Goldbergovské variace, jak jste je ještě neslyšeli

Komorní řada Dvořákovy Prahy je pro mnohé hudebníky vítanou příležitostí sejít se v nových sestavách, v nichž běžně nehrávají. A také nastudovat díla, která nejsou běžná. Tentokrát dal kurátor komorní řady Radek Baborák příležitost nástrojům, které bývají v koncertním provozu poněkud sólisticky upozaděné. Horna a fagot, ale i kytara dostávají násobně méně sólových příležitostí než housle, cello či klavír. A aby toho nebylo málo, pustili se rovnou do Goldbergovských variací Johanna Sebastiana Bacha.

Legendární skladba vznikla roku 1741 pro cembalo a brzy poté, jako jedna z mála ještě za Bachova života, byla vydána tiskem. Jedná se o monumentální cyklus třiceti variací na téma převzaté z Knížky pro Annu Magdalenu Bachovou. Bach z něj vytvořil důmyslné kánony, fugy, ouvertury, barokní tance, toccaty a další. O cyklu se vypráví, že jeho přehráváním uspával dvorní klavírista Goldberg v Drážďanech barona Keyserlinga, trpícího nespavostí. My jsme ovšem v klášteře sv. Anežky České 18. září ani očka nezamhouřili, protože Goldbergovské variace se hrály poprvé v nové úpravě Tomáše Illeho pro kytaru, housle, lesní roh a fagot.

Na pódiu se sešla čtyřka špičkových hudebníků: Pavel Steidl (kytara), Dalibor Karvay ze Slovenska (housle), Radek Baborák (lesní roh) a Bence Bogányi z Maďarska (fagot). Taková skoro vissegrádská sestava. A jaký byl výsledek? Zvláštní… Nejlépe dopadly ty pasáže, kde kytara podobně jako cemballo plní funkci bassa continua, udává rytmus a doplňuje nástroje hrající nad ní. Například housle, to je docela klasický model. Dobře fungovalo i to, když basy hrál některý dechový nástroj a kytara na sebe vzala vedoucí linku. Bylo to jemné (Pavel Steidl nikdy nehrál moc nahlas), ale přehledné. Nejhezčí byly pasáže, kde hrála horna s fagotem a předháněly se v rychlých bězích. Některé variace ale působily fragmentárně a nesourodě, když se vedení hlasů rozházelo napříč souborem mezi housle a dechy a part kytary uprostřed v podstatě zmizel. Bylo to takové „děravé“. Zvláště zvuk samotných houslí čněl nad zbytkem ansámblu a barevně se moc nepojili dohromady.

Na druhé straně jsme mohli obdivovat virtuozitu jednotlivých hráčů. Myslím, že speciálně Bogányi a Baborák předvedli netušené schopnosti fagotu a horny. Taková preciznost a rychlost, čistota a krása  tónu i ve vysokých polohách není ke slyšení každý den. Pavel Steidl se vždy pouštěl do nových a nevyzkoušených věcí, s nadšením rozšiřoval kytarový repertoár i o vlastní úpravy. Jeho angažmá v této novince je proto zcela přirozené. Dalibor Karvay je slovenské zázračné dítě, veřejně vystupuje již od čtyř let a hrál i pro Jana Pavla II. Sympatickou čtveřici odměnilo publikum po doznění všech variací bez pauzy velkým aplausem.

Goldbergovské variace se dočkaly mnoha úprav pro různé nástroje a soubory a nemyslím si, že se tato zatím poslední verze stane velkým hitem. Ale skladatel Tomáš Ille je zručný aranžér a pronikl již do repertoáru světových orchestrů; jeho suita z Jenůfy pro Pittsburský orchestr dostala nominace na Grammy 2015, takže uvidíme…

Hodnocení autorky glosy: 75 %

 

Dvořákova Praha 2017
Goldbergovské variace
Pavel Steidl (kytara)
Dalibor Karvay (housle)
Radek Baborák (lesní roh, dirigent)
Bence Bogányi (fagot)
18. září 2017 Anežský klášter Praha

program:
Johann Sebastian Bach: Goldbergovské variace – upravil Tomáš Ille

www.dvorakovapraha.cz