkov – Dvořákova Praha 2019 (foto Martin Divíšek)

Pro Prahu není novinkou ani v konstelaci se Semjonem Byčkovem a Českou filharmonií, v loňské filharmonické sezoně hráli spolu dílo nejžádanější, Dvořákův Koncert pro violoncello h moll. V Čajkovského festivalovém projektu padla letos volba na Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33. Těch osm variací na téma, které není autenticky dávné, rokokové, ale Čajkovského kompoziční libůstka, je pevně sevřený formálně dokonalý celek, zní valčíkem i menuetem, vtipem i elegií a pohrává si s vazbami sóla a orchestru. Výborná hra sólisty neměla nadstandardní prvky přednesu, Gautier Capuçon je hráč v týmu první třídy a nezapomenutelnou osobitost hry buduje. Violoncellista sklidil za svůj výkon bouřlivý potlesk, za který se publiku odměnil krásným přídavkem: Andante cantabile, druhá věta z Čajkovského Smyčcového kvartetu č. 1 v úpravě pro sólové violoncello a smyčcový orchestr.

Serenáda pro smyčce C dur, op. 48 je skladba, k níž měl sám autor velký vztah jako k dílu spontaneity a osobního, snad intimního vyjádření. Má úderný nástup, popravdě byl úderný až nadmíru našemu posluchačskému uvyknutí, ale hutnost, údernost, mohutnost je znak interpretační osobitosti Semjona Byčkova a hráči České filharmonie takový návod sledují a respektují plně. Ostatně byl to i sám Čajkovskij, který pro Serenádu vyžadoval: „Čím větší počet hráčů bude ve smyčcovém orchestru, tím více bude v souladu s přáním autora.“ Rozhodně a naplno ukázala Serenáda mistrovství smyčcové sekce České filharmonie a koncertního mistra Josefa Špačka, zvláště v Elegii naplno strhující.

Česká filharmonie, Semjon Byčkov – Dvořákova Praha 2019 (foto Martin Divíšek)

Hlavní akcent večera měla Čajkovského Symfonie č. 5 e moll, op. 64. Skladba, k níž se váží autorovy poznámky kompoziční i autobiografické, takže se jí říká i „Osudová“. Vždyť ji doprovodil slovy: „Úplné odevzdání se osudu, nebo, což je totéž, nevyzpytatelným plánům Prozřetelnosti.“ Symfonii vévodí základní myšlenka, základní téma, přednesené hned v úvodu a klarinet jej vyzpíval sugestivně, prolíná se celým dílem a všechny ty návraty byly úchvatné. Jako pozvánka do plesové petrohradské sezony vyzněla třetí, valčíková věta, do času, v němž nechybí ani konflikty, zejména však efektně vygradované finále, syté, zprvu elegické a pak efektní vír zvuků a smršť, která neničí, nás všechny ujistila, že trio Čajkovskij, Česká filharmonie a Semjon Byčkov je unikátní. Můžeme srovnávat se všemi slavnými nahrávkami, do síně slávy rozhodně patří.

 

Festival Dvořákova Praha
Dvořákova síň Rudolfina, 17. září 2019

Petr Iljič Čajkovskij:
Serenáda pro smyčce C dur, op. 48
Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33
Symfonie č. 5 e moll, op. 64

Gautier Capuçon – violoncello
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat