Letos uplynulo padesát pět let od okamžiku, kdy se publiku poprvé představila Laterna magika. Z experimentálního divadelního představení, které na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu zajistilo Československu prvenství mezi všemi vystavovateli, je fenomén s vlastním životem, který se v roce 2010 opět stal součástí Národního divadla. Novinkou příští sezony Laterny magiky bude podle něj inscenace Podivuhodné cesty Julese Verna s premiérou v únoru 2015.
Laterna magika získala svou první scénu v paláci Adria (dnešní Divadlo Bez zábradlí), kde 9. května 1959 zahájila činnost. Později se krátce přestěhovala do Paláce kultury, dnešního Kongresového centra, a nyní už přes dvacet let hraje na Nové scéně. Za padesát pět let existence připravila třicet šest premiér, které rozvíjely její základní principy, především kombinace akcí herců či tanečníků na jevišti s filmovou projekcí. Duchovními otci tohoto českého divadelního vynálezu byli režisér Alfréd Radok a scénograf Josef Svoboda.
„Projekce v Laterně magice není jen kulisou nebo nástrojem pro vytváření zdánlivé reality. Film zůstává filmem a jeviště jevištěm, důležitý je ale okamžik jejich propojení. Obrazová a reálná složka se spojují v tak nerozlučný celek, že by jedna bez druhé nemohly existovat,“ uvedl mluvčí Nové scény Národního divadla Mocek.
Dnes Laterna magika zachází s mnohem širším spektrem prostředků, které nabízejí klasické i moderní technologie. Má k dispozici digitální projekci a nová média, každé představení pracuje s propojením jeviště a obrazu jinak. Nebojí se klasické projekce a ruční animace, ani technologií, které pracují v reálném čase.
O Laternu magiku byl od počátku zájem doma i v zahraničí. Ještě v Bruselu se o možnost hostování zajímalo jedenáct států včetně USA, a tak soubor procestoval skoro všechny kontinenty. V Praze hrála prakticky denně, takže dnes lze odhadovat počet odehraných představení na zhruba dvacet tisíc. Soubor se stal součástí Národního divadla jako samostatná „výzkumná“ scéna, uměleckým šéfem se stal režisér Alfréd Radok. Postupně se profiloval více jako taneční soubor. Na výstavě Expo 67 v Montrealu soubor prezentoval kratší program, který později uváděl v Praze jako Revuí z bedny.
„Zlom v dramaturgii nastal od roku 1973, kdy se uměleckým ředitelem stal architekt a scénograf Josef Svoboda. Prototypem nového celovečerního představení se stal Pražský karneval v režii Václava Kašlíka, čerpající náměty ze staropražských legend. Laterna magika oslovila i děti – především premiérou Kouzelného cirkusu v roce 1977. Toto představení je na repertoáru dodnes, má na kontě přes šest tisíc dvě stě repríz,“ uvedl Mocek. Podíleli se na něm například Jiří Srnec, výtvarníci Zdenek Seydl, Eva a Jan Švankmajerovi, choreografové František Pokorný, Vlastimil Jílek a Karel Vrtiška. Loni byl filmový materiál inscenace digitalizován.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil ke stálicím Odysseus v režii Evalda Schorma a s hudbou Michaela Kocába. V roce 1992 se stala Laterna magika příspěvkovou organizací, nyní je opět součástí české první scény.
Foto archiv
