Kdo hrál na stradivárky nejen v minulosti?

  1. 1
  2. 2
Nástroje, které sestavil italský výrobce smyčcových nástrojů, především houslí, ale i viol, violoncell, kytar a harf, Antonio Stradivari (asi 1644–1737), nejslavnější představitel cremonské houslařské školy, se popularitě a úctě či vysokým cenám těší nejen dnes – i v minulosti na ně hráli slavní hudebníci.
Antonio Stradivari (zdroj commons.wikimedia.org)

Nedávno jsme v článku Kdo dnes hraje na Stradivariho nástroje? (ZDE, https://operaplus.cz/kdo-dnes-hraje-na-stradivariho-nastroje/) přinesli malý přehled současných houslistů a violoncellistů, kteří používají stradivárky, ať už je mají ve svém vlastnictví nebo v zápůjčce prostřednictvím nějaké banky či nadace. Nyní se podíváme do minulosti alespoň na některé slavné hudebníky ze světa i z Čech, kteří na stradivárky hráli.

 

Jedny z raných Stradivariho houslí z roku 1671 nesou název „Oistrach“, protože patřily slavnému ruskému houslistovi Davidu Oistrachovi (1908–1974). Ten je zdědil na základě poslední vůle belgické královny Alžběty v roce 1969. Na tyto housle, postavené ve stylu Nicoly Amatiho, ale nikdy nehrál kvůli jejich krátkosti, jež byla nepohodlná pro jeho ruce. Oistrachova vdova pak nástroj nechala vystavit v Glinkově muzeu v Moskvě, odkud byl v roce 1996 ukraden, ale v roce 2001 byl nalezen a opět je zde vystaven. Ve třicátých letech až do roku 1941 měl Oistrach zapůjčeny housle „Yusupov“ z roku 1736, pojmenované po významné ruské aristokratické rodině, která je kdysi vlastnila. Housle pak přešly do ruských státních sbírek a dnes jsou vystaveny v Glinkově muzeu. První vlastní stradivárky si Oistrach koupil v USA v roce 1956, byly to housle z roku 1714 zvané „ex-Berou; ex-Thibaud“ – patřívaly francouzskému houslistovi Jacquesi Thibaudovi (1880–1953). V letech 1959–1966 hrál Oistrach na housle „Conte de Fontana; ex-Oistrakh“ z roku 1702; dnes je má v zápůjčce rumunská houslistka Mariana Sîrbu. A v letech 1966–1974 vlastnil Oistrach housle „ex-Marsick; ex-Oistrakh“ z roku 1705. První jméno nesou po belgickém houslistovi a pedagogovi Martinu Pierru Marsickovi (1847–1924). Housle, oceněné na osm milionů dolarů, dnes patří do Fulton Collection a hraje na ně kanadský houslista James Ehnes.

James Ehnes (Pražské jaro – Zdeněk Chrapek)

Maďarský houslista, dirigent, skladatel a pedagog Joseph Joachim (1831–1907) hrál na Stradivariho housle z roku 1698, které jsou dnes po něm pojmenované (v současnosti patří Nippon Music Foundation a zapůjčené je má tchajwansko-australský houslista Ray Chen). Další stradivárky, na něž hrával slavný Joachim, byly „Cremonese; ex-Harold; Joseph Joachim“ z roku 1715, jiné zvané „Joachim“ z roku 1715 a „Red Mendelssohn“ z roku 1720. Tyto rudé housle, jež patřívaly rodině Mendelssohnových, se staly inspirací pro známý film The Red Violin z roku 1998 (u nás byl uveden pod názvem Krvavé housle; režie François Girard). Ve filmu fiktivní slavný italský houslista Bussoti, zdrcený smrtí své mladé ženy, smíchá její krev s lakem na housle a vytvoří tak nástroj se zázračným zvukem. Každý, kdo propadne jejich kouzlu, zažije okamžiky velké slávy, ale neštěstí a smrt, zakleté do zvuku houslí, si vždy vyberou svoji daň. Film sleduje v průběhu tří staletí a na území několika kontinentů tragické osudy bývalých majitelů těchto unikátních houslí, o něž bojují různí zájemci na velké dražbě hudebních nástrojů. Oscara za nejlepší hudbu k tomuto romantickému dramatu si odnesl americký skladatel John Corigliano; na soundtracku nahrál houslová sóla slavný americký houslista Joshua Bell, Philharmonia Orchestra řídil Esa-Pekka Salonen.

Belgický houslista a skladatel Henri Vieuxtemps (1820–1881) hrál na housle „Berger“ z roku 1700 a pak na housle z roku 1710, dnes zvané „ex-Vieuxtemps“. Ruský houslista Adolf Brodskij (1851–1929) hrál na stradivárky z roku 1702, dnes zvané „Brodsky“; právě s těmito houslemi uvedl v premiéře v roce 1881 jeden z nejkrásnějších a nejslavnějších houslových koncertů – od Petra Iljiče Čajkovského. Rakouský houslista Wolfgang Schneiderhan (1915–2002), který byl v letech 1937–1951 koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků, hrál na stradivárky „Liebig“ z roku 1704. Rakouský houslista a skladatel Fritz Kreisler (1875–1962) vlastnil nebo hrál na Stradivariho housle „the Lady Inchiquin“ z roku 1711, „Earl of Plymouth; Kreisler“ z roku 1711, „Greville; Kreisler; Adams“ z roku 1726, „Huberman; Kreisler“ z roku 1733, na něž předtím hrál polský houslista Bronisław Huberman (1882– 1947), a „Lord Amherst of Hackney“ z roku 1734. Huberman hrál také na nástroj „Gibson; ex-Huberman“ z roku 1713, na nějž dnes hraje Joshua Bell.

Joshua Bell (foto Alan Kerr)

Rusko-americký houslista Jascha Heifetz (1901–1987), podle mnohých dokonce nejlepší houslista všech dob, hrával na nástroje „Dolphin; Delfino“ z roku 1714 a „Heifetz-Piel“ z roku 1731. Další z houslových velikánů 20. století Yehudi Menuhin (1916–1999) hrál na housle „Soil“ z roku 1714, považované za jedny z nejlepších stradivárek (dnes na ně hraje neméně legendární Američan Itzhak Perlman); a dále na housle „Khevenhüller“ z roku 1733. Američan Lorin Maazel (1930–2014), známý hlavně jako dirigent, byl ale také skladatelem a houslistou – hrál na stradivárky „Artot“ z roku 1722. Americký houslista a především jeden z nejdůležitějších houslových pedagogů 20. století Joseph Fuchs (1900–1997) hrál na nástroj „Cádiz“ z roku 1722, který dnes vlastní soukromá americká nadace a hraje na něj americká houslistka Jennifer Frautschi. Belgický houslista Arthur Grumiaux (1921–1986) hrál na nástroj „ex-General Dupont“ z roku 1727, který má dnes zapůjčený Frank Peter Zimmermann.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na