Harmonie planet ve Španělském sále: Pěvecká i výrazová přesvědčivost a zvuková kultivovanost
Tuto hudební divadelní skladbu, jak stojí v podtitulu, provede Czech Ensemble Baroque v nastudování Romana Válka, koncertně však zazněla již ve středu 8. února 2023 v prostorách Španělského sálu Pražského hradu. Pořadateli koncertu v Praze byl Hudební festival Znojmo a Český královský institut. Serenáda je zpívaná italsky s českými titulky. Nastudováním Harmonie planet je připomenuto 300. výročí jeho prvního provedení v souvislosti s korunovací císaře Karla VI. českým králem.
Karel VI. byl korunován 5. září 1723, tři dny poté pak i jeho manželka Alžběta Kristýna, rovněž v pražské katedrále sv. Víta. Oběma korunovacím předcházela již v srpnu oslava 32. narozenin královny a její součástí se stalo monumentální provedení slavnostní opery dvorního kapelníka Johanna Josepha Fuxe (1660–1741) Costanza e Fortezza (Stálost a síla) v otevřených venkovních prostorách Pražského hradu.
Po několikaměsíčním pobytu v Českých zemích se císařský pár vracel do Vídně až v listopadu. Při zastávce v královském městě Znojmě se měla konat další slavnost na počest královny, tentokráte u příležitosti jejích jmenin. K tomu účelu chtěl nechat Karel VI. provést nové hudebně dramatické dílo. Císařovna byla tehdy znovu těhotná a všichni doufali, že se po dvou dcerách narodí chlapec a nebude tak třeba aktivovat Pragmatickou sankci, kterou Karel VI. v roce 1713 ustanovil nástupnictví na trůn i svým dcerám v případě, že by se mu nenarodil syn. Dílo tak mělo oslavit nejen královnu, ale i novou naději na narození mužského potomka.
Produkci Costanza e Fortezza řídil v Praze místo onemocnělého J. J. Fuxe dvorní vicekapelník a komponista Antonio Caldara, jehož hudebních vloh a schopností si císař, sám velmi dobrý hudebník a skladatel, vysoce cenil. Právě jemu zadal zkomponování gratulační serenády k poctě manželky. Slavnost ve Znojmě 19. listopadu byla velkolepá, začala honosným průvodem za zvuku trubek a bubnů na mši do dominikánského kostela, císařovna byla nesena v nosítkách, Karel VI. jel na koni s diamantovým šperkem na klobouku, po mši bylo nachystáno stolování, neprivilegovaným občanům se rozdával chléb, z kašny teklo červené a bílé víno na útraty města. Večerní uvedení Harmonie planet bylo vyvrcholením těchto slavností. Provedla je císařská kapela, zpěváci byli odění v antických řízách, 144 hudebníků účinkovalo na dvou alegorických vozech pod okny dočasné rezidence císařského páru. Přes dvě hodiny trvající představení bylo inscenováno za svitu hořících svící a účastnit se jej mohla i veřejnost.
Děj nemá dramatickou zápletku, dvorní básník Pietro Pariati koncipoval své libreto v duchu tehdejších serenád jako spor sedmi planet či olympských bohů Venuše, Diany, Jupitera, Apolla, Marta, Merkura a Saturna o prestižní postavení mezi ostatními. Merkur se v úvodu zmíní o pozemšťance, která se vyrovná bohyním krásou a ctnostmi, což pobouří Venuši a Dianu. Jméno oné ženy se vyjeví až na konci první části – Merkur vyslovuje nahlas jméno císařovny „Elisa“. V druhé části se všichni účastníci sporu postupně vzdávají nároku na nadvládu a velebí Elisu i vzhledem k naději narození následníka. Jako poslední skládá Alžbětě Kristýně poctu Venuše. Tím je nastolena žádoucí svornost, harmonie planet.
Benátčan Antonio Caldara, autor dlouhé řady oper, serenád, mší a dalších kompozic, patřil k předním skladatelům své doby. Jeho „La Concordia de´pianeti“ udivuje nejen svou vysokou propracovaností, ale i obrovskou melodickou invencí. Gejzíry náročných koloratur nepůsobí unifikovaně, každá árie je jiná, byť vlastní obsah díla je zcela nedramatický a jeho smysl je ryze adorační. Caldara skvěle využil instrumentalisty dvorní kapely – partitura vyžaduje smyčce, flétny, hoboje fagoty a čtyři trubky a tympány, barevností zaujme také skupina continuo s theorbou, harfou, cembalem a varhanním positivem. Orchestrální Introduzione svou živostí připomíná Monteverdiho, tři oslavné sbory působí monumentálně, nikoliv však přehnaně pompézně. Pro sedm planet je napsáno patnáct virtuózních da capo árií, pro každou dvě, pouze Venuše zpívá árie tři – jako hlavní odpůrkyně uznání pozemšťanky za božskou bytost. Jednotlivá čísla jsou spojena recitativy. Náročné party provedli ve znojemské premiéře vynikající pěvci zaměstnaní u císařského dvora včetně čtyř kastrátů, rovněž roli Diany tehdy ztvárnil mužský sopranista.
Zájemcům o barokní hudbu nemusí být toto Caldarovo dílo zcela neznámé. CD nahrávku La Concordia de´pianeti vydala edice Archiv/DGG v roce 2014 jako novodobou světovou premiéru, kde La Cetra Barockorchester Basel diriguje Andrea Marcon. V jiném pěveckém obsazení nastudoval Marcon serenádu i později a provedl ji mimo jiné v Bukurešti v roce 2021 s Magdalenou Koženou v roli Venuše. Nyní tedy zazněla La Concordia de´pianeti i v České republice.
Orchestr byl ve Španělském sále umístěn nikoliv v jeho čele, ale uprostřed na boční straně před okny, takže diváci ze zadních řad měli k umělcům blíže, než by tomu bylo při obvyklém řešení. Roman Válek vedl Czech Ensemble Baroque Orchestra k přesnosti, dosáhl zvukově vyrovnaného výkonu ve všech jeho složkách, výborná byla smyčcová sekce pod vedením koncertního mistra Josefa Žáka. Dbal na dynamické odstínění a škála, jíž dosáhl, zajistila potřebnou plasticitu hudebnímu toku, který byl pod Válkovou taktovkou velmi svižný. Místy v některých náročných koloraturních pasážích až příliš, jejich plnému vyznění by prospělo zvolnění tempa orchestru.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
