Letošní letní mnichovský operní festival je už pár hodin v plném běhu, avšak jeho programové priority teprve přijdou. Právě na dnešní večer je naplánována první festivalová premiéra – tentokrát dokonce premiéra světová, na kterou už několik týdnů lákají v bavorské metropoli plakáty. Nese název Make No Noise (Nedělej hluk) a vznikla na objednávku mnichovského operního domu. Autor? Šestatřicetiletý český skladatel Miroslav Srnka, rodák z Prahy, absolvent muzikologie na Univerzitě Karlově a kompozice na HAMU. Svoji operní novinku vytvořil podle španělského filmu Isabely Coixetové La vida secreta de las palabras (2005), na libreto Toma Hollowaye.
Srnkova opera vypráví o Hanně a Josephovi – mladé ženě pečující o muže těžce zraněného při požáru na ropné plošině. Ona je téměř hluchá, on nese vinu za smrt svého nejlepšího přítele, který v ohni zahynul. Ani jeden z nich nedokáže nalézt slova pro události, které náhle změnily jejich životy. Snesitelný způsob, jak se vypořádat se svou vlastní minulostí a prožitým traumatem nacházejí – ve společném mlčení. Pro oba hrdiny se komunikačním prostředkem stává zpěv, který jim pomáhá odhalit jedinou možnou cestu.
Operní příběh o hledání mezilidské komunikace, o sbližování a uzdravování nastudovala Bavorská státní opera pod vedením australského režiséra Matthew Luttona ve spolupráci s renomovaným hudebním uskupením Ensemble Modern, na scéně Pavillon 21 Mini Opera Space.
Je nám ctí, že můžeme být u nás jediní, komu Miroslav Srnka poskytl před dnešní mnichovskou premiérou rozhovor.
První otázka, která určitě napadne každého: Jak jste k nabídce na zkomponování opery od tak významného operního domu, jakým je Bavorská státní opera, přišel?
Dlouhá historie. Upřímně řečeno – a nejsem tomu rád, že to tak je – je pro takovouhle nabídku nutno dosáhnout jistého „statutu“ mezi odbornou veřejností. A pak to ještě obnáší šťastné náhody a předlouhá jednání. Mezi prvním kontaktem s mnichovskou operou a premiérou uběhly více než tři roky. Podkladem byl již hotový plán projektu, který jsem připravoval s podporou Aldeburgh Music a Jerwood Opera Writing Fellowship. To zaujalo dramaturga opery Olafa A. Schmitta – a zde je ta šťastná náhoda, protože jsme spolu prostě jednou jeli vlakem po jednom představení a říkali, kdo co má v plánu – a pak už jsem několikrát jednal přímo s intendantem Nikolausem Bachlerem. Pak se do jednání vložil i můj nakladatel Bärenreiter Kassel/Basel.
Jak to je tedy dlouho, co vás s konkrétní nabídkou oslovili? Jak to oslovení vypadalo? Byly v něm nějaké podmínky či další zásadnější upřesnění?
Od prvního oslovení k rozhodnutí uběhl více než rok. V okamžiku potvrzení ovšem ještě nebyly úplně hotové plány na novou experimentální festivalovou scénu Pavillon 21 Mini Opera Space, takže konkrétní technické podmínky se ještě nadále měnily. Po dohodnutí tématu a upřesnení rámce – délka, obsazení – jsem měl už úplně volnou ruku. Zajímavé je, že k podpisu smlouvy došlo až dlouho po započetí kompozice. Ovšem u domů jako mnichovské opery to, co se ústně dohodlo, zkrátka platí.
Co konkrétně obnášela podpora Aldeburgh Music skrze Jerwood Opera Writing Fellowship?
Velmi zajímavý druh podpory. Aldeburgh dal režisérovi Mattu Luttonovi, libretistovi Tomu Hollowayovi a mně k dispozici sumu peněz v první řadě na společné pracovní pobyty – v době vzniku žil Matt v Perthu v Austrálii, Tom v Oslu a já v Praze…, na společné studijní cesty k tématu – do Kodaně za Inge Genefke, která se stala i jednou z postav opery, a též na čas strávený s projektem. Velmi velkorysé, zcela založené na našich požadavcích, neformální a též zcela založené na vzájemné důvěře. Bavorská opera přistoupila až posléze.
Španělský film Isabely Coixet La vida secreta de las palabras byla výhradně jen vaše volba? Proč zrovna tahle předloha? A jak došlo na spolupráci s Tomem Hollowayem coby libretistou? Jak dlouho jste vy na opeře pracoval?
Film byl mojí volbou. Proč, to se nedá říct. Prostě to byl zcela soudobooperní námět. O komunikaci, časech, míjení, intimitě. Isabel rychle dala svolení k použití námětu. Tom přišel do týmu jako poslední. Vybrali jsme ho s Mattem po přečtení několika nových textů anglicky mluvících dramatiků. Jeho libreto je pro mě jako ušité na míru. Civilní, plné jazykové střídmosti a nekonečných možností výkladu. Operu jsem spolu se skicami psal přerušovaně přes rok, vlastní partituru méně než půl roku.
Zasahovala dramaturgie Bavorské státní opery či režisér Matthew Lutton nějak do výsledného tvaru?
Dramaturgie z povzdálí sledovala. Matt byl ještě před započetím partitury aktivně přítomen všem rozhodnutím o energiích, objemech, časových úsecích, rozměrech. Nelze mluvit o zasahování, protože jsem tuhle zpětnou vazbu sám chtěl. I pak během psaní partitury.
Můžete se prosím pokusit sám svoji operu Make No Noise charakterizovat? Její hudbu? To, jak je na provedení náročná? A také to, čím hlavně chcete oslovit diváky?
Náročná je. I to je relativní, protože Ensemble Modern ji v kostce hudebně nastudoval za dva dny zkoušek. Což ovšem nelze brát za bernou minci, takových těles je po světě jen pár. Pro zpěváky pak nesnadná hlavně intonačně a rytmicky. Ovšem v kontextu soudobé hudby nijak extrémně. Zatímco instrumentální hudba v průběhu opery po úvodním nárazu postupně vyprchává a roztavuje se do barev a šumů, postavy si v ní naopak hledají čím dál víc prostoru pro sebe, „učí se“ zpěvu, aby v závěru zůstali jejich hlasy s tichem zcela sami. Do toho vstupuje několik elektronických pasáží. Vše je o hledání nových možností komunikace. Upřímně řečeno, otázku čím „oslovit“ diváka, si nekladu nikdy. Kladu si otázku, jak najít klíč pro každou postavu, scénu, konstelaci. Dát jí vlastní charakter a zároveň velkou otevřenost. Zachovat přísnou strukturu a najít v ní výraz.
Řada českých i slovenských operních fanoušků Bavorskou státní operu pravidelně navštěvuje. Ale jen málokomu z nich něco řekne Pavillon 21 Mini Opera Space. Můžete prosím přiblížit? A jak moc vhodný se vám tenhle prostor zdá pro vaši operu? Kolik diváků se tam najednou vejde?
Pavillon byl poprvé postaven loni. Stojí na náměstí u opery pouze po dobu operního festivalu. Je to rozebíratelný black box s velmi futuristickým exteriérem a dobrou akustikou. Stavba působí jako trvalý objekt. Autory jsou architekti kanceláře Coop Himmelb(l)au, známé hlavně stavbou BMW-World. Prostor se podařilo osadit monumentální světelnou scénou Christofa Hetzera, takže pro diváky je nakonec méně místa, než pro jeviště. Počet diváků je variabilní, pro každý projekt se staví jiná hledištní tribuna. I další vybavení je technicky to nejlepší, co dnes existuje. Pro tohle všechno prostor dokonale sedí soudobé opeře. Musíme jen hodně pracovat na suché rezonanci scény.
Na jak dlouho byly naplánovány zkoušky? Jak jste spokojen s volbou sólistů i souboru Ensemble Modern pod vedením Christophera Warda? A s výslednou podobou inscenace, tak jak se teď, prakticky těsně před premiérou jeví?
Praktické zkoušení šest týdnů. Sólisté Bavorské opery jsou zcela prvotřídní a profesionální zpěváci. Mimochodem hlavní roli zpívá Laura Tatulescu, která nedávno vystoupila v Rudolfinu s Pražkou komorní filharmonií (poznámka redakce – rozhovor Opery Plus s L.Tatulescu najdete zde). Ensemble Modern jsem navrhl sám a vyšlo to. Chris je zapálený člověk, nikdy jsem neviděl takto připraveného dirigenta. Umí odzpívat všechny role. Má silnou vlastní vizi, někdy spolu v dobrém bojujeme, ale to tak má být. Ukázal mi v opeře možnosti, kterým jsem sám nevěřil.
Máte před premiérou velkou trému? V Mnichově jsou naplánována pokud se nemýlím čtyři představení. Není vám přece jen líto, že jich není víc? Jaké jsou šance na další uvedení vaší opery?
Trému ani ne, nejsem účinkující. Při premiéře určitě budu nervózní, to bývám vždycky. Představení jsou čtyři. Jsou už teď prakticky vyprodaná, premiéra už je plná dokonce od okamžiku, kdy jsem dopsal partituru. Takže jich asi mohlo být i víc. Ale nijak nad tím nepřemýšlím, být autorem největšího nového projektu letošních slavnostních Mnichovských operních her je pro mě doteď zpráva trochu z jiného světa. Jak to bude s dalším uváděním, se uvidí po premiéře. Ensemble sám se jistě bude snažit ji uplatnit i nadále. Režie i scénický koncept jsou relativně jednoduše adaptovatelné.
Make No Noise je vaší první celovečerní operou. Zpětně vámi hodnoceno: Jaká je to zkušenost při porovnání s jinými vašemi partiturami?
První celovečerní, ale není úplně první. V roce 2005 jsem napsal pro berlínskou Státní operu a jeden teamový projekt krátkou operu, či spíš operní scénu na text Jonathana Safrana Foera. Psaní operní partitury je technicky totéž jako jakékoli jiné. Ovšem komunikace a organizace ohledně celovečerního autorského projektu je opravdu obrovská. Stovky a stovky mailů po několik let, několik organizací a desítky lidí. Do toho udržet dlouhodobou koncentraci na 100 minut hudby o 250 hustě popsaných stranách partitury se zdál být chvílemi nesplnitelný úkol. A pak projít celým zkouškovým procesem a najít scénický tvar něčeho, co ještě „nezní“ a nikdo nezná, je pro všechny dost náročné. Měli jsme každý i svoje slabší chvilky. Psychika zpěváků na jevišti je opravdu složitá a křehká věc.
A vaše další plány?
Kromě instrumentálních skladeb, teď zrovna pracuji na dětském kusu pro tři zpěváky a orchestr, který uvede ve společném představení s Péťou a vlkem drážďanská Semperova opera pod taktovkou Tomáše Hanuse už v prosinci. Na to se těším mimořádně, chtěl jsem udělat něco pro děti dřív, než ty moje odrostou. Obě hlavní postavy se jmenují po nich – i když to jsou na pódiu mladí opeřenci. Píšu si sám i text na motivy Marii Procházkové, je to nová zkušenost, velká zábava. Hlavní role ptáčka Jakuba je obsazena zpěvákem, který zvládá jak kontratenor, tak baryton. Jak Jakub roste, tak mu hlas postupně hloubne…
Díky za rozhovor, držíme palce k premiéře.
Miroslav Srnka:
Make No Noise
Hudební nastudování: Christopher Ward
Režie: Matthew Lutton
Scéna a kostýmy: Christof Hetzer
Světla: Michael Bauer
Zvuk: Olivier Pasquet
Bavorská státní opera Mnichov – Münchner Opernfestspiele 2011
Premiéra 28.června 2011 Mnichov – Pavillon 21 Mini Opera Space
Hanna – Laura Tatulescu
Joseph – Holger Falk
Inge – Okka von der Damerau
Simon / Worker – Kevin Conners
Martin / Boss – Tareq Nazmi
Ensemble Modern
www.bayerische.staatsoper.de
www.srnka.cz
Ptal se Vít Dvořák
civilní foto Miroslava Srnky Thomas Dashuber