Mezinárodní den tance. Nejen o něm s Natašou Novotnou

Ve středu 29. dubna se mnoho českých měst roztančí, nastávají totiž oslavy Mezinárodního dne tance, které v České republice zaštiťuje Vize tance. Předsedkyní této iniciativy je tanečnice, choreografka, pedagožka a stále také výkonná ředitelka souboru 420PEOPLE Nataša Novotná. Oslava Mezinárodního dne tance je příležitostí k nakouknutí pod pokličku Vize tance i k zamyšlení nad postavením současného tance u nás.

Program oslav Mezinárodního dne tance si diváci mohou najít na internetu, ale přesto se zeptám: co je na nich letos nejzajímavější a co by si nikdo neměl nechat ujít?

Nejen díky on-line taneční mapě www.danceday.cz se letos dozvídáme o aktivitách po celé České republice a velmi nás těší rozmanité zastoupení žánrů od tanga přes balet až k funky. Jen těžko upřednostním jeden před druhým. Z programu Vize tance ve spolupráci s Národními divadly v Praze, Brně a Ostravě vyberu málo vídané a divácky přitažlivé open air lekce baletu a na ně navazující flashmob jak pro děti, tak dospělé. K této skupinové choreografii se mohou přidat i kolemjdoucí a zatančit si jen tak, pro radost. Hip hop jsou ready nám v undergroundovém stylu předvedou profíci z BDS Academy na náměstí Míru. K programu se připojí Divadlo Ponec, Studio ALTA a řada dalších, kteří si na svátek tance připravili dobrou náladu.

Pro mě osobně je to vždy velkým zážitkem, sledovat tok inspirace, výdrž, sílu, kreativitu… Z (pod)večerního programu na náplavce pod Rašínovým nábřežím si vybere, věřím, každý. Budou připraveny oblíbené tančírny tanga, salsy, swingu a nebude chybět ani funk či jazz. Hlavním mediálním partnerem je nám letos k velké radosti Česká televize, která bude vybrané akce streamovat on-line a přicházet s živými vstupy z plánovaného programu Mezinárodního dne tance.

Jak teď vypadá „taneční mapa“, která vzniká on-line? Kromě Prahy, kde se asi soustředí nejvíc aktivit, jsou oblasti, které vás letos nějak výrazně překvapily?

Díky mým ostatním profesním povinnostem, upřímně, nemám kapacitu na to, abych denně sledovala, jak a čím se mapa plní. Těším se ale na detail, který se dozvím ve zprávě od produkce právě dnes. V každém případě jsem občasně na mapu danceday.cz mrkla a výrazně mě překvapila jedna věc. Rozmístění ohnisek aktivních míst v České republice. Sami se na to podívejte. Je to prakticky na sociologickou studii. (smích) Už teď přemýšlím o tom, jak oslovit Google Earth a iniciovat Mezinárodní den tance ve světě.

Kdo přišel s nápadem zapojení on-line televizního vysílání? Myslíš, že partnerství s Českou televizí může i nastartovat novou vlnu zájmu o tanec?

Medializovat tanec a přiblížit jej těm, kteří se s ním doposud příliš nesetkávali, je jedním z našich hlavních poslání. Trefná jsou tu slova Reneho Chara z loňského poselství ke Dni tance: „Vynuť si svou šanci, uchop své štěstí a jdi za svým rizikem. Když tě lidé budou vídat, zvyknou si.“ Mám stejný názor, těžko se kdo ztotožní s tím, co nezná. Partnerství s Českou televizí je pro nás tedy tou šancí, kterou si doufám po letošní zkušenosti nebudeme muset nadále vynucovat. A i kdyby, vzdávat se nebudeme. Naopak. Právě díky spolupráci s Národním divadlem, které má přirozeně cestu k médiím typu Česká televize už prošlapanou, budeme hledat ty nejatraktivnější možnosti prezentace tance. To, že se v letošním roce podařilo naplánovat on-line streaming baletní lekce, nápad se kterým už vloni přišel šéf souboru Laterny magiky Pavel Knolle, je další vlaštovkou v řadě možností, jak tanec zajímavě prezentovat přes 2D media. Skutečným cílem je navodit v divákovi ten pocit, kdy se od té obrazovky bude chtít zvednout a jít si užít tanec naživo.

Zajímalo by mě, jak sama vnímáš, jestli vůbec, nějakou hranici mezi tancem jako uměním, které se předvádí, a jako aktivitou, kterou člověk provozuje pro sebe.

Odpovím zde velmi stručně, v opačném případě bych potřebovala více stran pro výčet těch hranic. Jednou z těch zásadních je fakt, kdy profesionál, taneční umělec či choreograf věnuje tanci zhruba délku pracovní doby, to jest osm hodin denně a mnohdy více. Ten, kdo tančí pro „sebe“, to bude mít v čase jistě trošku jinak.Vize tance funguje už od roku 2008. Jak zapadá do taneční „infrastruktury“, ve které je už starší Taneční sdružení České republiky, a naopak mladší Unie tanečníků a performerů?

Vize tance vznikla z aktuální potřeby rozrůstající se nezávislé taneční scény u nás. Ta se totiž začala reálně formovat až po roce 1989. Profesní spolky jsou přirozenou součástí společnosti a jsou zde nejen proto, abychom se navzájem udrželi ve spojení a informovali se o dění jak doma, tak ve světě. V současném systému je seriózní zastoupení vůči státní správě nutné, právě proto, abychom o jakési taneční infrastruktuře vůbec mohli hovořit. Taneční sdružení dlouhá léta zastupuje baletní soubory kamenných divadel, v detailu mají tyto ale zcela jiné podmínky a potřeby než ti nezávislí. Unie tanečníků a performerů se ve svém začátku soustředí především na tanečníka jako entitu ve smyslu například šíření informací o jeho smluvních právech a povinnostech nebo o možnostech pojištění.

Máte nějaké cíle, které se shodují, doplňujete se, nebo se cítíte jako konkurence? Setkáváte se?

Osobně mám velkou radost z toho, že se nám s Tanečním sdružením České republiky podařilo najít společnou řeč v jednom z velmi důležitých bodů, který se dotýká všech tanečníků napříč žánry. Je jím práce na zavedení takzvaného Transition centra, které bude mít za úkol pomoct s řešením druhé kariéry. Všichni vnímáme fakt, že tanec je žánr velmi specifický a že aktivní život tanečníka je omezen. Takovýchto průsečíků je mezi našimi organizacemi více a stejně jako u druhé kariéry je jednou z mých motivací právě potlačení dosavadních předsudků a nekomunikace. Neříkám, že se ve všem shodneme, právě díky těm výše zmíněným rozdílnostem v podmínkách a potřebách. Nicméně bude jistě konstruktivnější se vnímat jako partneři než jako nepřátelé. Konkurenci osobně vnímám spíše jako pozitivní moment, dokud je zdravá.