Inspirativní potkání na cestě mezi Prahou a Vídní

Martina Janková měla svůj samostatný koncert na Pražském jaru už popáté. Právem. Už od konce devadesátých let se drží mezi prominentními sopranistkami hlavně mozartovského repertoáru a starší hudby. Po svém prvním pražsko-jarním haydnovském koncertě v roce 2009, po vystoupení v roli Ilii (Mozartův Idomeneo v nastudování Národního divadla v roce 2010) a sopránovém partu Petra v Myslivečkově oratoriu La Passione di Gesù Cristo s Collegiem 1704 (2013) se v roce 2016 Janková vrátila ke kořenům lidové hudby. A tentokrát se společně s Barbarou Mariou Willi, iniciátorkou a dramaturgyní programu Praha – Vídeň, naše cesta na křídlech zpěvu, vydala do „zapomenuté krajiny“ písní období pozdního klasicismu. „Zapomenuté“ proto, že je upozadili romantici, pro které se právě písňový žánr stal tím pravým způsobem pro vyjádření jejich „rozbolavělých“ duší.

Janková dokáže přicházet se zajímavými projekty zvolenými s velkým citem v souladu s jejím pěveckým a osobnostním nastavením. Stejně jako Willi. Výběr písní se zaměřil na tvorbu skladatelů, kteří působili převážně v Praze nebo ve Vídni. Z bohaté palety generací skladatelů narozených mezi lety 1732 (Joseph Haydn) až 1801 (Jan Václav Kalivoda) se tak dostalo na písně Václava Jana Tomáška, Leopolda Koželuha, Wolfganga Amadea Mozarta (včetně jeho Fialky na Goethův text), Johanna Josepha Röslera, Josepha Haydna, Jana Václava Voříška a Jana Křtitele Kalivody. Vznikaly nejen na texty, jejichž autory dnes neznáme, ale i na básně takových mistrů slova, jakými byli Johann Wolfgang von Goethe, Ludwig Tieck nebo Pietro Metastasio.

Vynikající jazykové zázemí umožňuje Martině Jankové se skvělou deklamací a hlavně precizním porozuměním obsahu textu interpretovat písně v italštině, němčině i angličtině. Písně, ve kterých převažovala milostná lyrika, vystihla svým svěžím vyrovnaným sopránem v široké škále dynamiky jako koncentrované minipříběhy, klenoty s bohatou škálou nálad – veselé až laškovné, ba uličnické, dramaticky vzrušené, naštvané, tajemně ponuré, zasmušilé nebo truchlivé. Vždy bez teatrálního přehánění. Když si pro vyjádření jemných odstínů interpretace Martiny Jankové vypůjčíme texty písní, její hlas šuměl jako řeka údolím s jarními poupátky, proudil jako stříbřité vody, svítil jako jasný krystal, vál lehounce, sladce a příjemně jako vánek, vylétal vzhůru jako ptáček, zářil jako hvězdička, nesl se širým polem, mámil jarní vůní, hladil jako slunce jas, ale i hořel jako plamen nebo vzdychal a plakal bolestí osamělosti, chvěl se slzami rozloučení.

Barbara Maria Willi byla empatickou partnerkou Jankové i díky měkkému zvuku kladívkového klavíru – hrála na kopii vyhlášeného rakouského výrobce klavíru první poloviny 19. století Conrada Grafa ze současné dílny Paula McNultyho s měkkým zaobleným barevným zvukem. Blýskla se i brilantními pasážemi.

I z koncertního provedení písní bylo zřejmé, že ocenění tohoto pražsko-vídeňského projektu na CD odbornými kritiky francouzským hudebním magazínem Diapason d’Or je zasloužené – díky dramaturgii i provedení. Pražsko-jarní koncert měl ovšem navíc „přidanou hodnotu“ perličky v podobě teprve nedávno v Českém muzeu hudby objevené písně K obnovenému zdraví Ofélie, která sice figurovala v Köchlově seznamu Mozartových skladeb (pod číslem 477a), ale byla považovaná za ztracenou. Píseň je zajímavá kolektivním autorstvím, protože jednotlivé sloky textu Lorenza Da Ponte na pastýřský námět zhudebnili Wolfgang Amadeus Mozart, Antonio Salieri a blíže neznámý Cornetti jako hold zpěvačce Nancy Storace, která překonala hlasovou krizi a ke své kariéře se vrátila právě jako Ofélie v Salieriho opeře Trofoniova jeskyně. Oproti nahrávce mohlo být hlavním benefitem koncertu sympatické osobnostní vyzařování obou interpretek. Jenže ne tak docela šťastná byla volba prostoru – kostel sv. Šimona a Judy sice už dávno neslouží náboženským účelům, svou akustikou i rozlehlostí je však zcela vzdálený mnohem komornějšímu a intimnějšímu prostředí šlechtických i měšťanských komnat a salónů, kde se písně provozovaly.

Hodnocení autorky 80 % (kvůli nevhodné volbě prostoru)

Koncert Pražského jara: Vídeň – Praha, naše cesta na křídlech zpěvu
Kostel sv. Šimona a Judy, pátek 31. května 2019 ve 20:00 hodin.

Martina Janková – soprán
Barbara Maria Willi – kladívkový klavír

Program:
Václav Jan Tomášek, Leopold Koželuh, Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Joseph Rösler, Josef Haydn, Jan Václav Voříšek, Jan Křtitel Kalivoda