Letní Letná 2022 (5): Nuye – pevně stisknutá souhra

Nuye působilo jako oslava fyzické síly a partnerské spolupráce. Ačkoli se dramaturgicky rozkládalo až na třech na pohled nesourodých územích, akrobatické výkony jako by stíraly jakékoli otazníky po smyslu jejich konání. Přesnost a entuziasmus vévodily všem párovým i skupinovým sekvencím. Z hlediska cirkusových disciplín se soubor zacílil na hand to hand akrobacii a Icarian games. V prostoru tak artisté vytvářeli jak vertikální pozice, balanční, ale také dynamické změny a přelety z ruky do ruky, a současně prvky s oporou o zem a jiné části těla než ruce a ramena. Vyváženost užitých triků příbuzných cirkusových disciplín oživovala manipulace a objektově-fyzická souhra se dvěma scénickými objekty ve tvaru kvádrů připomínajících stěnu, obytný činžovní dům, skokanský můstek na plovárně apod.

Scénu nejprve otevřely vizuálně působivé fragmenty na principu černého divadla. Prolog v tajemně nasvíceném prostředí akcentoval části lidského těla, určitou tekutost lidského bytí a oddělenost. Ze tmy například vystoupila samotná hlava, nebo nohy kráčely v paralele ke stropu, objevovaly se údy i torza rozvlněných svalů. Černě maskovaní, lidově tzv. čerňáci, se přiznaně pohybovali po prostoru, aniž by to narušovalo kýžený efekt. Navazující část pak na jeviště postupně přiváděla první čtyři artisty. Ve svých sólových kreacích uplatňovali taneční i mimické prostředky, v páru pak plynule přecházeli k cirkusovému slovníku.

Zatímco ve fyzickém projevu zachovávali jistou čistotu, z hlediska žánrů a forem se před diváky odvíjelo široké spektrum od zmíněného černého divadla, existenciálního dramatu, tanečního divadla, stínohry, komedie, až po bujarou závěrečnou veselici neboli radostnou a svěží party oslavující soudržnost. Kvarteto pak rozšířila ještě dvojice žen (Laia Gómez Iglesias, Ona Vives Pérez), která aby zdůraznila nejen svým kostýmem odlišnost, nastoupila skrze hlediště a znovu se vrátila k motivu střídmého osvětlení a izolace. Na rozdíl od herectví se úžasně prezentovaly v akrobacii. Jejich vytrénovaná a připravená těla a vzájemnost jim dovolovala ukazovat náročné dynamické prvky jako například opakovaná salta z nohou partnerky ležící na zádech s dopadem do výchozí pozice. Obtížné rotace, výdrž a silová náročnost si okamžitě získaly aplaudující publikum.

I navzdory dramaturgickému chaosu se v každé z oblastí objevily velmi zajímavé výstupy. Ať již šlo o duet drobné a velmi disponibilní artistky (Abby Neuberger) s nejstarším členem souboru (Luca Bernini), jimž i tělesný a věkový rozdíl nahrával nejen ke skvělému výkonu, ale také k poetice, anebo o hand to hand akrobacii mužského páru (Maiol Pruna Soler a Francesco Germini), kterým na rozdíl od ústředního tandemu nahrávala sourodost a pružnost. Silný moment ovšem nastal při sólové interakci artistky se stěnou s kulatými otvory za zády. Na velmi jednoduchém principu, kdy vkládala ruce do děr, vznikal ohromný obraz, ve kterém gradovaly emoce strachu a napětí, aniž by prvoplánově riskovala v nebezpečných pozicích. Najednou performerka za spolupráce celého týmu, s využitím specifického objektu a cirkusových dovedností navodila až hororový sen, v němž se množily lidské ruce, hmatavé a neodbytné. 

V případě představení Nuye se vkrádá otázka, zda je nutné tolik atraktivní fyzické akce až tak zatěžkávat formou a tematizovanými vstupy, jako byl například odchod hrdiny s partiturou v ruce středem sálu. Na Nuye byla především přitažlivá bezstarostná jízda triků, obdivuhodné výkony akrobatů a jejich zřetelný společný cíl. A i když jejich projekt vznikal v neutěšené době pandemických restrikcí, je nutné v tomto případě zveřejňovat v myšlenkové a formální rovině vše, nebo aspoň tak mnoho? Více jak desetiletá historie cirkusového uskupení jim naopak umožňuje stavět svá díla na lehkosti získané na dlouhé společné cestě. V rámci festivalu Letní Letná ale představení Nuye zcela naplnilo představu o cirkusovém umění, které charakterizuje principy jako je risk, síla, spolupráce a zábava.

NUYE
Původní námět: Compañía de Circo „eia“
Umělecká režie: Armando Rabanera Muro, Fabrizio Giannini
Režie a dramaturgie: Roberto Magro, Armando Rabanera Muro, Fabrizio Giannini
Tvorba a interpretace: Luca Bernini, Francesco Germini, Laia Gómez Iglesias, Abby Neuberger, Maiol Pruna Soler, Ona Vives Pérez
Choreografie: Michelle Man
Hudební režie: Cristiano a Davide Della Monica
Návrh osvětlení: Thomas Bourreau
Soundscape: Micaela Iglesias
Scénografie a návrh konstrukce: Compañía de Circo „eia“, Oscar de Paz, Benet Jofre
Kostýmy: MOMU Espai tèxtil
Umělecké spolupráce: Roberto Olivan, Elena Zanzu, Le Ficufresche