Gruberová radila, jak zpívat Strausse. Víc v Operním kukátku

Fidelio bez tváří v inscenaci Wiener Festwochen
Vedení předního světového divadelního festivalu Wiener Festwochen získalo jako režiséra letošní festivalové inscenace Beethovenovy jediné dokončené opery Fidelio předního německého režiséra Achima Freyera (narozen 1934), který vytvořil velkolepou podobu tohoto hudebně-dramatického díla. Vytvořená freska je souhrnem jednotlivých obrazů, které interpretují téma opery, aniž by se režisér nějak výrazně omezoval příběhem a dějovou osnovou opery. Fascinující svět obrazů (Freyer je sám činný i jako tvůrce kostýmů a scény a také se věnuje malbě a tvorbě objektů) zcela smazává identitu pěvců, kteří vystupují v bizarních kostýmech a vždy v maskách. Základem scény je mohutná konstrukce, vztyčena nad maskovaným davem, na níž se odehrává většina pěveckých výstupů. Základem efektního vizuálního vjemu jsou hlavně expresivní projekce na pozadí konstrukce a dynamická světelná režie.

Přitom Achim Freyer vytvořil tuto koncepci velmi rychle, neboť původně ohlášený ruský režisér inscenace Dmitri Tcherniakov odešel po dohodě s vedením festivalu během dubna (!) z důvodů pomalé přípravy a rozdílných představ. Freyerova imponující podívaná nicméně o premiéře 14. června 2016 sklidila při jeho závěrečném děkování i trochu bučení. Na to je ale tvůrce, jehož první operní spolurežie s Ruth Berghaus se datuje již rokem 1968, zvyklý. Většinový hlas diváků a kritiky ovšem hodnotí inscenaci Fidelia jako zcela mimořádnou a patrně půjde o jednu z vrcholných produkcí sezony.

Hlavní role vytvářejí Christiane Libor (Leonore) a Michael König (Florestan). A za dirigentským pultem stojí mistr poučené interpretace Marc Minkowski. Ne nadarmo rakouský tisk sliboval inscenaci Fidelia, „jakou jste ještě neviděli…“ Fidelio měl po premiéře ještě v Theater an der Wien tři reprízy.

Londýnská inscenace Tristana a Isoldy se scénografií Anishe Kapoora
Největší hvězdou současné londýnské inscenace Wagnerovy opery Tristan a Isolda v English National Opera v Coliseu nejsou ani pěvci a ani dirigent, ale výprava světově proslulého sochaře Anishe Kapoora (narozen 1954).

Tento umělec britsko-indického původu je tvůrcem mnoha monumentálních plastik syntetických a organických tvarů a je znám i jako sochař mnoha britských a mezinárodních zakázek pro veřejný prostor, například také kovové plastiky pro londýnské olympijské hry v roce 2012. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha současných sbírkách předních muzeí a galerií moderního umění napříč kontinenty, stejně jako je součástí soukromých sbírek. Prodejní a aukční ceny jeho děl se odvíjejí od stovek tisíců liber. Scénografii se věnuje výjimečně, byl například tvůrcem výpravy pro Mozartova Idomenea pro festival v Glyndebourne v roce 2003 nebo pro Debussyho operu Pelleas a Melisanda v Bruselu nebo pro Wagnerova Parsifala v Amsterdamu. Současná wagnerovská výprava odpovídá jeho výtvarnému názoru, vychází jak z geometrických, tak z organických tvarů.

Dirigentem představení v anglickém jazyce je Edward Gardner. Největší úspěch sklízí australský heldentenor Stuart Skelton v roli Tristana. Ten postupně vystupuje ve třech inscenacích tohoto příběhu, v březnu tohoto roku v Baden Badenu, v těchto dnech v Londýně a v září vstupuje do přenesené inscenace v Metropolitní opeře v New Yorku. Isoldu vytváří americká vysokodramatická sopranistka Heidi Melton, jejíž vokální projev, intenzita výrazu i hlasový objem byly již některými kritiky srovnávány s uměleckými kvalitami Birgit Nilsson nebo Kirsten Flagstad. Pěvkyně má v repertoáru řadu wagnerovských rolí: Sieglindu, Gutrunu, Elsu, obě role Venuše i Alžběty v Tannhäuserovi; Brünnhildu zatím zpívala pouze koncertně. Součástí jejího repertoáru je ale i třeba Cizí kněžna v Rusalce, Amelie v Maškarním plese a kupodivu také Rosalinde v Straussově Netopýrovi. Londýnská produkce vykazuje i velmi dobré obsazení dalších rolí, ale většina kritiků vyzdvihuje hlavně to, že jde o mimořádný vizuální zážitek. Premiéra se konala 9. června 2016 a do konce sezony následuje ještě pět dalších představení.

Je škoda, že v České republice nejsou alespoň čas od času vyzváni přední výtvarníci ke scénografické spolupráci na operních nebo baletních projektech. Spolupráce s nescénografickými specialisty často přináší neobvyklá řešení a nové pohledy na scénografii jako obor.

Csilla Boross jako skvělá Lady Macbeth
Maďarská sopranistka Csilla Boross, známá i z oceňovaných vystoupení na pražské a brněnské operní scéně, přesvědčila kritiky i obecenstvo již od prvních tónů ve Verdiho Macbethovi v Opéra de Marseille o oprávnění své reputace. Její dramatická vokálně-herecká kreace je strhující a zdá se hlasově pro Verdiho dramatické ženské party jako zrozena.

Juan Jesús Rodríguez je jí neméně dramatickým partnerem. Tento španělský barytonista se převážně soustředí na verdiovské party, jako jsou Rigoletto, Hrabě Luna, Rodrigo, Jago, Monforte a v repertoáru má i Germonta seniora. Inscenace se nese v tradičním duchu (režie Frédéric Bélier-Garcia) a kritika se ohrazuje především proti výběru kostýmů, o nichž se domnívají, že pochází takřka výhradně z divadelního fundusu jiných inscenací. Diriguje zkušený Pinchas Steinberg.

Představení probíhají za zpřísněného dohledu policie a ostatních bezpečnostních složek, protože v rámci současného fotbalového šampionátu dochází i v ulicích Marseille ke srážkám fanoušků. V měsíci červnu celkem čtyři představení.

Ohlasy pražské Elektry v zahraničním tisku

Rozdílné hodnocení pražské inscenace Elektry jak domácími (naši recenzi najdete zde), tak zahraničními recenzenty je zřejmé i z kritického příspěvku předního operního publicisty Jonathana Sutherlanda, který recenzoval představení 10. června 2016 pod názvem Keith Warner´s Elektra in Prague has neither myth nor menace (Elektra Keitha Warnera v Praze bez mýtu i bez nebezpečí) – jeho recenzi najdete zde .

Edita Gruberová vedla mistrovský kurz straussovské interpretace
Světově proslulá koloraturní pěvkyně Edita Gruberová vedla v rámci festivalu věnovanému tvorbě Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchenu mistrovský kurz věnovaný interpretaci vokálních děl tohoto skladatele a především se věnovala otázce straussovského stylu.

Kurz byl přístupný veřejnosti a již první den byl sál Garmischer Kongresshaus zcela zaplněn zvědavými milovníky hudby. Čtyřdenní pedagogická událost (13. – 16. června 2016) byla určena vybraným čtyřem mladým sopranistkám a dvěma mezzosopranistkám. Zpočátku skeptickou sopranistku přesvědčila její bývalá kolegyně, jiná slavná také straussovská interpretka Brigitte Fassbaender, která v současnosti zastává funkci festivalové intendantky.

Mezzosopranistka Brigitte Fassbaender zde již v minulosti také mistrovský interpretační kurz vedla. Edita Gruberová má se straussovským repertoárem četné zkušenosti, patřila k nejobdivovanějším Zerbinettám ze Straussovy Ariadny na Naxu, a písňové tvorbě tohoto komponisty se věnovala průběžně a řadu jeho písňových opusů také nahrála na nosiče.

Johan Botha se vrátil na pódia
Hrdinný tenorista Johan Botha se vrátil na operní pódium. V Budapešti 17. června 2016 zpíval Siegmunda v poloscénické produkci Wagnerovy Valkýry, která byla provedena v Bartókově koncertní síni v rámci Wagnerova festivalu, kdy byla mimo jiné ve dnech 16. až 19. června provedena celá Wagnerova tetralogie pod taktovkou Ádáma Fischera. Slavný tenorista se objevil na scéně po sedmiměsíční absenci, která byla způsobena vážným onemocněním.

Z důvodu nemoci musel Botha zrušit i vystoupení v nové inscenaci Pucciniho Turandot ve Vídeňské státní opeře. S rolí Kalafa se ale vrátí nejdříve do mnichovské inscenace v rámci letního festivalu (7. a 10. července). Ohlášeny jsou i jeho vystoupení právě v partu Prince Kalafa a Radama v Aidě na podzim ve Vídni.

Operní sezona 2016/2017 v Budapešti

Vedení Maďarské státní opery v Budapešti ohlásilo program na příští sezonu. Budapešť je také jedním z míst, kam směřují čeští, ale především slovenští diváci, aby porovnali kvality operních scén ve středoevropském regionu. Budapešťská scéna je známá hostováním známých zpěváků i zařazováním méně obvyklých titulů, režijní styl zde zpravidla zůstává v konzervativnější rovině. Operní sezona by se dala nazvat národní „maďarskou“ sezonou, protože reflektuje výročí dvě stě let dějin národní opery komponované na texty v maďarštině. Budou tak zařazena díla od Józsefa Ruzitschky až k současnému skladateli Leventemu Gyöngyösimu. Budou přestudovány nové inscenace základních děl maďarského operního repertoáru jako je Erkelova historická opera Bánk bán nebo selankovité Székely fonó (Na přástkách) Ference Farkase. Z novodobé maďarské operní tvorby zazní například nové jevištní dílo Pétera Eötvöse Love and Other Demon nebo světová premiéra opery Szerelem (Láska) podle světoznámého filmu Károly Makka z roku 1971 (v českých kinech jako Dny čekání). Ze světové opery bude nastudována například Donizettiho Lucia di Lammermoor nebo zazní budapešťská premiéra Poulencových Dialogů karmelitek. V rámci sezony budou uspořádány četné operní a písňové recitály operních hvězd současnosti, nebudou chybět třeba Edita Gruberová, Renée Fleming, René Pape a další. Lahůdkou pro mozartovské fanoušky bude nová jevištní rekonstrukce operního fragmentu L’oca del Cairo (Husa z Káhiry). Tato komická opera bude ale provedena na nově otevřené poboční scéně.

Rozhovor týdne

Hvězdný tenorista současnosti Vittorio Grigòlo poskytl zajímavý rozhovor I am the voice of Italy (Jsem hlasem Itálie) anglickému listu The Telegraph, v němž se vyznává ke své lásce k opeře, lásce k herectví i k tomu, jak propadá jevištní postavě během představení. Rozhovor byl pořízen u příležitosti jeho vystoupení v titulní roli Massenetova Werthera v Royal Opera House v Covent Garden, kde mu partnerkou bude Joyce DiDonato. Rozhovor najdete zde .

Alberto Remedios zemřel
Anglický tenorista se španělskými předky Alberto Remedios (narozen 1935) měl na svém kontě řadu rolí francouzského i italského repertoáru, ale do mezinárodního povědomí vstoupil především jako wagnerovský heldentenor v památném nastudování Wagnerova Prstenu Nibelungova pod taktovkou Reginalda Goodalla v English National Opera (v anglickém jazyce) v sedmdesátých letech dvacátého století, která byla také zachycena v gramofonové nahrávce na labelu EMI. Alberto Remedios vytvořil jak Siegmunda, tak Siegfrieda. V repertoáru měl i oceňovanou interpretaci Waltera von der Vogelweide. Umělec pracoval s celou plejádou slavných pěvců své generace, například s Joan Sutherland nebo s Montserrat Caballé. Tenorista zemřel 11. června 2016.

Aukce z pozůstalosti Reginy Resnik
Slavná americká mezzosopranistka Regina Resnik (narozena 1922) zemřela roku 2013. Ve své době byla považována za nejlepší americkou Carmen, která byla již od roku 1945 angažována v Metropolitní opeře. V Evropě vystoupila na nejvýznamnějších operních scénách v Paříži, Londýně, Miláně i na festivalech v Bayreuthu a v Salcburku. Aby mohl být dokončen dokumentární film o této umělkyni, rodina předala do aukčního prodeje aukčnímu domu Hutter část pozůstalosti. Aukční nabídka obsahuje řadu scénických i kostýmních návrhů a výjevů z operních představení jejího oblíbeného litevského výtvarníka Arbita Blatase (1908–1999), se kterým v pozdější fázi své kariéry, kdy pracovala i jako režisérka a operní poradkyně, spolupracovala.

V nabídce jsou i čtyři malby, které vytvořila sama zpěvačka, která se výtvarnictví také věnovala. Nabídka obsahuje i některé memorabilie dokumentující její kariéru.

Nahrávka týdne
Gioachino Rossini – Il viaggio a Reims (Cesta do Remeše). Virtuosi Brunensis, Poznań Camerata Bach Choir, dirigent Antonino Fogliani. Naxos 8.660382-84. 2016, 3 CD.

Na základě kritického vydání této dvouaktové opery, vzniklého na základě Casa Ricordi a Fondazione Rossini je veřejnosti předložena zatím nejkompletnější nahrávka této operní frašky. Ač existují dvě vynikající nahrávky tohoto opusu pod taktovkou Claudia Abbada (1983 záznam z Rossiniho festivalu v Pesaru a studiová nahrávka z roku 1992) se skvělým, částečně totožným obsazením, představuje nová nahrávka pod vedením rossiniovského specialisty Antonina Foglianiho dílo s otevřenými mnoha škrty v celkové délce 2 hodin a 36 minut oproti Abbadově verzi na dvou CD (zhruba 136 minut). Nahrávka vznikla na základě festivalového nastudování v Bad Wildbad, kde byla tato verze uvedena již roku 2014.

Většina hlavních rolí je obsazena osvědčenými interprety rossiniovského repertoáru, kteří opakovaně na tomto festivalu vystupují. Z nejznámějších jmen uveďme například ruského koloraturního tenoristu Maxima Mironova (Hrabě Libenskof), italskou mezzosopranistku Mariannu Pizzolato (Melibea) nebo italskou sopranistku Lauru Giordano (básnířka Corinna). Nechybí ani známý představitel basových buffo rolí Ital Bruno Praticò (Trombonok). Nahrávka slibuje výbornou hudební zábavu pro ty, kteří nehledají momentálně operní patos. Fraškovitý děj, který byl určený k oslavě korunovace, je vtipný i s ohledem na současnou situaci v Evropské unii. Stejně jako na prvé Abbadově nahrávce, kde účinkuje Pražský filharmonický sbor, má i zde Česká republika svou účast brněnským sborovým tělesem.

Hudební úsměv
Již vzhledem k současné inscenaci Straussovy opery Elektra na scéně Národního divadla v Praze, ve kterém prakticky nesejde hlavní představitelka z jeviště, je zajímavá odpověď jisté slavné pěvkyně na obdivnou otázku mladé sopranistky na počátku kariéry: „Jak dokážete zpívat Elektru?“ Odpověď zněla „Má milá, nikdy nezapomenu jít těsně před začátkem na toaletu!“