Grandiózní oslava vynalézavosti

  1. 1
  2. 2
Novocirkusová Losers Cirque Company pozvala diváky ve svém novém projektu k nahlédnutí do zákulisí tvorby. S humorem a nadhledem, cestou zamítnutých úvěrů, natažených svalů a nefungující techniky až k závěrečnému představení a oddechu. Pobaví se především ti, kteří soubor a jeho protagonisty dobře znají, v ideálním případě i osobně.
Losers Cirque Company – Grandiózní (foto Bet Orten 2021)

Nový cirkus je stejně jako současný tanec nebo balet „opředený řadou mýtů“, kdybychom mohli použít jedno takové otřepané klišé. Například stále existují lidé trpící absurdní představou o tom, že umělci věnující se pohybu pracují pouze večer při představení a mezitím nic nedělají. Málokdo si uvědomuje náročnost tréninků a příprav vystoupení, stejně tak jako jsou mnozí jakž takž ochotní podporovat umělce ve chvíli, kdy jim přinášejí podívanou na jevišti, ale ve chvíli pandemického lockdownu mnohdy padla kosa na kámen a nejeden konzument ušlechtilé zábavy se pak ve veřejných diskusích otevřeně radoval, že umělci začali „konečně taky makat“. Osvětová práce nás v tomto ohledu čeká ještě na několik generací, odhadem…

Jak dalece je těžké vytvořit vlastní projekt, vybojovat si podporu rodiny a pak jít tu dlouhou cestu od nápadu přes sestavování týmu, překonávání nedorozumění, finančních a technických, ale třeba i komunikačních překážek, to všechno v nové inscenaci Grandiózní přišel divákům vyprávět Matyáš Ramba, který je hlavním tvůrcem kusu a kmenovým členem Losers Cirque. Boj s větrnými mlýny v podobě grantových komisí je vděčným námětem, s nímž má soubor své zkušenosti, z nichž může po deseti letech směle čerpat. To, že inscenace sleduje konkrétní děj k jeho mírně absurdní a možná i trochu symbolické pointě, je rozhodně kladem – a přibližuje tento přírůstek v repertoáru více divadelní inscenaci v pravém slova smyslu, rozhodně více než předcházející Konkurz. Ale přesto je ještě prostor k dotažení její soudržnosti, gradace, optimalizaci délky jednotlivých scén a také je otázkou k zamyšlení, jak působí na diváka, který soubor vůbec nezná. Je totiž dvojsečná zbraň, když lidé hrají sami sebe. Vnější oko v procesu tvorby je přehlíženou možností, která by řadě projektů nesmírně pomohla, aniž by se tvůrci museli vzdát své integrity a uměleckých funkcí.

Losers Cirque Company – Grandiózní (foto Bet Orten 2021)

Hrdinou grand(t)iózní inscenace je akrobat Lukáš Macháček, jehož po prologu ukazujícím jistou novocirkusovou company v plné práci a parádě, zastihneme v okamžiku rozchodu souboru. Nový stav věcí potěší sice jeho partnerku (audio na pozadí prozrazuje několik oblíbených stereotypů například o nepoužitelnosti akrobatů v jiném zaměstnání), ale nakonec převládne tvůrčí duch a kolem vlastního nápadu se začne točit vír událostí, přemlouvání kamarádů a spolupracovníků až k vytoužené premiéře. Jejím epickým jádrem bude velká scénografická konstrukce sestavená ze světelných zdrojů a zbytků technického vybavení nejrůznějšího druhu. Tak jak je sestavován tým, roste i babylonská věž svítidel (skulptura je dílem Karla Šimka), kterou dokáže zažehnout až téměř cimrmanovský akt spuštění. Jsou to sympatické motivy – paralela stavby, tvoření, růstu, symbol společného cíle, světlo a energie jako propojení síly a odvahy. Nakonec je opravdu potřeba ty větrné mlýny „roztočit“.

Jednotlivé obrazy zůstanou divákům v paměti, mnohé mají i vtipnou pointu. Matese Petráka přichází kamarád lanařit na sportoviště, kde se věnuje procvičování svých oblíbených chvatů bojového umění. Jeho kolegu Jindru Panského zastihujeme doma při nejoblíbenějším koníčku: během představení reálně připraví korpus dortu, který se po zbytek večera opodál jeviště peče. Scéna přemlouvání, v níž se mu ostatní zúčastnění snaží zpřeházet ingredience a zabránit v práci, však trpí syndromem opakovaného vtipu, takže po několika minutách už zábavná být přestane a tíha humoru zůstává na mladším Rambovi, který převzal „roli“ stolu. Pokud navíc hrozí nebezpečí, že se přestane dařit ta opravdová práce, je potřeba diváka znovu vtáhnout do děje jiným způsobem, opravdu nevydrží fascinován sledovat několik minut, jak ne a nevybíhá sníh v mixéru. Navíc návštěvník, který neví, že má před sebou opravdu akrobata-cukráře, nemusí smysl situace pochopit už vůbec.

Losers Cirque Company – Grandiózní (Jindřich Panský, foto Bet Orten 2021)

Mnohem přirozenější (tedy z divadelního hlediska) je scéna, ve které Jindřich Panský z „opravy“ scénografie přechází do výborného akrobatického vzdušného čísla. Určitě jednou z těch nejzdařilejších, které obstojí i samostatně, je pak akrobatická skupinová scéna na téma rehabilitace, kde převládne pohybová fantazie a vtip postavený na čistě fyzické akci. Pacientem je Vítězslav Ramba s příkladnou výbavou ortéz a tejpů, pointa je poněkud… lidová… ale vtipná. I když by možná malinké zkrácení obrazu také neuškodilo. A osvěžující je rovněž sólové vystoupení tanečnice Juliette Jean, jež hraje dívku, které sice nikdo nerozumí, ale všichni ji obdivují, aby si mohla střihnout contemporary číslo na lesklém zrcadlovém baletizolu, který pod jejíma nohama ostatní přesunují jako lávku přes neviditelnou řeku (choreografkou tanečních částí inscenace je Fanny Barrouquére ze souboru Lenky Vagnerové). Smysl pro fyzickou podstatu pohybového umění ukázala už v „roli“ fyzioterapeutky.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments