Jak se žije v časech koronaviru Borisi Prýglovi

Počátky koronaviru v Evropě a s ním spojená vládní omezení měla v životě basbarytonisty Borise Prýgla poměrně dramatický vývoj. Přečtěte si, jak tento mladý operní pěvec prožívá omezení způsobená pandemií koronaviru.
Boris Prýgl (foto Zolo Matuška)

Tento mladý basbarytonista je zaměstnán při Bavorské státní opeře v Mnichově, kde i většinu roku žije. Německá vláda z počátku nezaváděla tak tvrdá opatření, jako ta naše a proto musel sledovat situaci na obou stranách hranice. Jakkoliv ho zpráva o rušení všech akcí u nás nad 100 osob zastihla v Mnichově, v Německu nic takového nařízeno nebylo, a proto odjel do Lipska, kde měl vystoupit v Polní mši Bohuslava Martinů. Po absolvování zkoušek nicméně začalo přituhovat i v Německu a navíc všude vládla veliká nejistota ohledně uzavření hranic a karantény. Po absolvování generální zkoušky byl nucen odjet narychlo zpět do Mnichova, aby si sbalil věci a poté se vrátil do Lipska na již zmiňovaný koncert, který byl nakonec pro veřejnost uzavřen a byl přenášen pouze rozhlasem a živým přenosem po internetu.

Celá situace byla velice stresujici, nejhorší byla ta bezmoc, nejistota a zejména nedostatek informací. Několikrát jsem volal na Ministerstvo vnitra a hygienu, kde mi ale nikdo nebyl schopen říci, co mám dělat. Ihned po koncertě v Lipsku jsem odjel k mým blízkým do České Třebové, kde jsem byl pro jistotu ve 14ti denní karanténě.“

Mimo několika zrušených závazků (Don Giovanni v Bratislavě či Zaide v Praze) nyní Borise čeká především jeho absolventský koncert.

Na koncertě bych měl zpívat z děl Musorgského a Šostakoviče. Je to hodně náročný program a já ho vlastně momentálně nemám kde ani s kým cvičit. Celkem v tomto ohledu závidím Petru Nekoranci, že může se svým profesorem konzultovat na dálku. Já bohužel cvičím pouze s aplikacemi na notebooku. Po velikonocích mne čeká Don Carlos v Mnichově, kam bych se měl tudíž vrátit a mimo to, že nemůžu pořádně cvičit, žiji v nejistotě, jestli budou otevřené hranice a jestli tam nebudu muset zůstat do července a po návratu do vlasti nebudu stejně muset být zase v karanténě. Na druhou stranu jsem velice vděčný, že jsem zaměstnán Bavorskou státní operou a že německá vláda tolik podporuje zavřené kulturní instituce. Díky nim se nemusí řešit propouštění jako se tomu děje v mnohých operních domech, včetně Metropolitní opery nebo opery v Sydney, ani žádnou existenční tíseň.“

Co dělá Boris Prýgl, aby nepropadal chmurám a zachoval si mentální zdraví v této nelehké situaci?

Moje karanténa byla v jistém smyslu přínosná, protože mě naučila odpočívat. Dřív jsem nikdy neuměl vypnout, když jsem necvičil hlas, byl jsem ve fitku nebo jezdil na kole, uklízel a najednou jsem měl 14 dní úplného klidu, během něhož jsem cítil, jak mi je mé tělo i můj hlas vděčný. Nyní opět chodím ven, cvičím, sportuji, rád vařím a peču pro mé blízké. O Velikonocích plánuji navštívit rodinu na Moravě. Hlavně babičky, které abych nenakazil, tak teď sháním alespoň dvoumetrovou pomlázku! Také jsem si koupil dron a chodím s ním na túry do lesa či na zámky a večer se občas s mými blízkými místo filmu díváme, co jsem natočil. Za posledních 5 let jsem s nimi nestrávil tolik času jako za posledních pár dnů a vyloženě si to užíváme. Dle mého názoru je na špatnou náladu nejlepším lékařem slunce. Pokaždé, když vysvitne, pociťuji jeho harmonizující i ozdravný vliv. Pevně věřím, že právě díky slunci a následným vyšším teplotám, se nám podaří tento virus úplně vymýtit.“

Mohlo by vás zajímat