Hrůzy posledního soudu? Verdiho Requiem pro plný olomoucký chrám

Dirigent Jaromír M. Krygel respektoval uměřenost potřebnou pro adekvátní provedení díla a v tišších částech skutečně ponechával značný dynamický prostor pro maximální kontrast využitý při pasážích s plným obsazením. Hráči orchestru Moravské filharmonie Olomouc jeho citlivou dynamickou práci respektovali a díky tomu byly zásadní hudební oblouky vyrýsovány velmi uspokojivě, ať již šlo o nanejvýš křehký úvod Kyrie či bouřlivé navracející se téma Dies irae pro tutti s burácivými tympány. Zvláště v tomto ústředním motivu fungovala ona čistá zvuková síla ohromujícím způsobem. Tubu mirum čili polnici svolávající duše k soudu pro přidaný zvukový a optický efekt ztvárnila dvojice trumpetistů na kazatelně. Ten pravý zvukový účinek ale skýtalo především masivní finále této části pro kompletní žesťové obsazení a sbor.

Souhra orchestru a výtečného Českého filharmonického sboru Brno vyvolávala místy dojem, jako by již od začátku šlo o jedno jediné vokálně-instrumentální těleso. Udržujíce si pevný a jistý zvuk, účinkovaly obě „části“ tohoto souboru s lehkostí a přehledem, bez těžkopádnosti či rozvleklé letargie (čemuž ostatně dopomáhá i Verdiho hudba).

Sólisté však zanechali místy poněkud rozporuplné dojmy. Ve vyšších polohách až příliš silný, exaltovaný soprán gruzínské zpěvačky Nany Miriani necitlivě protínal zvukový prostor chrámu bez náležité kontroly hlasové intenzity. Mezzosopranistka Jana Sýkorová předvedla celkově vyváženější výkon s příjemnými výškami a zároveň se udržovala v přiměřené dynamické poloze. Namísto původně avizovaného Tomáše Černého vystoupil polský tenorista Tomasz Kuk, jehož mírně zastřený hlas postrádal lehkost a zejména ve vyšších polohách jako by se trápil. Ze čtyř sólových hlasů pak jednoznačně vynikl příjemný bas Martina Gurbaľa – po celou dobu přesný a přiměřeně procítěný, především v napjatém Confutatis.

Části pro více sólových hlasů obecně patřily k těm problematičtějším. Nepřesné Agnus Dei pro oktávově zdvojený ženský hlas (přestože byla barva hlasů obou sólistek takřka stejná) či Lux aeterna pro mezzosoprán, tenor a bas, v níž nedošlo k očekávané souhře zpěváků. Pravdou ale zůstává, že sólisté předvedli i skutečně působivé pasáže: za všechny zmíním Lacrymosu, v níž se sólové hlasy do jisté míry stávají součástí sboru, aniž by ale ztrácely své charaktery. V této méně dynamicky vypjaté části především nebylo třeba hlasy tolik namáhat a dávat tak najevo meze jejich krajních možností. Slabší částí bylo též instrumentálně i hlasově nejisté Offertorium. V Sanctu však fungovala nejen komplikovaná dvojsborová fuga, navíc zde byly nejlépe dynamicky odstíněny jednotlivé nástrojové linie a detaily orchestrálního doprovodu.

Závěrečná část Libera me prokázala, že celá škála dynamiky byla tento večer využita bezezbytku. Konec se dvěma majestátními vrcholy nesl vedle vytrvale pevného orchestru především sbor s precizním rytmickým cítěním. Vysvobození s sebou přineslo úspěšnou katarzi i náboj duchovní naděje a důvěry v budoucí události…

Hodnocení recenzenta: 70 %

Giuseppe Verdi: Requiem
Olomoucký Podzimní festival duchovní hudby – 19. 10. 2018
Nana Miriani (soprán)
Jana Sýkorová (mezzosoprán)
Tomasz Kuk (tenor)
Martin Gurbaľ (bas)
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
Moravská filharmonie Olomouc
Jaromír M. Krygel – dirigent