Má vlast spojila v Praze Blízký východ

Barenboimovy zdravotní potíže však změnily záměry organizátorů. West-Eastern Divan Orchestra, založený v roce 1999 Danielem Barenboimem a jeho přítelem, palestinsko-americkým literárním vědcem Edwardem Saidem, Pražské jaro 2022 zahájil. Ale před ním stál místo dirigentské legendy představitel mladé nastupující generace. Osmadvacetiletý německý dirigent, někdejší Barenboimův asistent Thomas Guggeis převzal na maestrovo doporučení taktovku, dílo nastudoval a dirigoval. Pražské provedení završilo celé turné, které s Mou vlastí orchestr absolvoval po evropských metropolích. Reprezentativní a v celosvětovém měřítku unikátní dílo zaznělo díky Barenboimově iniciativě v Paříži, Miláně, Mnichově, Bruselu a Lucemburku.

Thomas Guggeis je vnímám jako dirigent s velkou budoucností. Na svém operním repertoáru má kromě Straussovy Salome, Wagnerova Lohengrina a Korngoldova Mrtvého města i Verdiho Falstaffa, Mozartova Dona Giovanniho, ale i Janáčkovu Její pastorkyňu. V příští sezóně jej čeká debut v newyorské Metropolitní opeře a spolupracuje s několika evropskými orchestry. Na nastudování Smetanova náročného díla neměl Thomas Guggeis mnoho času a s Barenboimem se nesešel ani k podrobnějším konzultacím. „Nahrazení Daniela Barenboima proběhlo doslova na poslední minutu, nebyl čas na to, abychom spolu probírali interpretační detaily. Nicméně jeho pojetí zvuku, hudby, je v orchestru nesmírně pevně zakořeněno a jsem rád, že se mohu pokusit najít skrze tento zvuk společný jazyk mezi hudebníky, mnou a Bedřichem Smetanou. Smetanova dynamika a frázování je zapsána přímo v kuse samém. Symfonická báseň má obsah – je důležité, co sděluje, jakou atmosféru,“ uvedl v této souvislosti na tiskové konferenci před koncertem Guggeis.  

Mou vlast slyšel podle svých slov poprvé před dvěma lety v Barenboimově nastudování a v podání Vídeňských filharmoniků. „Každá báseň je osobitá svým charakterem, skoro, jako by to byly různé žánry. Vidíme tam epos, lyrickou Vltavu skoro jako od Debussyho, dramatickou Šárku, další část je sublimace českého charakteru a Tábor a Blaník jsou interpretačně nejtěžší, jsou to důležité prvky české historie, to jsem chtěl vyjádřit,“ charakterizoval svůj postoj Thomas Guggeis. K přípravě díla přistoupil zodpovědně. Nejen studiem partitury, ale i studiem české historie. „Thomas Guggeis velmi dbal na to, aby si nastudoval českou historii, příběhy a legendy a pečlivě nás s nimi seznámil,“ podotkl zástupce koncertního mistra orchestru, vynikající český houslista, jehož otec je palestinského původu, Milan Al-Ashab.

„Myslím si, že náš orchestr ukazuje, že byl schopen si vybudovat svůj vlastní hudební jazyk a že hudba se stává jazykem, který je schopen vybudovat kulturní mosty,“ uvedl Guggeis. Své zaujetí dokázal přenést i na hráče. Pro mnohé to bylo vůbec první setkání s dílem Bedřicha Smetany a konkrétně s Mou vlastí, jako například pro členku orchestru, izraelskou houslistku Perry Tal, která se zmínila, že právě v dnešní době uvedení Mé vlasti má mnoho přesahů. „Neustále se v orchestru bavíme o tom, co je vlast,“ připomněla unikátní sepětí hráčů, jejichž „vlasti“ mají mezi sebou napjaté a vyhrocené vztahy. „Pro mě je myšlenka vlasti velmi flexibilní,“ připojil se k ní její kolega, palestinský houslista Samir Obaido. „Já sám nemám žádnou národnost, jsem Palestinec bez vlasti, mám jordánský pas, ale nemám jordánské občanství. Je pro mě zajímavé, jakou nostalgii nacházím ve Smetanově Mé vlasti, ačkoliv Českou republiku vůbec neznám a jsem tu poprvé. Ale když slyším Vltavu, nesmírně to se mnou hýbe. Je zajímavé, jak se koncept vlasti může projevovat v různých rovinách,“ doplnil zajímavý postřeh. Postoj mladých hudebníků dokládá, že skutečně hudba dokáže bořit hranice, sbližovat lidi z různých částí (i znepřáteleného) světa. A že právě česká Má vlast tímto způsobem oslovuje a sbližuje lidi na celém světě, je mimořádné. S tímto vědomím je třeba přistoupit i k jejímu provedení na Pražském jaru.

Thomas Guggeis z hlediska významu a obsahu Mé vlasti nic nepodcenil. Hrát Mou vlast v Praze, kde je širokému publiku důvěrně známa a kde i laik zná detailně Vltavu, je skutečně prubířský kámen a v jistém slova smyslu zkouška ohněm. Thomas Guggeis má nezpochybnitelný talent pro vedení orchestru, dokáže s hráči udržovat při provedení permanentní kontakt a motivovat je. Bylo zřejmé, že se jim hudba Bedřicha Smetany líbí a že ji hrají s potěšením a s radostí.  Orchestr je složen ze špičkových mladých instrumentalistů, což bylo zřejmé v každém okamžiku provedení.

Mou vlast hrál orchestr bez obvyklé přestávky po Šárce. Že ji publikum očekávalo, naznačil potlesk části diváků po této symfonické básni. Hrát celý cyklus bez pauzy klade vysoké nároky na koncentraci umělců, je to volba velmi odvážná a je třeba ji pečlivě zvažovat. Slyšet celý cyklus v jeho plné kompaktnosti může vést ke snížení koncentrace umělců. Nebylo možné si nevšimnout, že v Táboru a Blaníku se tomuto úskalí mladí hudebníci nevyhnuli.

Má vlast je celek šesti symfonických básní, které mají svůj program, ale vedle něj má i své ryze hudební kvality, které musí být plně vypracovány. Bylo zjevné, že Thomas Guggeis nastudoval partituru se zaujetím a bez snahy po pouhém vnějším efektu. Přistoupil k ní jako k velkému hudebnímu dramatu, soustředil se na její programnost a na velké plochy. Ale vedle snahy provést celek emočně správně je třeba provést správně a přesně také všechny noty. Smetana sice vše ve svém rukopise zapsal, ale přesto se dají provést noty různými způsoby. Je ovšem nutné vždy vycházet z hudební struktury díla, nikoliv prvořadě z programní stránky. Guggeisovi se sice v podstatě podařilo charakter cyklu zachovat, ale unikalo mu v důsledku příliš globálního pohledu mnohé z hudebních zákonitostí, z vypracování fines a detailů.

Velkým úkolem hudebníků je zahrát dílo technicky co nejdokonaleji, přičemž jako „technika“ nejsou míněny virtuózně zahrané pasáže, kterých orchestr předvedl dostatek, ale pregnantní a jasné vykreslení všech hudebních frází. Nepochybně byly zahrány všechny noty, ale ne všechny byly slyšet. Všem básním by prospěla podstatně větší dynamické rozpětí a důraz na kontrasty, aby bylo dosaženo žádoucí plastičnosti. Někdy rychlejší tempo a vyšší dramatičnost šly na úkor lyričnosti a vřelosti skladeb. Více klidu by prospělo Vyšehradu a především zvukově naddimenzovaným Luhům a hájům. Nuance Tábora a Blaníku byly obtížně postižitelné, navíc dirigent zahrál tyto dvě básně v těsném sledu, takže působily dojmem jednoho jediného díla. Vymykala se tomu pouze krásně zahraná sóla prvních hráčů dřev a lesního rohu v lyrické části v Blaníku.

V tomto náročném koncertě dirigent i jeho hudebníci byli ve věku, kdy by měli ještě získávat zkušenosti od starších kolegů. Mladý dirigent od zkušených hráčů, nastupující instrumentalisté od starších dirigentů. Výlučně mladí umělci mohou na tuto pomyslnou misku vah položit své zaujetí, entuziasmus a energii mládí, kterým si získají posluchače. A to se v případě West-Eastern Divan Orchestra stalo. Thomas Guggeis je talentovaný mladý muž, který má výborné předpoklady, ovšem na nastudování Mé vlasti bylo přece jen ještě brzy. Dosáhnout průzračnosti zvuku je v případě tohoto díla velmi náročné i pro renomovaného dirigenta. Až se Thomas Guggeis ke Smetanovu dílu po letech dalšího uměleckého zrání vrátí, bude jeho výkon už jistě ovlivněn nasbíranými zkušenostmi.

Tentokrát je třeba ocenit především jeho potenciál a fakt, že pro Mou vlast dokázal získat orchestr a při evropském turné nepochybně i posluchače. Skutečnost, že díky tomuto unikátnímu projektu Daniela Barenboima znělo Smetanovo geniální dílo v podání mladých lidí na tolika významných místech Evropy a že se nad českou hudbou sešli vynikající a perspektivní umělci, je počin velkého významu.

Zahajovací koncert Pražského jara 2022
12. května 2022, 20:00 hodin
Obecní dům – Smetanova síň

Program:
Bedřich Smetana: Má vlast

Účinkující:
West-Eastern Divan Orchestra
Thomas Guggeis – dirigent