Johann Wolfgang Goethe a hudba

  1. 1
  2. 2
Před 270 lety, 28. srpna 1749, se narodil Johann Wolfgang Goethe (zemřel 22. března 1832), největší německý básník, prozaik, dramatik, historik, kritik, právník, politik, biolog a stavitel, jeden z největších uměleckých géniů lidstva. Z jeho rozsáhlého díla básnického, dramatického i prozaického často a rádi čerpali hudební skladatelé, což připomínáme v našem článku.
Joseph Karl Stieler: Johann Wolfgang Goethe, olej na plátně 1828 (zdroj Wikipedia Commons)

Johann Wolfgang Goethe, rodák z Frankfurtu nad Mohanem, vystudoval práva a přírodní vědy. Byl členem zednářské lóže, miloval antiku, hodně cestoval, často a rád pobýval v Čechách v Mariánských Lázních. Již za svého života se těšil velkému uznání i úspěchu. Byl přítelem dalšího velkého německého básníka a dramatika Friedricha Schillera (1759–1805). Zanechal po sobě rozsáhlé, různorodé a velkolepé dílo, z nějž vyniká zejména proslulá dvoudílná tragédie, mohutná filozofická báseň Faust. Již Goethův raný milostný román v dopisech Utrpení mladého Werthera (1774) o nešťastně zamilovaném hrdinovi, který se nakonec zastřelí, způsobil ve své době senzaci a dokonce vlnu podobně motivovaných sebevražd; ovlivnil i dobovou módu v oblékání po vzoru hlavní postavy a stal se bestsellerem.

Vedle mnoha básní a balad (Prométheus, Král duchů, Čarodějův učeň, Heřman a Dorotea, Západovýchodní díván, Římské elegie a další) je Goethe autorem autobiografie Z mého života – Báseň i pravda, románů Spřízněni volbou, Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera léta tovaryšská, cestopisu Italská cesta, dramat Götz z Berlichingen, Ifigenie na Tauridě, Torquato Tasso, Egmont a řady dalších děl. Jako člověk vzdělaný v mnoha různých oborech psal i odborná pojednání na všelijaká témata (z biologie, botaniky, geologie, stavebnictví, práce Teorie barev) a dlouhá léta působil jako dvorní rada a ministr státní správy Sasko-výmarského vévodství. Od roku 1775 žil a působil ve Výmaru, kde je také pochován. Všechna významná Goethova díla vyšla opakovaně i v českých překladech.

Johann Heinrich Wilhelm Tischbein: Johann Wolfgang von Goethe, olej na plátně 1787 (zdroj Wikimedia Commons)

Podobně jako díla jeho přítele Schillera (připomeňme jen Beethovenovu Devátou symfonii se zhudebněným textem Schillery ódy Na radost, Verdiho opery Loupežníci, Giovanna d’Arco, Luisa Millerová a Don Carlos či Fibichovu Nevěstu messinskou podle Schillerových dramat), i ta Goethova se stala častou inspirací pro mnohé hudební skladatele. Již za Goethova života například zhudebnil řadu jeho básní skladatel Franz Schubert do podoby písní, jež dodnes patří k základům písňového repertoáru a těší se velké oblibě interpretů i posluchačů. K nejznámějším Schubertových písním na Goethovy texty patří Erlkönig, Der Fischer, Am Flusse, An den Mond, Hoffnung, Rastlose Liebe, Der Musensohn, Mignon („Kennst du das Land, wo die Zitronen blühn“), Lied der Mignon I, II a III, Ganymed či Wandrers Nachtlied I („Der du von dem Himmel bist) a Wandrers Nachtlied II („Über allen Gipfeln ist Ruh“). Připomeňme v překladu Otokara Fischera alespoň text slavné básně Král duchů (Erlkönig) a jednu z mnoha interpretací Schubertovy písně v ukázce:

Kdo to tak pozdě ujíždí tmou?
To otec s dítětem před sebou,
v náručí synáčka zahřívá,
tak jedou vichrem, jedou ti dva.

Co schováváš oči, nač by ses bál? —
Ty nevidíš tatínku, že je tam král?
Král duchů s korunou… vlečka až sem… —
Jen mlha, děcko, leží pod lesem. —

„Pojď se mnou, chlapečku, vezmu tě k nám,
budem se dobře mít, všecko ti dám,
mám kvítí všech barev v svém království
a plášť mé matky se zlatem jen skví.“ —

Tatínku, tatínku, neslyšíš nic?
Král duchů mě volá čím dál tím víc! —
Klid, dítě, seď klidně a neměj strach,
to šustí jen listí v kroviskách. —

„Pojď se mnou, hezký chlapečku, chceš?
Mé dcerky tě chtějí za bratra též.
Mé dcerky protančí celičkou noc,
uspí tě v písničkách na dobrou noc.“ —

Tam, táto, tam do tmy se podívej!
Král duchů a princezny kolem něj! —
Už hledím, hledím, děcko do mlhy:
to jsou přec vrby, ty staré mátohy! —

„Můj mazlíčku, tvé krásné tílko mám rád –
pojď po dobrém, sic budeš litovat!“ —
Tatínku, táto, už na mě sáhl král!
Co mi Král duchů, co mi udělal! —

Tu zděsí se otec, pustí se v cval,
s chroptícím děckem domů se hnal.
Do dvorce dojel z posledních sil,
děcko však z mrtvých již nevzkřísil.

A ještě druhou Poutníkovu noční píseň taktéž v překladu Otokara Fischera a v ukázce jednu z interpretací Schubertovy písně:

Nad vrcholky strání
a výš
ticho je, ni vání
necítíš
v korunách vát;
už ptáčkové došvitořili.
Počkej, jen chvíli,
též budeš spát.

Goethovy básně ale zhudebnili i mnozí další skladatelé, řada básní se dočkala i desítek zhudebnění (i v překladech). Ludwig van Beethoven, Johannes Brahms, Robert Schumann, Richard Wagner, Felix Mendelssohn Bartholdy, Fanny Mendelssohn, Hugo Wolf, Gustav Mahler, Václav Jan Křtitel Tomášek, Hector Berlioz, Richard Strauss, Anton von Webern, Alexander Zemlinsky, Johann Karl Gottfried Loewe, Othmar Schoeck, Benjamin Britten, Friedrich Karl Grimm, Armin Knab, Ernst Křenek, Johann Friedrich Reichardt, Karl Friedrich Zelter, Hans Sommer, Otto Klemperer, Zdeněk Fibich, Domenico Cimarosa, Nikolaj Karlovič Medtner, Gustav Holst, Leopold Damrosch, Ján Josef Rösler, Bettina von Arnim (rozená Brentano), Louis Spohr, Wolfgang Rihm, Hanns Eisler, Hans Pfitzner, Franz Danzi, Lukas Foss, Anton Rubinstein, Joseph Marx, Karlheinz Stockhausen, Carl Moltke, Nikolaj Sokolov, Julius Röntgen, Einojuhani Rautavaara – ti všichni a desítky dalších někdy sáhli po Goethově básni či básních, aby je zhudebnili. V Rapsódii pro alt, mužský sbor a orchestr sáhl Johannes Brahms po textu Goethovy básně Zimní cesta Harcem (Harzreise im Winter).

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na