Lukáš Vondráček příliš pohlcený okamžikem

V rámci klavírní řady FOK vystoupil v sobotu 14. prosince 2019 v Rudolfinu na sólovém recitálu Lukáš Vondráček, v současnosti nejúspěšnější český pianista v zahraničí. Vítěz bruselské soutěže královny Alžběty přednesl náročný program z děl Roberta Schumanna, Bedřicha Smetany, Maurice Ravela a Franze Schuberta.
Lukáš Vondráček (foto Petr Dyrc)

Lukáše Vondráčka dnes slýcháme na českých a moravských pódiích možná častěji, než když tento třiatřicetiletý pianista ještě žil v Čechách. Jde o osobitého umělce s mimořádným talentem. Kam tedy v Kristových letech dospělo kdysi zázračné dítě, které ve třinácti nastoupilo na univerzitu?

U člověka, který má pověst drtiče klavíru, bylo sympatické, že zvolil repertoár, v němž virtuozita nehraje primární roli. Kdyby chtěl oslnit, vybral by si Liszta nebo Rachmaninova. Takto dal najevo, že chce sdělit podstatnější věci.

Schumannovy Dětské scény, cyklus půvabných a něžných miniatur, v nichž se snoubí naivita s vážností, jsou interpretační oříšek. Dokážou znít přesvědčivě pod dětskýma rukama, vracejí se k nim ale i ostřílení interpreti, aby ono „dětství“ uchopili znovu s nadhledem a zkušeností dospělého. Onen nadhled mi v pojetí Lukáše Vondráčka chyběl. V žádném případě tím nemyslím, že by jeho pojetí bylo nezralé: jde spíše o to, že byl – vlastně po celou dobu recitálu – tak pohroužen do detailů, že chyběl jakýsi sklenující element. Těch detailů byla přehršel – Vondráček se umí do partitury zahloubat a vynést působivé momenty. Někde to přežene a celek pak zní nevyrovnaně nebo zbytečně excentricky: je tu rozkolísaný rytmus, záměrná nesouhra rukou, tu a tam přehnané tempo či provokativní akcent. Melodie z ničeho nic „umře“ v místě, kde by měla vrcholit, a podobně.

Lukáš Vondráček (foto Petr Dyrc)

Nijak tohoto pianistu nepodezřívám, že chce být za každou cenu originální nebo že by nebyl pokorný vůči autorovi. On originální je, což je v současnosti cenné. Jen mi při jeho poslechu vlastně nebylo jasné, co chce říci a jakou – jestli vůbec jakou – emoci chce vzbudit.

Smetanovy České tance (zazněla Cibulička, Hulán a Skočná) byly zahrané s bravurou i stylově. Opět však na mě působily fragmentárně, hudba neplynula spontánně a přirozeně. Nejméně snad tento styl vadil v případě Ravelovy Sonatiny. Třívěté dílko plné barev a polyfonií vyhovuje Vondráčkově schopnosti pracovat s vrstvami zvuku.

Lukáš Vondráček (foto Petr Dyrc)

Všechny výše uvedené výhrady pak nejbolestněji působily v Schubertově Sonátě B dur, která vyplnila celou druhou polovinu večera. Zahrát autorovo poslední dílo pro klavír tak, aby těch čtyřicet minut uplynulo jako jeden celek, není nemožné. Podařilo se to nedávno například Marcu-Andrému Hamelinovi (recenzi jsme publikovali ZDE). Zde jsme sledovali dlouhý zápas umělce s partiturou, do kterého očividně vkládal všechny své síly a emoce, ale bez většího emocionálního dopadu na posluchače, bez toho, aby bylo jasné, kam směřuje a jaké chce skladbě vtisknout kontury. Pomůžeme-li si metaforou, tentokrát zůstal Lukáš Vondráček krůček přede dveřmi, za nimiž je ono Umění s velkým U. Přitom však stačilo málo – přidat špetku odstupu, nenechat se pohltit okamžikem, přijít po té bolestné analýze se syntézou.

I když má Lukáš Vondráček za sebou víc odehraných not než kdokoli v jeho věku, čeká jej dlouhá cesta dozrávání jako (nejen umělecké) osobnosti. Nepochybuji, že se u něj ještě dočkáme nezapomenutelných výkonů.

Mohlo by vás zajímat


22
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
10 Comment threads
12 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
16 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
MarieLoudova

Tak jsem se na FB profilu pana klavíristy dočetla, že kvůli této a ještě jiné kritice zruší příští rok v Praze všechny koncerty. Bohužel tím dává za pravdu paní recenzentce, že je opravdu ještě nevyzrálý.

ladislav novotný

No dokonce to vyšlo na nějakém Ostravském deníku jak si stěžuje na alarmující úroveň kritiků, přitom opera plus  je jedna z mála stránek, kde je úroveň relativně hodně vysoko.. Paní Hradecká taky není žádný student https://vltava.rozhlas.cz/dita-hradecka-5010975 

Hold chlapeček neunese trochu kritiky, navíc je výše v recenzi i chválen.

JazzVirtuos

Jan Kněz Knez

Jak píše autorka receneze: “Jde o osobitého umělce s mimořádným talentem.” který vyhrál hodně soutěží. Hrát pro porotu soutěže a běžné publikum je rozdíl, který vyžaduje mistrovství a velký přesah. Není nic špatného, že ve 33 letech je pianista tomu to pouze na cestě. A myslím, že to se snažila autorka recenze říct a reakce pana Vondráčka to potvrzuje. Pokud máte hodně vlasů a někdo vám řekne, že jste plešatý, tak se nejspíše zasmějete. Ale pokud opravdu plešatíte tak se urazíte a nejspíš řeknete něco jako, zrovna vy mě soudíte když máte vlasů ještě méně než já…

zcharlesh

Slyšel jsem finálový koncert Lukáše Vondráčka z Bruselu (Rach 3) a mohu potvrdit, že byl absolutně perfektní, srovnatelný s jinými nahrávkami světových pianistů. Bohužel, od té doby jsem slyšel (na YouTube) řadu vystoupení, ale ani jedno se zdaleka nepřiblížilo onomu výkonu z Bruselu. Zřejmě příprava na Brusel byla jiná
než ta na zmíněné recitaly. Proto s paní Hradeckou nemohu než souhlasit (hudební kritikou a teorií interpretace jsem se zabýval mnoho let).

Milan Bator

Jsem PRista pana Vondráčka, chtěl jsem, aby tato recenze byla cenzurována a také, aby zde byl publikován jeho otevřený dopis. Nebylo mi vyhověno, a tak jsem začal redakci napadat urážkami a výhrůžkami. Jsem nula a za sebe i své chování se velice stydím.

Karel Bodlák

Pana Vondráčka jsem slyšel již dříve a byl jsem velmi spokojen, co se ale týče tohoto recitálu, tak se musím s recenzí ztotožnit. Bylo vidět, jak hluboce hudbu prožívá, ale posluchači měli problém tyto pocity sdílet. Nemusíte věřit osobním názorům, nabízím srovnání s panem Hamelinem, který svůj listopadový koncert také končil Schubertovou poslední sonátou. Pan Hamelin si vyloužil od celého publika čtyřnásobný potlesk vestoje a při třetím přídavku už musel dát velmi najevo, že je hotovo. Po výkonu pana Vondráčka se postavila zhruba polovina sálu a po prvním přídavku se publikum rozpustilo. Komentář paní recenzentky o vyzrávání se nakonec také… Číst vice »

dalibor

Lukáš je zajisté zcela mimořádná osobnost (zejména v českém rybníku) a mimořádné osobnosti (z různých důvodů) to v Česku neměly jednoduché (Destinnová, Dvořáková, Randová, ale i Beňačková, Pecková, Bělohlávek i Jindra…). Škoda, že osobitost bývá u nás často velké mínus. Ale “zaplať Pámbu”, že pan Vondráček se rád a často vrací do Ostravy a věřím, že i v budoucnu budeme svědky tak mimořádných koncertů, jako byly všechny “Rachmaninovy”, 3.a 4. Beethoven a zejména vrchol letošního podzimu v JFO – osobitý, dokonalý a naprosto přesvědčivý 3. Prokofjev!!! Skláním se před Lukášovým mistrovstvím, vážím si jeho osobitosti, která (podobně jako kdysi u… Číst vice »

Vladimír Bukač

V porotě na bruselské soutěži nesedí lidé typu našich žurnalistů, ale umělci nejvyšší světové úrovně a uznání. A jejich tam hodně, aby se všichni demokratidcky vyjádřili k umění Lukáše Vondráčka. Bezpochyby umí pochopit výpověď hudby jistě lépe, než česká žurnalistická elita, ke které se paní Hradecká hlásí. I kdybych sebevíce chtěl souhlasit s paní redaktorkou, dají se napsat její myšlenky i jemnější formou, už jen z úcty ke klavíristovi takového renomé. Ano, zase nějaký úspěšný Čech, kterému jsme jeho návrat do rodné vlasti museli okořenit…

Jan Krupa

Já se musím p. Vondráčka zastat, koncert se mi líbil (jsem absolvent konzervatoře a studuji hudební vědu, Hulána jsem sám hrál :-)).

Marketa Vejvodova

Celá záležitost je alarmující nikoliv pro jednu neomalenou kritiku a přirozenou reakci umělce, ale celkovou úroveň komentářů českých médií k nastalé situaci. Slušnost by jistě měla vést paní kolegyni alespoň k tomu, se totiž Lukášovi Vondráčkovi omluvit. A pokud to neudělala ona, tak alespoň Opera Plus. Považuji totiž kritiku za urážlivou – v každém případě její poslední věty. Bohužel, jsme v zemi, kde je již v oblasti kultury zcela standardní přístup „mlčet a nechat si vše líbit“. A pokud se najde umělec, který si je vědom, že toto nemá zapotřebí, je z něj hned namyšlený nevyzrálý jedinec. Ano, píšeme vždy… Číst vice »

Vandal

Velmi nerad mluvím o věcech, které jsem se neslyšel na vlastní uši. Tím méně rád se vyjadřuji proti někomu, jehož hudební kariéru sleduji od téměř kojeneckého věku a upřímně mu držím palce. Váš postoj ale považuji za natolik nepřijatelný, že píši tuto odpověď. U nás doma zastáváme laické dělení výkonu umělců na 3 stupně: nelíbí líbí uchvátil. Paní Hradecká vlastně napsala: Líbí, ale neuchvátil. To není ostuda. To je dobře podaný výkon. To jsou mozoly na zadku i na prstech. To je spousta dřiny. Dává ke zvážení, jestli, byť za cenu snížení technické dokonalosti detailů, neupřednostnit SHOW. Show v tom… Číst vice »

Vladimír Bukač

Vážený pane Vandale, dovolte, abych se vyjádřil a zmínill, že klasická hudba není pop music, abychom hodnotili výkon dle toho, kolik show se nám dostane. Na ryze takový zážitek bychom měli zabrousit na jiná pódia. Bohužel tento fenomén – jít se podívat na show prostřednictvím koncertu klasické hudby – se stává právě díky takovým posluchačům bohužel stále větší realitou, kdy se pořadatelé koncertů snaží podbízet publiku, ať už líbívým až velmi nenáročným repertoárem nebo angažováním méně schopných umělců – „krasavců a krasavic”, aby „nalákali” publikum a naplnili tak sál. Ale klasická hudba není show business anebo by spíše neměla být.… Číst vice »

Vandal

Vážený pane Bukači, prosím o pečlivější přečtení příspěvku. Píši „Show v tom dobrém smyslu (výkonnostní, ne nějakou tržištní)“.
Abychom předešli dalšímu nedorozumění, za dobrou SHOW považuji inscenace:
Znojmo, Saul, manželé Válkovi
Semperoper, Cesare in Egitto, Alessandro de Marchi
Staatsoper Wien, Ariodante, William Christie
Unter de Linden, Hippolit et Aricie, manželé Rattle-Kožená

Vladimír Bukač

Ano, četl jsem ji pozorně, nicméně výraz SHOW mi upomíná na americké publikum, kde jsem nesčetněkrát koncertoval a kde je každý koncert jistým „show”… V evropském kontextu pojetí výrazu SHOW – a to se jistě oba shodneme – se hodí tento výraz spíše pro akce typu Holiday On Ice nebo vystoupení André Rieu s jeho Straussovými valčíky… Osobně nepovažuji divadelní či koncertní představení za něco jako SHOW, alespoň ne klasickém pojetí této terminologie a příliš mě netěší, že se tyto anglo-amerikanismy dostávají do českého slovníku v nesprávném kontextu. Alespoň dle mého názoru. Pro takové účely disponujeme dostatečně dobrými názvy jako… Číst vice »

Vandal

Vážený pane profesore, je to souboj trpaslíka s obrem. Vy jste umělec, mým chlebem jsou velké kusy železa a vysoké tlaky páry. Nicméně: fandou klasické hudby jsem od mala a s Vaším názorem na nazývání hudebních produkcí bych souhlasil ještě před deseti lety. Po náročné době výchovy dětí a budování kapitalismu v Čechách jsme se mohli trochu otřepat a vyrazili jsme za hudbou do ciziny. A tam jsme Vám slyšeli věci, na které jsme nestačili se starou slovní zásobou. Už nevím, které takové představení bylo první. Ale odcházeli jsme z něj a lezli jsme pod auta na červenou, padali do… Číst vice »

Naprosto rozumím tomu, že Lukáše Vondráčka tato recenze urazila – je totiž ve své podstatě dehonestující. Vypadá to, že paní recenzentka, na rozdíl od Lukáše Vondráčka, přesně ví, jak se má hrát na klavír. Proč nenapíše rovnou např.: „Já bych to zahrála daleko lépe, kdybych to uměla“. Napsat o světově uznávaném pianistovi, že „jej čeká dlouhá cesta dozrávání jako (nejen umělecké) osobnosti“, je pravda snad jen v tom smyslu, že každý člověk je úplně zralý až v rakvi. Bylo by krásné, kdyby (někteří) čeští recenzenti méně předváděli svůj břitký intelekt a více si vážili skutečných umělců, byť se zcela neztotožňují… Číst vice »

Jayson

Mně kritika také připadá dehonestující, možná psaná z pozice jisté nadřazenosti. Věta o pověsti drtiče klavíru zcela jistě do korektní (byť třeba přísné) kritiky nepatří. Podobně, pokud autorka nezamýšlela rozbor zahrnující delší časové období, pak ani věta “Kam dospělo v Kristových letech zázračné dítě…” nemá v kritice jednoho koncertu opodstatnění. Kritika, dá-li se takto text vůbec nazvat, je však mimořádně obecná. Čtu denně kritiky zejména operních představení, které jsou někdy i mimořádně přísné. Ale jejich autoři velmi přesně popisují, co umělcům vytýkají, někdy fráze, někdy slova, někdy konkrétní tóny. V textu paní Hradecké čteme např. : “Někde to přežene a… Číst vice »

Tibor Hajek

Dokážete si představit, kolik operních zpěváků a zpěvaček by odmítlo vystupovat v Čechách (a možná nejen v Čechách) po recenzích paní Drápelové? T. Hájek

Tibor Hajek

Pan Vondráček ať si hraje, kde chce. Paní Hradecká, ať si píše, co chce. Oba své výkony zaštiťují svým jménem. Oba jdou se “svou kůží na trh”. Ani on, ani ona se za nikoho neschovává, nepoužívá přezdívku v diskusním fóru. Krásné Vánoce, Tibor Hájek

EEEAAA

Mne recenze prisla vyvazena a jestli se pan Vondracek domniva, ze uloha recenzenta je jen oslavovat, tak to vypovida o tom, ze nezije v realite. To, ze nekdo vyhraje cenu na mezinarodni soutezi, neni patent az do penze. Hudba je umeni okamziku. Rozumnejsi by byvalo bylo, kdyby se do clanku pani Hradecke zacetl a zamyslel. A jestli by ho to neoslovilo, tak se da take jen pokrcit rameny a jit dal. Ale reakce, da se rici az hystericka, spis dela dojem, ze nekde velmi hluboko v dusi ma sam o cemsi pochyby.

Vladimír Bukač

Vážená paní EEEAAA, omlouvám se, ale nevím, jak Vás jinak oslovit. Samozřejmě úloha recenzenta není pouze umělce oslavovat, avšak ani ho jakkoli na veřejnosti urážet a dotýkat se tak nepěkně jeho umělecké osobnosti, jako to udělala paní Hradecká. Zeptejme se „co dokázala právě paní Hradecká ve světě umění anebo abych byl ještě více korektní v jejím profesním rybníčku recenzenta, aby měla právo takto hovořit o umělci, jehož jméno plní světově uznávaná pódia?” Stejně tak si můžeme položit stejnou otázku o všech pisatelích negativních komentářů na výkon Lukáše Vondráčka toho či jiného serveru. Sám jako výkonný umělec vím, jak nesmírně těžké… Číst vice »