Chetham’s Symphonic Brass Ensemble, jehož jsou tito studenti členy, odcestoval koncem června do Itálie, aby vystoupil na ostrově Ischia. Po návratu 1. července 2022 na letiště v Manchesteru zjistili, že Lufthansa jejich hudební nástroje ztratila. Šest trombonů a jedna tuba měly se studenty cestovat v zavazadlovém prostoru letadla z Itálie do Velké Británie, ovšem nástroje do finální destinace nedorazily a stále se pohřešují.
Tom Redmond, spoluředitel a hudební ředitel školy, cestoval se studenty – noční můra začala podle něj už na letišti. Již před odletem věděli, že hudební nástroje bude nutné přepravovat v zavazadlovém prostoru, proto se s leteckou společností domluvili, že je donesou sami až k letadlu. Zatímco v Manchesteru nepředstavoval tento postup žádný problém, při odletu z Neapole jim na přepážce oznámili, že to není nemožné. Studenti odnesli proto nástroje k přepážce pro nadměrná zavazadla, kde je zaměstnanci letiště odbavili a naskenovali do systému.
Celá skupina nastoupila na let z Neapole do Manchesteru – s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem. Let z Neapole měl malé zpoždění, což znamenalo, že přestup na další spoj bude opravdu „na těsno“. Po příletu do Manchesteru zjistili, že chybí šest trombonů, tuba a také jeden kufr.
Přestože Lufthansa rychle zjistila, že kufr byl nesprávně odeslán do Frankfurtu a úspěšně přesměrován zpět do Manchesteru, po žesťových nástrojích není ani stopy. Z celé situace se stal kolotoč neproniknutelné byrokracie a dezinformací.
Mluvčí Lufthansy vyjádřil nad vzniklou situací lítost, prohlásil, že zavazadla nemohla být doručena kvůli nedostatku letištního personálu a že ztracená ztracená zavazadla majitelům doručí.
Den po příletu měli studenti vystoupit na školním koncertu, který škola pořádala ke slavnostnímu ukončení školního roku. Aby měl orchestr žesťovou sekci, museli požádat spolužáky, aby jim nějaké nástroje půjčili.
Tom Redmond považuje celou situaci i reakci Lufthansy na ni za neadekvátní a nechápe, jak se může stát, že letecká společnost nemůže nástroje najít – a to i přes jejich registraci v systému. Není ani jasné, zda zavazadla odletěla z Neapole, či se ztratila při překládání ve Frankfurtu.
Stav, kdy nástroje není možné najít navíc ohrožuje další studium některých studentů – hráčka na tubu, má v září nastoupit na Royal Conservatoire of Scotland v Glasgow a čtyři hráči na trombon mají před sebou podzimní přijímací zkoušky na konzervatoře – na které se ovšem nemohou připravovat, protože jim chybí nástroje.
Přestože se Redmond spolu s týmem zaměstnanců školy pokoušel od 1. července každé dva až tři dny Lufthansu kontaktovat, nedostali od letecké společnosti žádnou odpověď – a to ani když vyzvali k vyjádření generálního ředitele. Odkaz, na kterém měli sledovat nejnovější aktualizace ohledně místa, kde se zavazadla momentálně nacházejí, také mnoho nových informací nepřinesl – po zadání čárových kódů zavazadel zůstává jejich stav stále „neznámý“.
Dalším problémem pak je, že jakmile jsou zavazadla pohřešována déle než dvacet jedna dní, Lufthansa je klasifikuje oficiálně jako ztracená a je nutné vyplnit další formuláře. Devadesát procent studentů školy pobírá stipendia, která jim umožňují na této hudební škole studovat a náhrada nástrojů není levnou záležitostí. Jen samotná tuba má hodnotu asi 8.000 liber a náhrada od letecké společnosti ani zdaleka celou částku nepokryje. Jak navíc Tom Redmond poukázal, nejde jen o nástroje – také pouzdra mají hodnotu stovek liber, dále je třeba započítat náustky a příslušenství. Rodiny studentů se proto musejí obrátit na své vlastní pojišťovny.
Podle Redmonda je tento incident součástí širší diskuse. Chápe, že v současné době panuje v leteckém průmyslu krize, kdy letecké společnosti i letiště bojují s nedostatkem personálu (který ovšem během pandemie Covidu sami propustili), myslí si ovšem, že takováto situace rozhodně není v pořádku. Považuje chováni Lufthansy za pokus, jak se vyhnout převzetí zodpovědnosti.
Celý příběh podle něj shrnuje, jak letecké společnosti zacházejí s hudebníky, kteří jsou už tak postiženi omezeními, která vstoupila v platnost kvůli Brexitu. Nyní je třeba počítat také s tím, že letecká společnost hudební nástroje po přepravě možná vrátí – a možná také ne. Poukazuje fakt, že pokud by podobná situace nastala u profesionálního souboru, znamenalo by to pro jeho členy ztrátu příjmů.
„Je to velmi nepříjemné, neustále slyšíte zprávy o houslistech, kterým odmítly letecké společnosti vzít nástroj na palubu – a to i přes to, že si rezervovali sedačku i pro svůj nástroj, či o hudebních nástrojích poškozeních během přepravy. Je to nekonečný příběh,“ uzavírá Redmond.
