Mozart očaroval Lonquiche

Alexander Lonquich zase očaroval Cameratu Salzburg a všichni dohromady okouzlili publikum. Omámené publikum téměř nedýchalo. Z každého díla, z každé noty po celý koncert vyzařovala elegance a noblesa. Tak úchvatný zvuk klarinetu, andělský hoboj, měkké lesní rohy, fagot, trubku, pozoun a tympán, jejichž tón doslova hladí, jsem již dlouho neslyšel.
Alexander Lonquich, Camerata Salzburg – Pražské jaro 1. 6. 2017 (foto © Ivan Malý)

Alexander Lonquich si v rámci svého rezidenčního pobytu neužíval volné dny v Praze, ale poctivě v Salcburku zkoušel na včerejší koncert. Není dirigentem okázalých a mocných gest, ale modeluje ve svém až posedlém zaujetí hudbu, do které je ponořen. Orchestr přímo miluje, tleská mu a niterně s ním souzní. Přesně před rokem zářil na Pražském jaru Murray Perahia s Academy of St Martin in the Fields. Camerata Salzburg má zvuk zcela jiný, ve kterém převládá delikatesa. I když úvodní suita z baletu Pulcinella neměla zcela dokonalou rytmickou vervu a zdůrazněné harmonické zvraty, bylo možno slyšet, jak rychle se hráči dovedou přizpůsobit akustice sálu. Stravinského neoklasicistní dílo Danses concertantes, uvedené v druhé části programu, již bylo vycizelované do posledního detailu se zdůrazněním rychlých změn charakteru, ostrých rytmů a těsných harmonií.

V Mozartových méně hraných koncertech KV 459 (známý také jako Druhý korunovační koncert) a KV 453 i v přídavcích ukázal Alexander Lonquich krystalickou čistotu, absolutní rytmickou vyrovnanost, důraz na harmonické modulace, úhozovou variabilitu. Bez jakékoliv touhy hledat něco nového. Podobně interpretuje Mozarta Francesco Piemontesi, kterého jsme měli možnost slyšet před nedávnem v Praze.

Psát detailně o úhozu, frázování a magii zvuku se jeví po předchozích koncertech (recenze zde a zde) jako zbytečné. Ve hře Alexandera Lonquiche je symbióza všeho, co mu komorní hudba přinesla. Pokud nahlédnete třeba do programů festivalu v Lockenhausu, uvidíte, co vše umělec zahrál a s kým koncertuje. To vypovídá o jeho mimořádné všestrannosti. To lze však pouze tehdy, pokud hudbou žijete na sto procent. V této souvislosti mě napadá srovnání se Svjatoslavem Richterem. Přečtěte si jeho deníky zveřejněné v seriálu na stránkách Opery Plus Deníky o hudbě (deníky zde). To vypovídá o mnohém.

Duch Mozarta a Salcburku byl včera večer všudypřítomný. Na pódiu vládla skromnost, neformálnost, pohoda. V auditoriu by bylo slyšet spadnout špendlík. Díky Pražskému jaru za volbu takového rezidenčního umělce. Kdo jím bude na takové vysoké úrovni příště?

Hodnocení autora glosy: 95%

 

Pražské jaro 2017
Dirigent: Alexander Lonquich (klavír)
Camerata Salzburg
1. června 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Igor Stravinskij: Pulcinella
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert F dur KV 459
Igor Stravinskij: Danses concertantes
Wolfgang Amadeus Mozart: Klavírní koncert G dur KV 453

www.festival.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Camerata Salzburg -A. Lonquich (Pražské jaro 2017)

[Celkem: 4    Průměr: 3.3/5]

Související články


Napsat komentář