Hra na hudební nástroj patří mezi nejnáročnější lidské činnosti. Tělo hudebníka je v plné míře součástí vytváření hudby a jeho zdravotní stav zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu výkonu.
Nejčastějším projevem funkčních i strukturálních onemocnění bývá bolest, která je také nejčastějším důvodem návštěvy lékaře a pracovní neschopnosti. U specifické skupiny hudebníků hovoříme o tzv. „bolesti související se hrou na hudební nástroj“ (anglicky playing-related pain, zkratka PRP).
Nechci čtenáře zahltit čísly, ale je statisticky prokázané, že PRP je závažný problém a zaslouží si pozornost studentů hudby, výkonných umělců, hudebních pedagogů i terapeutů. Konkrétní čísla nám lépe ozřejmí souvislosti týkající se PRP. Je navíc zřejmé, že čím více budeme mít informací o původu PRP u dospívajících, tím více budeme schopni ochránit budoucí profesionální hudebníky od nechtěných fyzických onemocnění.
V roce 2009 až 2010 proběhla na Pražské konzervatoři studie týkající se PRP pod vedením Dr. Christose Ioannou a Prof. Eckarta Altenmüllera z Institutu pro hudební fyziologii a medicínu hudebníků v německém Hannoveru. Této studie, která měla formu anonymních velmi podrobných dotazníků, se zúčastnilo 180 studentů. Níže jsou základní fakta, která díky této studii máme k dispozici.
S PRP mělo zkušenost 88,9% dotázaných. 12,6% respondentů uvedlo, že má bolesti pokaždé, když hraje! Alarmujících a pro mě překvapivých 35% studentů, kteří mají bolesti, nevyhledalo lékařskou pomoc.
Většina studentů (76.3%) uvádí, že zdrojem bolesti je především špatná technika, a/nebo špatné držení těla. Pro 26,3% studentů bylo předpokládanou příčinou PRP přílišné cvičení a pro 28,8% hraní bez dostatečného odpočinku. Statisticky také vyplynulo, že studentky byly PRP postiženy více než studenti. Příčiny lze zřejmě spatřovat anatomických odlišnostech, kterými mohou být menší svalová síla, větší laxicita kloubů a větší výskyt hypermobility u žen.
Když studenti měli bolesti, vyhledali nejprve pomoc u svých pedagogů a až na druhém místě pomoc lékařskou (další zdroje pomoci byli např. přátelé, kolegové, jiní pedagogové či internet). 35% dotázaných nevyhledalo žádnou pomoc, což nemusí být jen tím, že by problém podceňovali, ale i tím, že žádání o pomoc je často mezi hudebníky vnímáno jako tabu – velký psychologický tlak mezi hráči v orchestrech, bolest a pohybové poruchy mohou být vnímány jako znamení špatné technické vyspělosti atd. Navíc mnoho studentů a pedagogů vnímá bolest jako nutnou a normální cenu za pokrok a zlepšení uměleckých schopností.
Jaké byly podle studentů Pražské konzervatoře nejčastější reakce jejich pedagogů: „Měl by sis občas dát volno“ (44,6%). „To není nic vážného, to se stává“ (33,1%). „Myslím, že příčinou tvých bolestí je špatná technika“ (25.7%).
S takovým postojem pedagoga lze souhlasit, ale samozřejmě ne vždy. Jak tedy rozlišit, kdy postačí odpočinek čí úvaha nad změnou techniky, a kdy je stav závažný a vyžaduje odbornou lékařskou pomoc?
Neexistuje žádné obecné vodítko. Záleží na ostatních příznacích, na intenzitě a především na lokalizaci bolesti. Nejčastěji bývají postižena záda (61%), pak následuje oblast zápěstí (43%), předloktí a páteř (36%), prsty (34%), rameno (30%), boky (27%) a krk (23%).
Podstatným vodítkem k řešení těchto potíží je nejen vyšetření postižené oblasti, ale také analýza pohybů, které postižený při hudebním výkonu vytváří (i u pěvců), tedy jakým způsobem užívá své tělo. Současná rehabilitační medicína nabízí celou škálu takových vyšetření, které velmi často napomohou předejít nejen fyzickému poškození, ale také zhoršení hudebně-technických dovedností.
V dalším článcích bych se rád věnoval uvedeným lokalizacím bolestí a specifickým funkčním i strukturálním onemocněním, která se v těchto oblastech těla mohou vyskytnout.
Vizitka
MUDr. Pavel Drbal
Po promoci na 2. lékařské fakultě University Karlovy v Praze pracoval na 2. interním oddělení Fakultní nemocnice Na Bulovce a dále na Rehabilitační klinice Malvazinky. V současné době pracuje jako rehabilitační lékař v ambulanci Vršovické zdravotní a.s. Od roku 2011 je lékařem pro zahraniční zájezdy České filharmonie. Jeho pacienty jsou velmi často profesionální i amatérští hudebníci.
Paralerně s lékařskou fakultou studoval hru na violu da gamba u Petra Wagnera. Své hudební vzdělání dále zdokonalil na mistrovských kurzech pod vedením Hille Perl, Marianne Müller, Michaela Brüssinga a Irene Klein. Jako sólista nebo komorní hráč vystupoval v České republice i zahraničí se soubory jako Musica Florea, Motus Harmonicus, Collegium 419 a Temperament 430.
