Kožená a Villazón v berlínské Juliettě. Martinů i další v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3


Polozapomenutý Oedipe George Enesca triumfuje v Covent Garden
Jediná opera rumunského skladatele George Enesca Oedipe (Oidipus) zůstává v povědomí odborné i divácké veřejnosti jako základní operní dílo rumunské hudby.

George Enescu (1943) (zdroj georgeenescu.ro)
George Enescu (1943) (zdroj georgeenescu.ro)

Samotné dílo, které vzniklo v době skladatelova meziválečného pobytu v Paříži, ale zná málokdo. Příležitostně se objeví na některém operním nebo festivalovém jevišti v Evropě, ale nikdy se nestalo trvalou součástí repertoáru. Samozřejmě kromě rumunských operních scén, zejména v Bukurešti, kde patří ke kmenovému repertoáru. Námětově má dílo silnou konkurenci ve Stravinského Oedipovi Rexovi, který vznikl o dekádu dříve. Obě dvě práce vychází z proudu meziválečného neoklasicismu a zpřístupňují klasickou látku pohledem současníka. Ve Stravinského kratším díle to byl kongeniální libretista Jean Cocteau a v Enescově opeře pak Edmond Fleg (1874–1963), francouzský židovský literát a filozof. Ten propojil v libretu motivy z obou Sofoklových her (Oedipus Tyrannus a Oedipus at Colonus) v divadelně působivý celek s četnými filosofujícími přesahy. Jeho libreto kvalitou jednoznačně převyšuje běžnou libretistickou produkci. Bohužel i díky jeho původu opera neměla při uvádění zrovna na růžích ustláno. Stejně jako jiné jeho libretistická spolupráce s Ernstem Blochem na shakespearovské opeře Macbeth byl jejich výsledek hodnocen uměleckými superlativy, ale dílo neproniklo mezi širší veřejnost.

George Enescu: Oedipe - plakát k původní premiéře 13.3.1936 v pařížské Opeře (foto archiv)
George Enescu: Oedipe – plakát k původní premiéře 13. 3. 1936 v pařížské Opeře (foto archiv)

Antická tragédie teď byla v Covent Garden uvedena v režijním pojetí Àlexe Ollé a Valentiny Carrasco, dvou ze šesti uměleckých šéfů souboru La Fura dels Baus, vzniklého v Barceloně již roku 1979. Vedle řady činoherních operních inscenací, ale i projektů pouličního divadla a filmu, se sdružení proslavilo i režií zahajovací ceremoniálu na barcelonských olympijských hrách (1992). Nadčasový příběh přenášejí inscenátoři do současnosti do militarizované společnosti (výprava Alfons Flores), trýzněné dlouhodobým válečným konfliktem. Válka tak graduje vykořenění hlavních postav. Hlavní postavu ztvárňuje dánský barytonista Johan Reuter, kterého známe jako znamenitého Dr. Schöna z přenosu Bergovy Lulu z Met. V roli exceluje pěvecky i herecky. Jeho matku/manželku pak ztvárňuje velká osobnost současné anglické opery – mezzosopranistka Sarah Connolly. V krátké, ale zásadní roli Sfingy se objevuje Marie-Nicole Lemieux, kanadská altistka mimořádných schopností. Režiséři doplnili operní zpěváky také četnými mimy, kteří doprovázejí celou jevištní akci. Mimořádné je i hudební nastudování dirigenta Lea Hussaina, který rozehrává partituru do velmi precizního zvuku i monumentality. Domácí a zahraniční kritika se shoduje v konstatování, že jde o jeden z vrcholů letošní končící londýnské operní sezony. Po premiéře (23. května 2016) následuje pouze pět repríz do konce sezony.


Nadja Michael ohlašuje svoji první Straussovu Elektru
Jedna z nejlepších zpívajících hereček současnosti, skvělá německá pěvkyně Nadja Michael, ohlásila svou první Straussovu Elektru v neapolském Teatro di San Carlo v dubnu 2017. Jak bývá u této pěvkyně zvykem, opatrnost není součástí jejího výběru rolí. Se straussovským repertoárem má sice zkušenosti, její Salome patří k neobdivovanějším výkonům současné opery.

Richard Strauss: Salome - Nadja Michael (Salome) - Bayerische Staatsoper 2014 (foto © Sammy Hart)
Richard Strauss: Salome – Nadja Michael (Salome) – Bayerische Staatsoper 2014 (foto © Sammy Hart)

Ale rovnou Elektra… Většina pěvkyň by si raději nejprve vyzkoušela půdu jako Chrysothemis. Neapolské divadlo s necelými čtrnácti sty sedadly není rozhodně malou operní scénou, a navíc podle plánu má Michael zpívat čtyři představení v sedmi dnech (9., 11., 13. a 15. duben 2017). Partnery jí budou zkušení pěvci: Manuela Uhl (Chrysothemis), altistka Renée Morloc (Klytämnestra) a Alexander Vinogradov jako Orest. Nejedná se o novou inscenaci, ale o obnovené nastudování velmi úspěšného představení režiséra Klause Michaela Grübera (1941– 2008) z roku 2004, které vzniklo v těsné spolupráci s výtvarníkem Anselmem Kieferem. Dirigentem nové série bude Slovák Juraj Valčuha, umělec dlouhodobě profesně spjatý s Itálií. Je škoda, že představitelské umění Nadji Michael je vlastně dílem divadelního okamžiku, žádný záznam nedokáže dokonale zachytit intenzitu jejího prožitku a spojení hereckých a pěveckých prostředků. Hlas sám o sobě není výjimečný, proto ji také nabídky gramofonových firem z valné většiny míjejí, a obrazové záznamy jsou jen zploštělým obrazem přeneseného média.


Unikátní Prodaná nevěsta na ČT art
Na sobotní večer (28. května 2016, 21.20) zařadila tato stanice unikátní, historicky první televizní inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty z roku 1962. Nahrávka vznikla za spolupráce Orchestru a Sboru Národního divadla v Praze pod taktovkou Zdeňka Chalabaly. Černobílá inscenace dokumentuje řadu pěveckých výkonů ze zlaté poválečné generace Národního divadla. V hlavních rolích vystupují Ivo Žídek (Jeník) a Drahomíra Tikalová (Mařenka), v dalších pak Eduard Haken, Oldřich Kovář, Karel Kalaš, Jaroslava Dobrá, Jarmila Pechová a Jiří Joran.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta - Ivo Žídek (Jeník), Drahomíra Tikalová (Mařenka) - ND Praha 1955 (foto archiv ND Praha)
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta – Ivo Žídek (Jeník), Drahomíra Tikalová (Mařenka) – ND Praha 1955 (foto archiv ND Praha)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments