Na Dvořákově Praze zazní druhá Dvořákova opera, konečně v úplné verzi

Přípravy na koncertní provedení druhé opery Antonína Dvořáka Král a uhlíř vrcholí – první z jeho dvou zcela odlišných zhudebnění téhož libreta zazní 19. září v rámci festivalu Dvořákova Praha od 19 hodin v pražském Rudolfinu. Interpretace se ujímá Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Tomáše Braunera a Pražský filharmonický sbor Lukáše Vasilka. Pěvecké party jsou svěřeny předním českým operním pěvcům: roli Lidušky ztvární sopranistka Kateřina Kněžíková, jejího milého Jeníka tenorista Richard Samek, krále zazpívá barytonista Roman Hoza. Dále vystoupí basisté Jozef Benci a Jan Šťáva, mezzosopranistka Lucie Hilscherová, tenorista Josef Moravec či sopranistky Dana Burešová a Jana Sibera.
Prague Philharmonic Choir (photo Jan Slavík)

Operu napsal Antonín Dvořák v roce 1871, v době, kdy byl nadšený wágnerovec, v tomto případě konkrétně pod dojmem Mistrů pěvců norimberských. Byla přijata k provedení v Prozatímním divadle jeho tehdejším šéfdirigentem Bedřichem Smetanou, který ji považoval za „vážnou práci, plnou geniálních nápadů“. Když ale došlo ke zkoušení (až v roce 1873), účinkující si stěžovali na velkou náročnost svých partů — minimálně tak složitých, jako v operách Wagnera, jehož díla však Prozatímní divadlo po celou dobu své existence (1861–1883) nikdy nehrálo.

Smetana shrnul tehdejší osud Dvořákova díla takto: „Stál jsem na tom až do nejposlednějšího okamžiku, by se opera tato provedla. Když jsem ale […] přesvědčení toho nabyl, že bychom s jedinou touto operou […] tolik času nenahraditelného ztratili, že by nám na ostatní díla […] více žádného nezbylo, tu jsem konečně povolil, aby prozatím opera ta se poodložila na dobu příznivější.“

Antonín Dvořák po této zkušenosti v roce 1874 zhudebnil stejné libreto znovu, aniž by převzal z prvního zhudebnění jediný hudební motiv. Druhé zhudebnění pojal v úplně jiném stylu, který sám popsal jako „snadný“ a už „ne wagnerovský, naopak lidový“. Druhé zhudebnění bylo provedeno ještě v roce 1874 a bylo přijato vřele.

Jaký byl osud prvního zhudebnění? „Doby příznivější“ se nedožil ani Smetana ani Dvořák. Opera byla provedena až v roce 1929 v pražském Národním divadle pod vedením Otakara Ostrčila – s četnými škrty ve všech částech skladby včetně sólových partů. Ohlasy byly smíšené, ale v některých případech nadšené. Např. v Lidových listech čteme: „Toto prvé zpracování Krále a uhlíře je nejen svrchovaně zajímavým příspěvkem k poznání uměleckého vývoje Dvořákova, ale i operou neobyčejné ceny a divadelní působivosti, v níž nalézá vážného konkurenta druhé zpracování téhož textu.“ Opera se provedla šestkrát v letech 1929–1930. Od té doby vůbec. Z představení nevznikla žádná nahrávka, takže dnes operu opět nikdo nezná. Nyní bude díky Českému rozhlasu pořízen záznam, který se tak stane první nahrávkou tohoto raného Dvořákova díla, navíc v jeho úplné verzi.

Programový ředitel festivalu Dvořákova Praha Jan Simon k uvedení Krále a uhlíře poznamenal: „Podařilo se nám dorovnat jakýsi dluh Dvořákovi. Digitalizace partitury, alespoň koncertní nastudování kompletní opery a především nahrávka Českého rozhlasu mají nejen uměleckou, ale určitě i historicko-dokumentační rovinu. Bylo nám velkou ctí k tomu přispět.“ 

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na