Literatura je pro současné operní skladatele stálou inspirací

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Opera a literatura patří k sobě. Nejen, že operní libreta se dají vnímat (a číst) i jako literární (básnická) díla, ale především literatura byla vždy inspirací pro náměty operních děl. Vždyť značné množství oper vzniklo právě podle románů, novel, povídek či divadelních her, ať už se svým předlohám vzdálily více či méně. Za všechny stačí jmenovat třeba jen opery Giuseppa Verdiho podle předloh Friedricha Schillera (Johanka z Arku, Loupežníci, Luisa Millerová, Don Carlos), Victora Huga (Ernani, Rigoletto), Alexandra Dumase ml. (La traviata) či Williama Shakespeara (Macbeth, Otello, Falstaff) nebo opery Leoše Janáčka: Počátek románu a Její pastorkyňa podle Gabriely Preissové, Věc Makropulos podle Karla Čapka, Výlety pana Broučka podle Svatopluka Čecha, Káťa Kabanová podle A. N. Ostrovského a Z mrtvého domu podle F. M. Dostojevského. Známe také opery podle A. S. Puškina (Čajkovského Evžen Oněgin, Piková dáma a Mazeppa), opět Dostojevského (Prokofjevův Hráč či Bratři Karamazovi Otakara Jeremiáše) či L. N. Tolstého (Prokofjevova Vojna a mír) atd. Byl by to dlouhý seznam! Ale literatura je inspirací i pro současné operní skladatele.
Kaija Saariaho: L’amour de loin – Metropolitan Opera New York (zdroj MET)

Slavná literární díla jako náměty oper současných skladatelů v posledních zhruba třiceti letech
Finská skladatelka Kaija Saariaho (*1952) je autorkou celosvětově úspěšné opery L’amour de loin (Láska na dálku), jejíž libreto napsal francouzský spisovatel libanonského původu Amin Maalouf, který vycházel z básnické tvorby a životního příběhu trubadúrského básníka z 12. století Jaufrého Rudela. Opera byla v premiéře uvedena na Salcburském festivalu v roce 2000 (jednu z hlavních rolí tehdy ztvárnila mezzosopranistka Dagmar Pecková). V české premiéře ji uvedlo Národní divadlo Brno v roce 2017.

O rok dříve, v lednu 2016, uvedlo Národní divadlo Brno v české premiéře také první operu britského skladatele Thomase Adése (*1971) Powder Her Face z roku 1995. Adés je autorem tří oper, z nichž ta druhá, velmi úspěšná The Tempest (Bouře), je adaptací stejnojmenné hry Williama Shakespeara. Premiéru měla v Královské opeře Covent Garden v Londýně v roce 2004.

Po Shakespearovi sáhnul v poslední době také například australský skladatel Brett Dean (*1961); jeho opera podle dramatu Hamlet měla premiéru na festivalu v Glyndebourne v roce 2017. Téhož roku měla v Anglické národní opeře v Londýně premiéru opera podle Shakespearovy Zimní pohádky (The Winter’s Tale), jejímž autorem je anglický skladatel Ryan Wigglesworth (*1979). Po stejné předloze sáhnul o necelá dvě desetiletí dříve také belgický skladatel Philippe Boesmans (*1936) – jeho opera Wintermärchen na libreto známého režiséra Luca Bondyho a Marie-Louise Bischofberger měla premiéru v bruselském Théâtre Royal de la Monnaie v prosinci 1999. Boesmans si pro své opery vybírá vůbec zajímavé a známé předlohy: Reigen (Rej) z roku 1993 je adaptací hry Arthura Schnitzlera, Julie (2005) byla napsána podle dramatu Slečna Julie Augusta Strindberga, Yvonna, princezna burgundánská (2009) podle stejnojmenné hry Witolda Gombrowicze a Pinocchio (2017) podle známého pohádkového příběhu Carla Collodiho.

Slavná anglická modernistická spisovatelka Virginia Woolf (1882–1941) je mimo jiné autorkou románu Orlando, který vypráví příběh téměř nesmrtelné bytosti, procházející dějinami od 16. století, tedy doby královny Alžběty I., až do roku, kdy román vznikal (1928); navíc se Orlando v jedné chvíli promění z muže v ženu, aby jí už zůstal. Román se stal inspirací k opeře rakouské skladatelky Olgy Neuwirth (*1968), která měla premiéru v prosinci 2019 ve Vídeňské státní opeře.

N. Maw: Sophie’s Choice – Gordon Gietz, Angelika Kirchschlager (foto Karin Cooper)

Také slavný a u nás mnohokrát vydaný román Sophiina volba (Sophie’s Choice, 1979) amerického spisovatele Williama Styrona (1925–2006) se dočkal nejen filmové verze s oscarovou Meryl Streep v hlavní roli, ale i operní adaptace. Jejím autorem je britský skladatel Nicholas Maw (1935–2009); opera měla premiéru v prosinci 2002 v londýnské Královské opeře Covent Garden.

Celosvětový úspěch sklízí v současnosti seriál Příběh služebnice (The Handmaid’s Tale), jehož první řada z roku 2017 je adaptací stejnojmenného románu kanadské spisovatelky Margaret Atwood (*1939); další řady už ale z její předlohy nevycházejí. Tento slavný dystopický román z roku 1985 (který byl už v roce 1990 zfilmován) má také svoji operní podobu: jejím autorem je dánský skladatel Poul Ruders (*1949); opera měla premiéru v březnu 2000 v Dánské královské opeře v Kodani. Ruders je dále mimo jiné autorem opery Proces (2005) podle stejnojmenného románu Franze Kafky. Pro zajímavost: pro svoji další operu Selma Ježková (2007) našel námět ve známém filmu Larse von Triera Tanec v temnotách se zpěvačkou Björk v titulní roli.

Philip Glass: The Trial – The Royal Opera House – Music Theatre Wales (zdroj YouTube)

Díla pražského rodáka Franze Kafky (1883–1924) posloužila jako námět k operám ostatně nejednou. Proces zpracoval již Gottfried von Einem v roce 1953 a v roce 2014 také americký skladatel Philip Glass (*1937); jeho opera The Trial na libreto známého dramatika a scenáristy Christophera Hamptona měla premiéru v Linbury Studio Theatre v Londýně. Opeře se Glass věnuje hojně již od sedmdesátých let, kdy se proslavil dílem Einstein on the Beach. Často sahá po literárních předlohách: The Making of the Representative for Planet 8 (1988) podle románu nobelistky Doris Lessing, The Fall of the House of Usher (1988) podle povídky Edgara Allana Poea Pád domu Usherů, In the Penal Colony (2000) podle povídky Franze Kafky V kárném táboře, Waiting for the Barbarians (2005) podle románu nobelisty J. M. Coetzeeho Čekání na barbary či Spuren der Verirrten (The Lost; 2013) podle hry Petera Handkeho.

Jiný slavný Kafkův nedokončený román Zámek posloužil jako námět německému skladateli Aribertu Reimannovi (1936) – opera Das Schloss měla premiéru v září 1992 v Deutsche Oper v Berlíně. Reimann napsal i další opery podle známých literárních předloh: Leara (1978) podle dramatu Williama Shakespeara Král Lear, Die Gespenstersonate (1984) podle Strašidelné sonáty Augusta Strindberga, Troades (1986) podle Euripidových Trójanek, Bernarda Albas Haus (2000) podle dramatu Dům Bernardy Albové Federica Garcíi Lorky a L’Invisible (2017) podle tří her Maurice Maeterlincka.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na